středa 19. října 2016

příspěvek obyčejného dne

Léto je pryč, před námi podzim a pak zima.
Tak silně se zaměřujeme na to, co nás čeká a nemáme to možná v oblibě, že nevidíme, z jak nadherného místa se na to díváme.
Z perspektivy jménem náš život budujeme na základech:  například, že jsem zdravý/á, mám rodinu, žiju ve své vlasti, mám přátele, práci, málo peněz na živobytí, ale stačí to k veselému životu, mám v srdci schopnost milovat a další a další cihly, který vkládám do svých základů identity. Některé cihličky mi možná chybí, ale mám své vlastní, cenné pro svoji cestu.
Ale.... možná na to zapomínáme, protože se valí tma, chlad, nehostinné nebe bez slunce, politika, krize, neznáme události.
Tak se proberme.  Stačí cítit vděčnost za dary, které máme teď a už to je dobré. Vítej podzime a šedivé nebe, déšť a vítr, chlad a tma. Přijímám to tak, jak to je.
Hezké sny. Cantadora

Žádné komentáře:

Okomentovat