Minulý rok jsem napsala v srpnu:...je ráno ve Stromovce, je krásné ráno, přede mnou louka a uprostřed ní dva milenci v kameni.... běžím kolem nich a něco není v pořádku.... běžím dál, pak mi to dochází. Něco je špatně. Muži chybí hlava, nedrží dívku, neobjímá, protože mu uřízli i ruku. Zasáhlo mě to. Je to symbol. Tolik lásky je kolem nás. Ale co s ní děláme, jak se k ní chováme? Sochař, který dokázal dát do kamene tolik lásky, práci s kamenem, co s tím udělá? Jak si bude stát za tím, co vložil do kamene? Jak si stojíme my za tím co děláme, cítíme? A co ti, kdo to ničí, závidí a znehodnocují? Co vyjadřujeme? Běhám kolem milenců dál a přeji jim, ať se spojí jejich ruce. A milenci/muži přeji hlavu na pravém místě.
Běhám pořád kolem sochy milenců a socha za rok postupně doznávala řadu změn, je už posprejovaná, popsaná a teď jsem zjistila, že jí někdo vložil do klína HLAVU muže.
Zaradovala jsem se, jedno přání se splnilo. V soše milenců je teď něco nového, bude to mít pokračování? Dostane muž zpět hlavu na ramena, spojí se jejich ruce? Přeji to všem láskám světa. Ať je víc hezkých příběhů mezi špatnými zprávami. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat