Je to téma naší narcistní společnosti, ne náhodou používáme tato slova.
Nevyjádřím se k obšírnosti tématu zrcadlení se a narcizmu. Vkládám odkaz na téma narcizmu naší doby z jiného blogu:
http://ografologii.blogspot.cz/2008/06/narcismus.html
Svojí úvahou upozorňuji na nedorozumění v podobě slov o tom jak a co zrcadlíme a jak nám lidi slouží jako zrcadlo.
V knize "Chybějící otec, chybující syn" od Guy Corneau cituji str. 84-85: "Na rozdíl od toho, co si lidé běžně myslí, není Narcis mužem, který se má příliš rád nebo má rád jenom sám sebe. Jedná se spíš o někoho, komu velmi chybí láska, protože ji v mládí neměl dost; nebo alespoň ne dost na to, aby si začal věřit a aby se taky považoval za hodného úcty ze strany ostatních. Jeho skutečná individualita a jeho vnitřní hodnota nebyly v rodinném prostředí dostatečně uznány. Zběsile hledá lásku, a to tím víc, že si ji z velké části nedokáže uvědomit; snaží se zalíbit za každou cenu, aby mohl zaplnit prázdné místo ve svém nitru. ...
Psychoanalýza používá tuto metaforu o Narcisovi, zamilovaném do vlastního obrazu, aby popsala skutečnost, že narcistní osobnost využívá druhé jako zrcadlo sebe samé; hledá záblesk uznání v očích druhých lidí. Narcis žije jenom pro to, aby po něm druzí toužili." tolik citace.
Je důležité vnímat, když nás někdo POUŽÍVÁ nebo to, jak my používáme druhé pro uznání naší existence. Jak bez tohoto zrcadla nejsme si vědomi vlastní ceny a hodnoty. Zrcadlo vypovídá jak málo lásky v sobě cítíme, jak jsme si nejistí v potvrzení své existence jinak než zrcadlením.
Už v otázce o zrcadlení je odpověď: "Tak moc mi/ti chybí láska....(k sobě)."
Dobré sny plné lásky přeji. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat