"Jak já vnímám šarm. Dospěl jsem k názoru, že šarm přichází až s určitým věkem. A myslím si, že nezáleží na tom, jestli dotyčný byl nebo nebyl krásný, od začátku své poutě po tomto světě. Samozřejmě je asi větší pravděpodobnost, že přirozeně krásný člověk bude mít vetší šanci na úspěch v šarmu. Ale co je to krása? Znal jsem plno krásných žen, které byli ve svých nejlepších letech opravdové krasavice, ale ani o jedné bych dnes neřekl, že je šarmantní. Na druhou stranu, znám pár lidí, kteří dorostly do šarmu a s úspěchem si ho již dlouhá léta drží. Povětšinou nevědomě, přirozeně.
Když tak nad tím přemýšlím, tak pro přirozeně krásného člověka je asi i o hodně těžší být šarmantní, než pro "popelku", která se stane krásnou nejdřív uvnitř a pak krása přeteče do reálného světa.
Krasavice jsou svazované módními standardy a doktrínami, kterým s úspěchem podléhají. Vetšinou jsou sami sebou natolik zaměstnáni, že nedokážou postřehnout moment, kdy se jejich vnější krása začne přetvářet na vnitřní. A jejich šarm nebo spíše pravá povaha, kterou úspěšně dlouhá léta maskovali, se dostává ke slovu.
Šarm je něco, co člověk nedostane za nic." citace z mejlu od mého dobrého kamaráda Vladimíra.
Milý Vláďo, děkuji za tuto úvahu, je v ní něco dojemného, protože každé slovo jsi prožil a ne jenom vymozečkoval, jak říkáš, když někdo moc spekuluje... hezký den. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat