Historie se píše v přímém přenosu. Každý den nějaká významná zpráva. Umřela královna Alžběta, skončila éra alžbětínská. Připoměli jsme si výročí 11. září v NY. Naše malé životy se prolínají s prelomovými událostmi. Každý to hodnotí nějak, vidí v tom i svůj příběh. Se mnou silně rezonuje pocit tlaku na kolektivní nevědomí. Nepodlehnout, ukotvit se v zdroji Self. Čerpat z čisté studánky životadárné energie. Kdysi jsem měla sen, v kterém jsem s procesí šla vesnicí a cílem byla oslava života u studánky s křišťálově čistou vodou. Když sme se k ní blížili, měnila voda barvu z tyrkysové na černou. Když sme k vodě dorazili, už byla černá. Lidé zoufale plakali, naříkali beznadějí. Ve mě se nahromadil vztek a touha to nenechat být. Křičela jsem, že to tak nenechám.
V dějinách se nejednou kolektivnímu nevědomí podvolilo obrovské množství lidí. Vnímám, že současný tlak na nevědomí je zkouškou pro transformaci a individuaci mas. Kromě tlaku z nevědomí, který sílí, je tady i šance na růst kolektivního vědomí. Je šance na změnu. Ano, bolí to, ale všechnu tu individuační práci je potřeba převést do praktických kroků, k propojení nás všech.
Nevíme co se popravdě děje, vzrůstají úzkosti, hněv, strach, chaos, tlak na podrobení se něčí vůli zvenčí. Vše už tady bylo. Takže udělat krok jinak je "sice malý krok pro člověka, ale veliký pro lidstvo." A ten krok je být naprosto pravdivý. Vše si ověřovat, vydržet cizí nebo neznámé pocity tlačící se nahoru a integrovat proces bolesti růstu. Neutíkat před tím, nehledat rychlá a bezbolestná řešení. Věřím v to dobré v nás.
Hezký den. Královna Alžběta II. mi bude chybět.
Ať se vám zdají dobré sny. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat