Včera jsem byla v kině na Milionáři z chatrče. Anglický režisér, který předtím natočil filmTrainspotting o partičce mladých lidí s drogovým dozráváním, se pustil do látky, která oslovila nľco hlubšího v nás. V Trainspottingu byli drogy pro hrdiny filmu zpestřením, pro jiného závislostí, natočil vtipně co ěšili v 90. letech mladí lidé. Určitě si pamatujete, jak se kvůli droze nořil mladík do záchodu. Nic méně v Milionáři z chatrče režisér maličkého hrdinu v touze spatřit svůj idol, přinutil opět projít fekální cestou, aby se díky tomu dostal dopředu a získal podpis filmové hvězdy. Tím podobnost autorského rukopisu končí. Toto je temnější film o indické realitě, kde chudoba je opravdu chudobou a hrůza mně někdy na sedadle přinutila zavřít oči před krutostí reality zobrazované na plátně. Režisér udělal velký skok ve stvárnění svého světa. Já jsem se mnohem víc ztotožnila a prožila jeho obrazy teď než před lety.
Proč mám chuť o filmu psát je překvapení i pro mě, původně jsem myslela, že napíšu o symbolu hada.
Ale anglický režisér se ponořil do indické reality a vynesl na povrch mnoho nevědomých obrazů z našeho a potažmo i mého chování.
Každý si odnese z filmu nějaké svoje téma. Mně hodně oslovila vztahová rovina.
Indická společnost je založená na kastách, ale protože Anglii neznám, tak jenom papouškuji, že vlastně anglická společnost je taky rozdělená na třídy.
A kluk z filmu, který soutěžil v soutěži Milionář, byl z té nejnižší kasty, ze slumu. A celý film je o ponížených a povýšených. O tom jak si vzájemně dokazují, kdo je výš a kdo je níž, o zneužívání moci - náboženské, dospělých vůči dětem, bohatých vůči chudým, policie vůči občanům, mužů vůči ženám atd.
Jak s tím neumíme zacházet, jak je to v nás jako nevědomý mechanizmus chování.
Když je člověk jenom o stupínek silnější nebo výš, místo pomoci blíženému svému, podrobuje a ponižuje slabšího. Vlastně jenom hlavní hrdina se dostane ze svého ponížení, protože to je jeho "osud", jak zazní ve filmu. Ale pro mě v tomto případě je to proto, že cítil lásku.
Starší bratr to neustálé ponižování vyřešil silou a stal se zabijákem. Zařadil se mezi ty, co ponižují a ohrožují ostatní. Nakonec skončil tragicky. Silou proti sile narazil na další sílu.
Kdežto hlavní hrdina nevnímá svoje ponížení, protože v dětství se otevřel lásce k děvčátku a tato láska mu určila smysl života. I když je vystavovaný ponížení, neurčí to způsob jeho života. Netíhne k tomu změnit ponížení v povýšení.
Touží po lásce. A koná v jejím jméně vše, co v tomto příběhu vidíme.
Kdo si zvolí cestu změnit ponížení v povýšení, zdá se že nezmění svůj osud.
Kdo si zvolí místo ponížení lásku, vyhraje svůj životní los.
Takto mi to dává smysl. Jen mi líto, že to dokáže málokdo.
Je mi ctí poznat lidi, kteří mají odvahu si zvolit i v těch nejhorších podmínkách lásku.
Tím mě film dostal. Svojí lidskostí v nelidských podmínkách. Toto potřebujeme.
P.S. I když film nebyl snem, je to názorné zobrazení snové práce. Kompenzačně k ponížení si zvolit lásku a nezvolit si protiklad ponížení - povýšení. V tom je léčivý efekt kompenzace. A cesta k úzdravě rodin a skupin.... a vztahů vůbec. Jděte se podívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat