Korfu

Korfu je olivový ostrov, plný zeleně. Procházka v olivovém háji je pro člověka ze střední Europy skoro duchovní záležitost. Staré víc než stoleté stromy připomínají mozole, jizvy a sílu. Tajemné díry v kůře vypadají jako průniky do srdce stromu. Ne náhodou ve starobylém Řecku nejedno filozofické dílo vznikalo  při procházkách v olivových hájích. To  místo vybízí k meditaci a úvahám.
Ostrov, moře, olivové háje mi přinesli tři významné sny na téma vlasti, domova.
Jenom jeden sen byl nadosobní, pracuje ve mně pořád dál.
 Sen byl krátký: Vstupuji do moře a potápím se, abych vynesla ven jídlo pro lidi na břehu. Místo toho mně obklopí tma, ztrácím orientaci kde je dole a kde nahoře, po krátkém hledání hladiny uslyším hlas: PUSŤ SE. Uvědomím si, že tady už nic nepomůže a tak přijímám to, co přijde.
Probouzím se hrůzou.
Denně ve mně prochází hlas: pusť se. Pouštím informace o korupci a politické válce, pouštím incidenty v metru, pouštím těžkosti a lehkosti.... nevím kam mně to zavede, pouštím to. Pouštím i své malicherné úvahy, pocit osobní důležitosti a nálady. Takže děkuji. Řecko jako vždy nezklamalo, už nejednou jsem tam dostala jemnou herdu do zad, když se mi nechtělo přijímat život takový jaký je.

 
Dobrou noc. Cantadora