matka

Matko, máma, mamičko moje, máti, matinko. To jsou některá z oslovení pro nejdůležitějšího člověka; ženu, která nám dala k dispozici své tělo, abychom se zrodili a porodila nás do tohoto světa. Ale kolik lidí svoji matku nezná, nebo si ji démonizovalo, znehodnotilo, udělalo jí zodpovědnou za svůj život zatížený utrpením a konflikty. Možná je Den matek dobrý i pro Děti (na věku nezáleží), které nosí v sobě utrpení, vztek, nenávist a zlobu. V knize Ženy, které běhaly s vlky existuje slovo descantos. Descantos  symbolizuje kříž, místo označení pro utrpení, bolest, smutek ... symbol smrti. Descantos je proces pro zpracování utrpení,  proces, jak vzdáme čest svým nenaplněným částem, které jsme nemohli rozvinout. Proto je potřebujeme pohřbít, uložit na místo odpočinku. Je to memento lásky utrpení, je to transformace, na cestě k pochopení toho, že nás matka milovala jenom tak, jak byla milovaná sama.... Je to připomínka, že přišel čas zpracovávat proces odpuštění.

Matky, které měli zdravé mateřské instinkty a dokázali milovat své děti láskyplně, kontinuálně, bezpečně, jsou solí země. Darem a radostí pro své děti a celé rody.... Děkuji maminkám.  

A moje individuální vzpomínka na maminku? Drží mně za ruku, už nemůže mluvit kvůli nemoci, teče jí slza po tváři. Ležíme vedle sebe a ve vzduchu je vše, láska, pochopení i odpuštění.

A jak se líbí být matkou mně? Moc, je to jeden z nejkrásnějších  stavů bytí a děkuji svým synům za záblesk dokonalého štěstí pokaždé, když cítím s nimi to propojení bez slov.

A vzpomínka na závěr... je léto, po letních prázdninách čekám na návrat svého malého synka z pobytu u babičky. Vyleze z autobusu, je jiný,  i když pořád dítě: vyrostl, zesílil, je opálený... běží ke mně, obejme mně ze všech sil  a jedním dechem říká: "Maminko, maminko, já zapoměl jak jsi krásná.... " No můžete se na ně zlobit?  Děkuji vám děti, že mě učíte být dost dobrou matkou. Cantadora