advent

Milí snící,

dnes začíná první adventní neděle. Je těžké něco psát, abych nebyla buď patetická nebo sentimentální. Pro mně je to čas, kdy odstupuji od toho běžného, vědomě se vyhýbám těm místům, kde je advent slaven jako konzumní nabídka. Myslím na to, komu jsem ublížila během roku a proč, snažím se toho člověka v duchu i osobně poprosit o odpuštění a odpustit i sobě, že jsem chybovala. Scházím se s lidmi, které mám ráda a potřebuji je k ŽIVOTU, aby mi život dával smysl. Myslím i na ty, kteří ublížili mně a očistit se od hněvu a bolesti. Odpuštění je moje téma první adventní neděle. Z každé takové zkušenosti jsem si něco vzala, dozvěděla se o lidech, životě a sobě. A právě, když dnes se svojí rodinou zapálíme první adventní svíčku, budu se modlit, abych to dokázala a nepřestávala milovat život, lidi a věřila tomu, co nás přesahuje.

Koukám, že jsem to psaní nezvládla, zase jsem příliš kazatelská... můj cíl byl být civilní a nedotýkat se ničích citů. Advent je pro mě čas, kdy obnovuji svůj vztah se životem, který nás naprosto přesahuje.

Krásnou adventní neděli přeji všem, s kterými můžu tento den sdílet spolu nebo i na různých místech a koutech planety, kde se naše myšlenky propojují, protože mají stejnou frekvenci a energii. Krásny den. Cantadora

Tao. Slabé a silné

"Když se člověk narodí, je měkký a slabý, ale když umírá, je tvrdý a pevný. Když vznikají rostliny, jsou měkké a ohebné, ale když zanikají, jsou nepružné a uschlé. Proto patří vše tvrdé a pevné ke smrti a vše měkké a slabé k životu. Proto platí: Jsou-li zbraně silné, budou zničeny; jsou-li stromy silné, budou poraženy. Tvrdé a pevné je vždy méněcenné; měkké a slabé je vždy hodnotné." Tao-te-ťing

Hezký víkend....

hezký víkend

Podzim ztrácí sílu a pomalu přechází do poslední fáze - zimy. Užijme si ještě těch drobných radostí, jako je zubaté sluníčko, barevné listí, které se mění ve staré suché opadané listy, chladu, který ještě neleze za nechty. Svítí sluníčko a ve vzduchu cítíme hlínu, vrány létají nad pustým polem, chutná nám víno z letošní úrody, země se ukládá k spánku... A jak to máme my? Umíme odpočívat? Hezký víkend. Cantadora

rovnováha aspektů

V předchozích poznámkách jsem citovala z Lexikonu snů od Toma Chetwynda, jeho snové symboly zařazené do Lexikonu jsou hlubinně analytické a nečíní si nárok na jediný výklad, vztahují se i k osobnosti snícího. Vychází z Jungových archetypů.
Citované štyři symboly archetypu ženy - Matka, Princezna, Amazonka, Kněžka prezentují funkce mysli: vnímání, cítění, rozumu, intuice.
K těmto symbolům se vztahují jejich stíny: Strašná matka, Svůdkyně, Lovkyně a Čarodějnice Mezi těmito aspekty existuje silné napětí a protože mají vliv na charakter ženy, naše snová práce je zaměřena na navození rovnováhy mezi nimi.

Každý z těchto aspektů by se měl vyvíjet a růst v oblasti dané funkci mysli, takže například u ženy, která se zaměřila na to být úspěšná prostřednictvím své Amazonky (rozum) má posilovat svoji Princeznu (emoce) a Matku (vnímání) jako pomocné funkce a aby se stala úplnou, musí se zaměřit a zvědomit svoji Kněžku (intuici). Proces napětí, který probíhá mezi symbolem a jeho stínem je téma Stínu, který při práci se sny řešíme velmi často a budu mu věnovat trvalou pozornost.
Příště se zaměřím na vlastní Já muže. Hezké sny. Cantadora

4. Kněžka

"Kněžka. Moderní společnost nemá pro intuici příliš pochopení, a proto tato stránka ženství nalezla poměrně málo uplatnění. Její hlavní funkce již téměř zanikla, ale ženy, které jsou schopny ji rozvinout, jsou tím více pozoruhodné svou výjimečností. Vnitřní svět je stejně tak součástí reality a světa jako svět hmotný, který může být individuálně vnímán pouze smysly. Podceněním intuice a vnitřní říše, které zažívá přímo mysl - mnohem citlivější ústrojí než jsou oči nebo uši - ztrácíme kontakt s nejsamozřejmějším a nejbezprostřednějším alternativním pohledem na realitu. Tento druhý pohled by mohl vyvažovat egoistický jednostranný pohled, který tak snadno klame svět, protože jej ego považuje za realitu, za svět jaký skutečně je.
Čarodějnice nebo Ježibaba. Primitivní nevyvinutá intuice odděluje ženu od neporušené duchovní sféry. Tato intuice, pokud ji žena využívá, není spolehlivá; jestliže ji žena využívá, může uvíznout ve světě subjektivních přeludů, které se nemohou k nikomu a k ničemu vztahovat. Čarodějnice jako snová postava se může vztahovat ke kterémukoliv negativnímu aspektu Ženství, především pak ke Strašné matce. K určení tohoto archetypu by měl být položen důraz na její magickou moc." citace z knihy: Lexikon snů od Toma Chetwynda, str. 32 - archetypy

3. Amazonka

"Amazonka. Zosobňuje intelektuální přednosti v ženě. Je-li hlavním aspektem v ženina charakteru, bude to žena kariéry, společnice mužů, schopná jim konkurovat. Často je však méněcennou součástí ženy a pak, je-li zanedbávána, bude později v životě vyžadovat značnou pozornost.
Lovkyně. Je typickou představitelkou ženy kariéry, která pronásleduje muže buď proto, že se zklamala ve svých vlastních touhách, které si kdysi přenesla na konkrétního muže nebo na muže obecně, anebo proto, že se jí nepodařilo rozvinout ostatní důležité stránky své ženskosti, nebo obojí. "
citace z knihy: Lexikon snů od Toma Chetwynda, str. 32 - archetypy

2. Princezna

"Princezna. Tato vlastnost v ženě je pravou podstatou lásky a osobního vztahu. Je to dívka, koketa; věčná mladost spontánnosti a srdečnosti, která se může dál rozvíjet po boku jiných, vyspělejších aspektů. Není to jen nadání být přitažlivá, ale i být přitahována a potud, pokud je stimulem na pozadí vědomé volby, nemusí být rozvratná - dokonce i když si zachová svou podstatnou vlastnost, kterou je její svérázný a vysoce subjektivní přístup k ostatním lidem.
Svůdkyně. Ve snech volí historické kostýmy, převážně řecké či románské. Je osudnou sirénou, rozvratitelkou manželství, démonem souložícím se spícími muži a symbolem erotické fantazie, která jako výsledek výstředních snů v uzavřeném kruhu samolibosti brání skutečnému vztahu."
citace z knihy: Lexikon snů od Toma Chetwynda, str. 31 - archetypy

Vlastní Já ženy: 1. aspekt Velká Matka

"Každá žena je ztělesněním ženské energie. Ztělesňuje nehmotnou hodnotu citů a instinktů. Je to archetyp přírody a života, světskosti a smyslnosti.

Čtyři hlavní aspekty ženského potenciálu se vztahují k těmto čtyřem funkcím mysli:

1. Matka, vnímání

2. Princezna, emoce

3. Amazonka, rozum

4. Kněžka, intuice.

Zrovna tak, jak říše ženskosti obvykle vyvažuje dynamickou vůli mužského světa, tak jednotlivé modely ženství budou doplňovat muže: zženštilý, citově založený muž s ženským protějškem podobným Amazonce není nic neobvyklého.

Velká Matka. Matka Země.

Tento archetyp je ekvivalentem Moudrého starce a představuje úplnost v ženě nebo možnou úplnost. Nesmí být zaměňována s mateřstvím v ženském potencionálu. K rozvinutí mateřské stránky v charakteru může skutečně přispět porod, přesto není podmínkou, protože tato vlastnost je ve skutečnosti vnitřní a duševní a může být rozvinuta i jiným způsobem. Charakter

se může stát úplným, pojmout v sobě všechny rozdílné stránky ženství za téměř jakýchkoliv okolností, někdy však není úspěšný ani za sebepříznivějších okolností.

1.

Matka. Ochraňující mateřská stránka ženy: její rodinné přednosti - vytváří domov, živí, poskytuje přístřeší, je milující a něžná. Toto je všeobecný názor společnosti na ženství a veřejný přístup proto tak příliš zdůrazňoval jeho důležitost - na úkor vlastního a individuálního rozkvětu ženy, bez kterého ovšem nemůže býti dobrou matkou. Pro ženu je důležité objevovat a rozvíjet hlavní část svých možností, stejně jako je důležité, aby nezapomínala na dva vedlejší aspekty svého Já. Konečně úplnou se může stát, zaměří-li se na podřadnou, nejméně uznávanou stránku. Značný rozpor zde bude vždy existovat mezi tím, co je od ženy společensky očekáváno (obecní mraveniště nebo společenská svěrací kazajka) a mezi rozvíjením jejího vnitřního potencionálu, kdy se věnuje dalším třem aspektům svého pravého Vlastního Já.

Strašná matka. Představuje panovačný, zničující a destruktivní aspekt mateřství, který může být následkem matčiny přílišné ochrany a pochopení. Tato matka náhle ohrožuje růst, vývoj a nezávislost jedince. V této podobě se může dětem ve snech zjevit jejich matka, která je k sobě poutá nepřirozenou láskou a oddaností; také ona se sama sobě může ve snech takto jevit, chrochtat jako prase či výt jako vlk a podobně. Sen může rovněž líčit děsivou stránku skutečné matky v dětství. Může tak sloužit jako ochrana před incestem, přičemž odhaluje jak touhu po něm, tak strach před ním. Tento archetyp Strašné matky představuje i rozzlobenou bohyni, která dala vzniknout všem ohavnostem světa, všemu hříšnému a nečistému. Matka, která zapomíná na ostatní své vlastnosti a není ničím víc než jen matkou, bude s největší pravděpodobností nakonec v této děsivé stránce odhalena." konec citace z knihy: Lexikon snů od Toma Chetwynda, str. 30 - archetypy .

Až integrací aspektu strašné matky můžeme dojít pochopení úplnosti ženství. Po přijetí i těchto nelichotivých aspektů žena dozrává a stává se moudrou, chápající a odpouštějící "kněžkou všedního dne".

Anebo naprosto odmítne přijetí aspektu strašné matky a v tom případě se žena zastaví v procesu stát se Matkou Země, té, která rozumí procesům života-umíraní-života.

Reprezentuje pak obecně rozšířený názor na ženskost a ženskou roli, který je reprezentovaný požadavkem ANIMA na roli ženy ve společnosti. Hezké snění. Cantadora

aspekt strašné matky

Moji milí snící, někdy práce se sny je sestup do temnoty a to pak není nic příjemného. Když do této temnoty sestupuje člověk poučený, aspoň trochu tuší, že když chytne do ruky nějaký oválný předmět nemusí to být zrovna jedovatý had, ale může to být chobot slona, větev, hůl nebo nůž.... prostě se nepoddá svému strachu a nevytvoří si ten nejděsivější scénář. Pracuje na tom, jak ovládnout svůj strach a nedopustí, aby strach ovládl jeho.
Přesto máme sny, kde žádné vědomé analyzování nepomůže, protože si musíme poctivě projít krajinou podzemí a setkat se v krajině stínů se zapomenutým, odštěpeným komplexem, který je natolik silný, že si žádá být vytažen na světlo a znovu oživen. Takovým je i aspekt strašné matky.
Ženy jsou velmi silné bytosti z hlediska přírodních principů. Matka příroda jim dala dar být nositelkou života. Muž rozsévá své semeno do úrodného klína ženy, která pak přírodě dovolí, aby v ní vzklíčil nový život. Tento nejcennější přírodní zázrak je božím darem.
Matka je první člověk, který dítě pozná. Je naprosto odkázané na její lásku a péči.
Kolik matek ale zápasí s tím, tuhle svoji roli přijmout. V archetypu matky se skrývá odštěpený aspekt strašné matky, který se objevuje už v řecké mytologii: Médea, postavy fúrií/Erýnií. Kdo zná tyto příběhy, ví jak to vypadá, když se ženy zmocní ničivá síla. Pak ničí, láme, kope vše kolem sebe. Dárkyně života může být i jeho ničitelkou.
Co s tím?
Vrátit se ke stavu původní symbiózy matky s dítětem, když dítě matku potřebovalo k přežití. Prožít si všechen ten smutek a zklamání z poznání, že to malé dítě v nás to nedostalo. Důvody mohli být jak subjektivní, tak objektivní. Matka mohla být odmítavá, protože byla nemocná, lhostejná, vyděšená, v těžké životní situaci, zlá... kolik žen, tolik důvodů.
Pro dítě v nás, které mezitím dospělo a trpí kvůli neuspokojené potřebě prvotní lásky, je důležité přijmout tuto realitu. Realitu toho, že ráj nepoznalo/nezažilo.
Přijmout tuhle pravdu je cestou hrdiny a hrdinky. Nezbavuje to dospělého touhy po lásce a ani nezmenšuje schopnost milovat.
Dětství se nedá opravit. Jediné co můžeme opravit je náš pohled na něj. A přijetí této kruté pravdy nám pomůže vyhrát nad aspektem strašné matky. Ne ona nad námi, ale mi nad ní máme moc. Už ji vidíme takovou jaká je, ženu s aspektem strašné matky. Žena má k dispozici kromě aspektu strašné matky i jiné archetypální síly. A díky snům je můžeme zvědomit a integrovat jako rovnováhu našim destruktivním silám. V jiném příspěvku se o nich rozepíšu podrobněji. Poznání různých aspektů matky otevírá naše srdce. Pomáhá to, abychom mohli pustit dovnitř lásku k někomu, kdo nám to může opětovat. Nemusíme už dále klepat na dveře, které se neotevřou. Prostě nemůžou, když je drží aspekt strašné matky..... dobrou noc. Cantadora

udržet si pocit

Dnes je den Památky zesnulých.

Chtěla bych vzpomenout a poděkovat celé linii mých předků, kteří tady byli a žili přede mnou.

Byla jsem tříletá holčička, když jsem ztratila tetu Alžbětu - sestru mé matky. Pečovala o mě, když byla máma v práci. Její smrt je nejbolestivější ztrátou, kterou jsem utrpěla. Bylo to po prvé, když někdo z mého života odešel a už se nedalo nic udělat. Odchod byl definitivní. Přesáhlo to meze toho, co dítě může unést. Celý život se s tím učím žít a od dětství tuším, že smrt je důležitá.

Pak si pamatuji jako pětiletá, že mě babička nastrojila a vzala k starému strýci. Už tam byla celá rodina a loučila se s ním, protože umíral. Tento zážitek byl jeden z příjemných. Mumlání a vážnost situace byla proteplená pospolitostí a úctou, kterou jsem z dospělých cítila. Bylo to bezpečné, i když vážné.

Chybí mi i mí rodiče, pár přátel, kteří odešli předčasně a tady nejsou.

Pro mně je důležité vzpomínat na ně. Zaslouží si to, něco tady zanechali - své dílo, majetek, své potomky.

Chci si podržet pocit posvátné úcty, když vidím krásnou alej, rybník, lavičku na klidném místě s výhledem na kraj. Jsem vděčná našim předkům, že nemysleli jenom na sebe, když vybudovali tak krásné knihovny, ulice, domy a chrámy. Zanechali nám výpověď o sobě. Chci si v sobě vytvořit prostor pro lásku a úctu k zesnulým, za to dobré, co zanechali, aby sme z toho mohli čerpat.

Jako dítě jsem netušila, že svět nezačal mým narozením a že po mně ani neskončí. Teď už to vím, proto dnes zapaluji svíčku a posílám své tiché děkuji tam, kde se to propojí s díky všech ostatních, kdo dnes vzpomínají na své zesnulé. A hlavně dělám to radostně. Protože rytmus: život - smrt - život platí pro všechno a všechny. Dobrou noc. Cantadora