To je ten první krok - sám si rozkódovat sen, nebo někomu pomoct pochopit jeho sen.
Ale s tím druhým krokem - udržet sen ve vědomí a integrovat ho do svého života - na to je každý sám. A tam dochází k nedorozumění. Někteří snící říkají, že to vlastně nepomáhá. Že tak den nebo týden, maximálně měsíc z toho odkrytí významu snu žijí, ale pak se dál nic neděje.
Pravda je ta, že on/a nic nedělá. Nebo dělá příliš.
Znovu se vracíme na ten stupeň vědomí, na kterém jsme byli před pochopením toho snu. ALE s přidanou hodnotou o nový symbol, obraz, kód... (Komu se zdálo o hněvu, začíná ho lépe u sebe objevovat, kdo pracoval s informací, že toho chlapa/ženu, až tak moc nemiluje, jak si to namlouval, tak se učí být vnímavější ke svým pocitům.)
Snící bere vážně to, co cítí a začne poslouchat své instinkty víc než předtím. Práce se sny nebývá zázračný lék. Je to celoživotní cesta, je to to homeopatikum, které nás udržuje na cestě k pravému JÁ. Sny umí používat lidi, kteří se rozhodli jít cestou sebepoznání a sebelásky. Kdo se nechce poznat a naučit se mít rád, tak ten nebude mít úctu ani ke svým snům. Bude je vidět jako pouťovou atrakci. Sny jsou jako lakmusový papírek, který se zbarvuje, když se zamotáme do lží a iluzí - o sobě a světě.
Pomalost práce se sny je přesně ta kvalita, která zaručuje, že se nic neděje ve spěchu a překotně. Sny sami ukazují směr a určují tempo.
Ale to co se musíme učit zkušenostmi je rozeznat: kdy nás brzdí naše Persona, která se nechce vzdát své moci a kdy nám sen ukazuje, co máme řešit, všímat si....
Mně napadá, když vidím snícího, jak odchází a už se nevrátí, že by si měl položit ještě otázku: co se děje, že se nechci věnovat svým snům?
Když ho odpověď uspokojí, tak je to dobře.
Když ale odpověď říká: mám strach, nechci, k ničemu to není atd. , tak bych se ptala dál, odkud pochází ten pocit, je to něco, co se u mně opakuje? Brzdí mně to nebo chrání?
Možná už další sen pomůže přijít na kloub tomu, co je v kořeni těch pocitů.
Dobrou noc
Žádné komentáře:
Okomentovat