rajský pocit

Vrátila jsem se z Tater, kde jsme spolu se synem absolvovali pár túr po horách, dobře relaxovali a jeden zážitek je navíc. Nejdřív to tak ani nevypadalo, protože jsem se rozhodli pro výstup k Priečnemu plesu, který byl popsán jako středně náročný. Nakonec jsem tam vůbec nedošla, teď jsem asi autorsky  zabila pointu příběhu. Ale tohle nemá být zážitek plný akce. Přechod přes Malú studenú dolinu je asi nejdůležitější okamžik, který jsem v horách zažila. V tichu, které bylo z obou stran posílené vysokými horami, zvuky plynoucí vody potoka, která opravdu jemně "zurčela", neuvěřitelně lahodný zpěv ptáčka otevřeli  pocity, které nenabízí civilizace - v Malé studené dolině jsem zažila totiž stav podobný euforii. Dokonale se mi povedlo být tady a teď. Splynula jsem s tím místem, stav konání a myšlenky odešli. Nebyla ve mně žádná netrpělivost, co dál, necítila jsem nic kromě naprosto otevřených smyslů, nebylo žádné plánování, chtění. Jenom jsem tam BYLA. Trvalo to určitě nějaký čas. Ten stav, kdy je vše v dokonalé jednotě a nikdo a nic ji nemůže narušit. Tu jednotu s přírodou, kterou možná prožívali naši praprapředkové předtím než se z přírody vydělili. A já se bojím, že je ten stav čím dál vzácnější a nedostupnější. Civilizace nás stále více zahlcuje, intenzivněji odlidšťuje a místa, kde můžeme  splynout s matkou zemí ubývá.  Tohle neumí tablet, iphone, ipode, mobil, počítač, skype a jiné úžasné vymoženosti techniky, tohle je jenom mezi člověkem a naší planetou. Moc miluji tohle místo a Zem. Dobrou noc.  Cantadora