Připravuji seminář o strachu, který mě baví. Zjišťuji že strach se dá využít jako inspirace a motivace k osobnímu růstu a nevyužívat strach na šíření paniky a manipulaci s lidskou potřebou bezpečí.
Například dnes jsem četla na internetu článek, který níže cituji.
Ano, přečetla jsem si v článku o tom, jaké aktuální strachy ovládají lidi, aby byli poslušní a hodní a přistoupili na vše, co vláda nabídne jako záchranný kruh. Ale kde je recept na úzdravu lidské komunity ovládané strachy? Proč se nepíše o síle lidského ducha, který dokáže celá tisíciletí strachu čelit a to od strachů mamutem počínaje, přes hladomory, války, katastrofy až po současnost, která nám nabízí celou paletu toho, čeho se máme bát.
Co můžu se svým strachem dělat? Dost věcí, protože jsme lidské bytosti, které mají energii, možnost volby a vnitřní sílu jak se postavit životu čelem.
P.S. Četli jste tu kampaň, podle které se údajně nejvíc těší z fotek dětí na internetu pedofilové? Kampaň založená na vzbuzování strachu je cesta dlážděná do pekla vlastního neurotického nitra - páni tvůrci všech projektů, založených na strašení lidí! Strachem se společnost nevyléčí.
Make love not war. S láskou Cantadora
a tady je ten článek:
„Naučíme je psát životopisy, vystoupit na přijímacím pohovoru, ale stejně už předem víme, že je to jen udržovací taktika. Například práce třeba na Ostravsku či v Mostě není, na jedno místo přijde na konkurs padesát i více uchazečů,“ řekla Právu pracovnice jedné z poraden.
Problém mají i psychologové – snažíme se udržet lidi aktivní, ale vyžívat se na opravách bytu nelze několik měsíců.
„Povšechné rady jsou za krize k ničemu,“ říká psycholožka Darie Bortová, „slouží jen k ukrácení času, když si je čtete u kadeřníka. Je třeba najít něco konkrétního, co se jim i kdysi dařilo, na co mohou navázat. Je ale pravda, že v době hrozby krize je efektivní rada a motivace složitá,“ dodává.
Často v noci nemohu spát, je to jak noční děsy.
Očekávání lidí jsou podle agentury STEM nejpesimističtější za posledních 18 let. Polovina lidí má navíc za to, že se v příštích pěti letech jejich životní úroveň zhorší. Lidé se bojí zvyšování cen, toho, že ztratí práci či že již v době krize nenajdou novou, že nesplatí půjčky.
Ze strachu lidí mají stále větší obavy i ekonomové.
„Mám paniku z paniky,“ řekl Právu ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Vladimír Dlouhý. Nedůvěra, panika a obavy totiž ekonomice škodí možná více než propad na akciových trzích.
Lidé vystrašení obavami z budoucnosti totiž, i když mají stále slušný plat, práci, přestávají utrácet, odkládají investice do bytů, aut, chat. To jen zesílí problémy výrobců, prodejců, drobných řemeslníků a živnostníků.
„Mezi lidmi nejistota způsobuje skepsi – bojí se o zaměstnání. Spotřeba domácností je o tom, že potřebujete vidět do budoucnosti,“ dodává analytik Raiffeisenbank Aleš Michl.
Strach z oranžové vesty
„Nejvíce mne děsí,“ říká pětačtyřicetiletý inženýr, který je bez místa teprve čtrnáct dní, „že když rychle neseženu práci, budu možná muset obléci v rámci nových pravidel pro získání podpory v nezaměstnanosti oranžovou vestu a jít uklízet listí na veřejně prospěšné práce. Kdyby mne potkali známí, tak tu hanbu nepřežiji.“
„Často v noci nemohu spát, je to jak noční děsy. Manžel, živnostník, pracuje na stavbách, zakázek je ale měsíc od měsíce méně, stejně tak výrazně klesá jeho měsíční příjem, někdy nepřinese za měsíc nic. Máme rozestavěný domek, splácíme půl miliónu. Sama pracuji v organizaci, která je závislá na dotacích od státu, takže nevím, zda ještě v lednu budu mít kam nastoupit. Bojím se každé nemoci, každé horečky, protože když budu nemocná já, můžeme také zůstat některý měsíc bez peněz, z nemocenské totiž neutáhnu provoz domácnosti a dvě děti s manželem,“ vypočítala Právu svoje obavy čtyřicetiletá sociální pracovnice M. Š.
Domácnostem chybí finanční rezervy
Třetina českých domácností má už v současnosti finanční problémy. České rodiny navíc nemají velké finanční rezervy. Podle průzkumu, který zadalo ministerstvo financí, polovina domácností by nebyla schopná pokrýt při ztrátě příjmů svoje výdaje půl roku.
Jiří Vavroň, Právo
