Máme tady už jaro. V sobotu jsem si udělala procházku kolem řeky, abych slavila jarní rovnodennost. Potkala jsem cestou rodinu, čistili část břehu Vltavy od tuny odpadu. Nedalo mi, požádala jsem je o jeden pytel a za čtvrt hodinu byl plný (to byla moje oslava jarní rovnodennosti). Čeho bylo na břehu nejvíc: polystyrénu, plasty, kapesníky, lahve, kelímky, boty, batohy atd. ... Pamatuji na jaro a fialky, konvalinky, petrklíče, to je jarní dar Matky Země... Vyfotila jsem to, abych vyjádřila (svoji) bolest Matce Zemi. Ona nám dává úžasný prostor k životu. A odpad je naše dílo, naše platidlo za možnost žít na Zemi. Mám radost za rodinu, která místo procházky takhle pečuje o břehy, byla jsem jim vděčná. Jsou to nejhezčí, co jsem ten den zažila. V pozici hosta, který je rád tady, přeji naší Matce Zemi více lásky a péče. A líbí se mi, když se o tom nemluví, ale potkáte někoho, kdo tiše a úplně prostě něco dělá.
Krásné jaro.
Dobré sny. Cantadora
