Všichni, kdo jsem žili před a v čase 17.11.1989 máme tento přelomový moment jako součást svého životního příběhu. Každý to vidí nějak.Naslouchám moudrým i méně moudrým hlasům, které podávají svůj příběh, názor, pohled na to, co jsme prožívali.
... ani teď nemůžu nic říct, dlouho jsem cítila vinu, že jsem byla slepá, nepatřila k těm, kteří tuto změnu aktivovali. Ano, patřím do stáda, které tvořilo šedivou zónu. Ta vina mně na roky umlčela a ochromila a zároveň nastartovala na cestu sebepoznávání. Jenom díky svobodě, která přišla potom, jsem se vydala na cestu hledání významu snů a objevování jejich pravdy... naučila jsem se dívat do hloubky a hledat významy v tom, co je v běžné realitě nedostupné.
"Proto musíme čekat na konec věty a až do konce svého života, než se vyjeví jeho smysl. Dokud není za větou či za životem učiněna tečka, význam zůstává ve stavu neustálé možnosti přetvoření." (Cituji Borise Cyrulnika z knihy Láska nad propastí)
Ten, kdo na Národní nebyl a znehodnocuje její příběh, nemluví o tom, co se dělo a jaký smysl to mělo. Nevykládá příběh o Národní třídě.... Mluví jenom a jenom o sobě...
Vykládat příběhy znamená dotýkat se síly naší vnitřní pevnosti a vytrvalosti, kterými léčíme sami sebe, i celý národ. Dobrou noc. S láskou k životu takovému jaký je.... Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat