"Soucítění je nejbáječnější a nejdrahocennější věc. Když mluvíme o soucítění, je dobré poznamenat, že pravá povaha člověka je soucitná a láskyplná. Někdy se dokonce hádám s přáteli, kteří jsou přesvědčeni, že lidská povaha je v jádru spíše negativní a agresivní. Přitom argumentuji, že lidské tělo je svou strukturou podobné těm savcům, jejichž přirozeností je mírumilovnost a něha. Rád žertuji o tom, že lidské ruce jsou uzpůsobeny spíše pro objímání než pro pěstní souboje. Kdyby naše ruce byly určeny k boji, pak bych nepotřebovali své krásné prsty. Když totiž roztáhnete prsty, není možné použít ruku jako pěst, a tudíž nemůžeme udeřit. Proto si myslím, že naše fyzická struktura má něžnou povahu." z knihy Dalajláma: Síla soucítění.Ale proč je příspěvek označený slovem léto?
Celé léto potkávám jak něžnou povahu člověka, tak jeho negativní spíše agresivní projevy. A co mi v tomto ohledu léto přineslo? Poznání, že svoji ruku se budu snažit používat jako nástroj objetí, ale mysl musím víc trénovat k bdelosti, abych rozpoznala, kde se člověk nechystá roztáhnout prsty, ale svírá ji v pěst, aby udeřil. Připravilo mě to o pár zdánlivých přátel a známých. !... ale vytvořilo to prostor pro báječný způsob trávení léta se vzrůstající schopností praktikovat soucítění pro sebe a lidi s otevřenou dlaní.
Hezké sny. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat