Co jsem pochopila na své první svatojakubské pouti z Křtin do Mikulova?
Celý život je pouť.
Musím si na cestu zabalit jenom důležité věci, které mi cestu ulehčí.
Vzít si náplasti na puchýře, jídlo a vodu.
Vyhodit zbytečnosti.
Můj úkol na cestě je pomáhat lidem, kteří nemají náplast na svůj puchýř.
Zbavovat se zbytečné zátěže, ať je můj batoh snesitelný.
Pálava je nádherný kus naší země.
Naše země je bohatá, úrodná a přívětivá.
Naši předkové věděli o životě vše důležité.
Na pouti musím mít oči a srdce otevřené.
Na pouti nic neokecám.
Je dobré si mazat nohy, ať se jim uleví.
Jít večer brzo spát.
Pouť začít brzo ráno.
Nepřestávat, i když už nemůžu, protože ještě pořád můžu.
Děkuji za dobré dny na cestě s poutníkmi sdílející dobré úmysly.
Krásné sny
s láskou Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat