sen Pád z okna a smrt

Chci psát o cestě snících, kteří několik let pracují na svých snech, jako zprávách z nevědomí. Čím si musí procházet při tak hluboké práci?.. Pro některé je to otřes ega a změna životního kurzu, pro jiné je to cesta růstu a postupného rozšíření vědomí, pro někoho poznání, že existují oblasti duše, které je následně nasměrují na jiné cesty. Sny pro některé snící zůstanou krajinou, kde žijí lvi...
Nedávno jsme ve snové supervizní skupině pracovali se snem, v kterém se vynořili důležité symboly smrti a pádu. To odkrylo téma archetypů a tak jsem začala opět pracovat s archetypem hrdiny. Dovoluji si citovat z knihy Leonarda Boffa: Orel a kuře nejzajímavější myšlenky.
Ve zkrácené formě přináším nejdřív sen:
Dávám vnučku spát na parapet, svítí na ní sluníčko. Do bytu vchází blondýna, neznám jí, něco mi říká a pořád mele nesmysly. Odpoutává mojí pozornost od vnučky. Ta se probere, posadí a propadá přes parapet. S hrůzou se podívám dolů. Hýbe ještě nohami. Běžím dolů, není tam východ, jenom zeď. Najdu zadní vchod, vyběhnu ven. Ale vnučka už je mrtvá.
Tento  sen patří snící, která v současnosti pracuje na hlubinném propojení se svojí duší. Zažívá při tom hodně bolesti, radosti a překvapování sebe sama.
Symbol smrt a pád jsou silné symboly, které se v procesu individuace objevují. Pocity naděje a beznaděje, zdaru a zmaru.  I když člověk na cestě k sebepoznání pracuje dál a objevuje nejniternější pravdy o sobě, pořád mu/jí hrozí pád, zranění nebo dokonce smrt. Proč chceme poznat sami sebe, ale při tom padáme? A proč nás stojí tolik utrpení vstát a uskutečnit své pravé já? To je to, co pořád řeší snící. Ve chvíli, když snící objeví rozšířené hranice svého vědomí, začne tušit úplnost zdroje, z kterého povstává vše. A tak náš malý život s potenciálem objevení božského získává hlubší rozměr. Který ale může být i zdrojem existencionálního strachu. Vědomí, které se odváží, je schopno reflektovat víc než úzké představy ega o životě. Otevře se fantastický svět přesahující naše chápání reality, schopnost ponořit se do oceánu nekonečných verzí jsoucna. Cesta začala.
Kdo se vydá na tuto cestu, prochází stadiami vývoje archetypu hrdiny, tady mi dovolte citovat z knihy Orel a kuře od L. Boffa:
"Na cestě ke své individuaci procházejí hrdinové a hrdinky různými etapami. Ty jsou jakýmisi existenciálními osami, kolem nichž se otáčí kolo života a kterými je definováno. Mám na mysli situace, konstelace výzev, skrze něž se učíme, docházíme poznání, integrujeme perspektivy, zrajeme, a snad se i stáváme moudřejšími. ...Nyní se chceme věnovat -  v omezeném rozsahu, který máme k dispozici šesti takovým existenciálním situacím a s nimi souvisejícími podobami archetypu hrdiny nebo hrdinky...."
Postupně dám na blog zmiňovaných šest existenciálních situací, které cituju z výše zmíněné knihy. Půjde o tyto situace a naši situaci v nich:
1. bezmoc - osamocení
2. hledání - cestovatel/poutník
3. život je boj - bojovník
4. sebezapření, odříkání, oběť- mučedník
5.vědení a nadšení - moudrý člověk
6. slučování v jednotu - kouzelník
Jak je možné dát do rovnováhy tento oceán nekonečné verze napojení na zdroj veškerenstva a úzké prožívání hmoty, v které se odehrávají naše životy?  Skrze prožitky symbolické smrti, skrze pády jako začátky spirituální krize.
Hezké sny. Cantadora

schopnost rozlišovat

Ramiro Calle:
Himalájské příběhy

Schopnost rozlišovat
Hned po rozednění se muž rozhodl, že půjde k lékaři, protože celou noc nezamhouřil oka, jak ho bolelo břicho.
"Pane doktore,"řekl přiškrceně, "nemohu už  tu bolest snést. Je to příšerné."
"Dobře, dobře. Co jste měl včera k večeři?"
"Snědl jsem hodně chleba, byl ještě teplý. Asi mám nadýmání."
Lékař mu podal recept a sdělil mu:
"Předepisuji vám oční kapky a doporučuji vám, aby jste si cvičil prsty."
"Oční kapky a cvičení prstů?" ptal se pacient s neskrývaným údivem.
"Ano,"přitakal lékař, "vaším problémem není žaludek, ale zrak a hmat, protože nerozeznáte teplý chléb od vychladlého."
Často příčinou problémů nebo nedorozumění bývá neschopnost pohlížet na věci jasným pohledem a zpříma, neschopnost odlišovat co je vhodné dělat a co ne.
Krásné sny. Cantadora

supervize 13.7.

Připomínám snícím z uzavřené skupiny, že 13.7. v 18.00 h začne supervizní práce se sny. Těším se na další společnou práci. Hezké sny. Cantadora

vitej léto

A je to tady.... začátek astronomického léta. Jako každý rok si zopakuji básničku, kterou jsem po prvé slyšela od naší spolužákyně. Rozjížděli jsme se ze školy do domovů a ona celá rozradostněná vlítla k nám do pokoje, aby nám řekla svoji vtipnou básničku. Pro mě se stala vzpomínkou, jakýmsi vstupem do léta. Je mým symbolem mládí, dychtivosti, naivity a zároveň tušení startu do něčeho, co předčí vše... Už dávno zmizela dychtivost mládí, prázdniny se změnily na dovolenou, škola na rodinu a práci, učení na povinnosti, ale ta básnička je radost, lehkost léta, prázdniny v duši.
Slunce, léto, milování,
tak se holka nebraň ani.....
Vzpomínáte na svoji básničku?
Hezké sny. Dreamcantadora

seminář

Milí snící, ve středu 20.6.2018 proběhne snový seminář v Maitrey. Program: udělám rekapitulaci průběhu otevřené skupiny a pohádek. A těším se na práci s dalším snem.
Tak v 18.00 h začínáme... Cantadora

vděčnost

 Být vděčný za vše co život přináší je někdy zdánlivě nemožné. Ale i ty nejhorší chvíle, před kterými obstojíme, jsou nakonec důležité. A můžeme být za ně vděční. Právě tím a tehdy jsme nejvíce poučováni o životě a svém místě v něm. Je úžasné mít svou vlast a být vděčná za krajinu, v které žiji. Jsem vděčná i za místo, kde právě jsem, práci, kterou mám, rodinu, která často zlobí, přátele, kteří někdy nemají na mě čas, stárnutí a jiné drobné rozlady. Taky za to zlé, Danu, která mě obrala o důvěru a peníze, lidi, kteří mi nespravedlivě za něco napadají, záměrně ublíží, zneužijí pro své účely.... Pokaždé se poučím a vyučím víře, důvěře, lásce a trpělivosti, nebo taky odvahy se hádat a stát si tvrdohlavě za svým názorem, odmítnout přítele i bratra, pustit něco důležitého, učit se být roz-čarovaná, abych vzápětí byla okouzlena zázrakem života. Vše to mi dává prohlubující se pocit vděčnosti za dar života. 

A tak si dovoluji citovat:

"Svatý Pavel počítá nevděčnost mezi nejhorší chyby: Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha (2 Tim 3,1-4). Nevděčnost je hříchem nevěry. Pramení z lidské pýchy a hlouposti. Pýcha vede člověka k domněnce, že za všechno vděčí sám sobě: vlastní práci, důmyslu, inteligenci. Zatímco hloupost vede člověka k domněnce, že vše je samo od sebe a všechno mu patří.

Díkůčinění patří k podstatě víry. Má být výchozím bodem nejen při zpytování svědomí, ale i u ostatních modliteb...."

Upraveno podle knihy

Čtvrthodinka upřímnosti od Józefa Augustyna

kterou vydalo KNA

Krásné sny. Cantadora

father Theodor

Před deseti lety jsem měla krátký intenzivní sen: " Z tmy se ozval mužský hlas, který opakoval anglicky jenom slova: "Father Theodor." Sen byl živý, ale vůbec jsem mu nerozuměla.

Protože jsem nemohla najít symboliku, vztahující se k otci Theodorovi, která by otevřela moje srdce a řekla, ano, tvůj sen znamená tohle... odložila jsem jeho pochopení na dobu, až přijdou další sny nebo události, které mi pomohou pochopit, co ten sen znamená. Po osmi letech jsem pocítila touhu vykonat pouť do Compostely a tak se i stalo. Jaké bylo mé pohnutí, když jsem zjistila, že v kostele sv. Jakuba je pohřbený otec Theodorino. Silně se mi vrátil sen o otci Theodorovi. Pak jsem začala pátrat v knihovně a hledat i v jinde vše, co by mi pomohlo najít, kdo byl otec Theodorino a kdo je otec Theodor. Tím ale vše jenom začíná.....

 Cituji z článku pana ing. Svatomíra Mydlarčíka, děkuji mu  touto cestou za popis jeho cesty a informace o otci Theodorovi:

 http://www.ultreia.cz/files/download/portugalsko/podel-atlantiku.pdf

 Vybírám tyhle důležité informace:

"Z Padrónu do Santiaga nás čeká i úsek po přímých stopách

Jakubových učedníků Atanasia a Teodora.

Svatý Jakub Starší poutník a rytíř Zebedeovi synové, apoštolové Svatý Jakub Starší a Svatý Jan patřili mezi nejbližší Ježíšovy učedníky. Jakub nosil pro vznětlivou povahu přezdívku Syn Hromu. Po Ježíšově smrti šířil evangelium na Iberijském poloostrově a dostal se až k ústí řeky Ulla v blízkosti dnešního městečka Padrón. 20 km jižně od dnešního hlavního města Galicie Santiago de Compostela. Tehdy se Padrón jmenoval Iria Flavia a byl významným římským přístavem.

Na příkaz tehdejšího vládce Heroda Agripy byl Jakub jako první z Ježíšových učedníků po návratu do Palestiny v roce 44 po Kristu popraven. Po Jakubově smrti přepravili tělo jeho žáci Atanasius a Teodor až do přístavu Padrón. Nad kameným kůlem nábřeží říčky Sar, která městem protéká a kde byla loďka s ostatky světce po přistání uvázána stojí dnes kostel nesoucí Jakubovo jméno. Na volném prostranství je také vystavena replika dobového dřevěného

trakaře, na kterém prý učedníci tělo převáželi. Motiv lodi s Jakubovým tělem a učedníky je dnes součástí znaku města Padrón. Učedníci tělo odvezli a pohřbili asi dvacet kilometrů na sever v lese. Nad hrobem vztyčili oltář na mramorovém oblouku. Místo hrobu bylo pod trestem smrti zakázáno navštěvovat a tak upadlo do zapomnění. Druhá legenda vypráví, že po přistání loďky s tělem apoštola požádali učedníci královnu Lupu o svolení pohřbít svého přítele a učitele. Tehdy byla Iria Flavia nejen přístav ale i středisko lidu hradištní kultury (cultura castreja), kterému vládla královna Lupa. Královna ukázala na kopec a řekla: „Jděte ke kopci a tam najdete dva osly. Zapřáhněte je do tohoto vozu a pohřběte tělo vašeho učitele a přítele tam, kde se vám zlíbí“. Lupa ale věděla, že najdou místo dvou mírných oslů dva divoké býky a navíc na učedníky zaútočí drak. Ti ale udělali znamení kříže, drak zmizel a z divokých býků se stali poslušní oslíci. To královnu přesvědčilo o Božím poslání Atanasia a Teodora. Učedníci poté Jakuba pohřbili v místě, kde se oslové s povozem sami zastavili. Roku 813 začal poustevník Pelayo pozorovat třpytící se světlo a zaslechl zpívání oslavných ód, což sdělil biskupovi Teodomirovi z Irie Flavie. Po vysekání křovin objevili ostatky tří osob. Apoštola Jakuba a jeho dvou žáků Atanasia a Teodora. Důkazem byl nápis vyrytý v náhrobním kameni. Biskup informoval asturského křesťanského krále Alfonse II (791-842), který se dostavil na místo objevu a prohlásil Svatého Jakuba patronem království. Postavili svatostánek, ze kterého postupně vyrůstala nynější katedrála. Od okamžiku objevení hrobu se místo stává cílem poutnictví celého evropského světadílu. Svatojakubská cesta začíná využívat staré římské silnice a spojovat různá místa Pyrenejského poloostrova. Pro potřeby poutníků se budují ubytovací zařízení, nemocnice a hřbitovy, staví se mosty, kostely, kláštery. Vznikají obrazy a sochy se Svatým Jakubem poutníkem či rytířem." 
Před nedávnem jsem se vrátila z druhé poutě do Compostely přes město Padrón, kde došlo k vylodění otce Theodora a Atanasiuse s ostatky svatého Jakuba.

Byla jsem velmi pozorná po celou dobu pobytu v Padróně, měla jsem oči, uši a srdce otevřené, zúčastnila se vedle poutnické ubytovny večerní mše v kostele. Hledala jsem Něco jako nápovědu, ale s lítostí jsem viděla jak jsem pořád víc ve své hlavě než ve víře. Vnímala jsem taky rozdíl mezi kostelem v Padróně a Compostele. Tady bylo jenom několik věřících a pár poutníků, kdežto Compostela je plná lidí z celého světa, není místo na sezení, jak jsou plné věřících. A přesto, moje místo víry na druhé pouti  je pořád Padrón. Na mši v Padróně nezapomenu. Ještě jsem nebyla na mši, kde bych měla pocit, že se zastavil čas a prostor a vy jste v očekávání zázraku a nevadí, že se nestal. Vy jste byli tam a ta chvíle byl zázrak sám... Cestou vzrůstal můj obdiv k tomu, co udělali žáci Jakuba. Skláním se před činem otce Theodora a Atanasiuse. Kde by zůstali ostatky apoštola Jakuba bez víry obou žáků? Myslela jsem na jejich odvahu a statečnost. Zažili jeho popravu stětím, i tak se rozhodli  přepravit jeho tělo zpět na místo, odkud pocházeli. Víra žáků apoštola Jakuba byla hluboká a opravdová, takže neváhali ostatky svého učitele ochránit aspoň po smrti. Jejich láska a odvaha k učiteli nezmizela po mnoho století. Postupně se síla a důležitost jejich činu prosazovala mnoha různými cestami a dějinnými zvraty.  Až do současných dní. Compostela se stala důležitým pilířem křesťanství. Po celou cestu jsem se mezi poutníky ptala, proč jsou na pouti a mluvila s několika poutníky o Theodorovi, který mi dál ukazuje cestu. Naprosto důvěřuji, že když budu připravena, pochopím smysl snu, kvůli kterému chodím přes půl Evropy hledat otce Teodora.

Zatím vím, že musím pokračovat.  

Hezké sny. Cantadora