hory jsou horami a stromy jsou stromy

Když se nic neděje a člověk je ve šťastném období, jeho život plyne a vše je v souladu, tak jak má být: láska je láska, děti jsou děti a milují své rodiče, práce je práce a chodíme tam rádi, příroda je přiroda a láskyplně nás dobíjí, politici jsou politici a budují bezpečí státu, autority jsou autority a vedou nás správným směrem, zdraví je zdraví a my jsme radostní a plní energie, tak je všechno tak jak je.
Pak ale přijde moment, kdy se objeví krize, nové požadavky na naše myšlení, chápání, prožívání, přijdou náhlé a nečekané události a život se stává příliš těžkým a nezvladatelným: láska je nevěrná a podlá, děti jsou feťáci, práce je peklo, nebo náhle práce není; příroda je série katastrofických událostí, politici jsou zločinci a gauneři, autority nás manipulují a zneužívají, zdraví je ne-mocné... V takovém období nezůstává mnoho pilířů naší identity, o které se můžeme opřít. Nastupuje ZEN, výstup a sestup na horu sebe objevování. Zbavujeme se iluzí o sobě, lidech, okolí, životě... všechno co se v období zenu naučíme je dar. Zenové období je zázrak, který nám má otevřít srdce. Když to přežijeme a zase je láska láskou, děti dětmi, práce prací, příroda je příroda, politika je tady pro nás, autority jsou osobnosti a jsme plní zdraví, vnořujeme se do staré reality, která je znovuobjevená. Teď už ale víme, že realitu neutváří okolnosti, ale my a naše myšlenky o ní.
Končím zenovou básní pro všechny, kteří teď slézají nějakou horu.

Předtím než byl zen,
hory byli horami a stromy byly stromy.
Když byl zen,
hory byly trůny duchů
a stromy byly hlasy moudrosti.
Po zenu hory byli horami
a stromy byly stromy.

Dobrou noc. Cantadora