Děkuji za každé ráno, když se těším ze života. Děkuji, že vím, jaký úkol mám ve svém životě. Děkuji, že mám hranice a dokážu říct ne. Děkuji, že jsem se neztratila v mnoha odbočkách, lákavých nabídkách. Děkuji , že rozlišuji pravdu od lži.... Děkuji, že cítím soucit s lidskými chybami a tím, co se zdá být tak hloupé.
Děkuji.
Můj byt se už stává domovem, přijímám všechny překvapení a změny z té lepší stránky. Je to těžké období a děkuji lidem, kteří mi pomáhali. Tolik dobrých lidí kolem mně nebylo lhostejných a podělili se mnou o práci, zážitky, nabídli mi pomoc a svůj drahocenný čas.
Chci to vracet životu a být tady pro ostatní, když o to požádají:-). I to je zisk z nového bytu. Věřím, že to můžu dát jako CANTADORA, vykladačka snových příběhů. Tak pojďme si říkat, co se mám zdálo, abychom si sdělovali své příběhy, které nás víc spojují než oddělují.
V sobotu jsme měli supervizi snů. Jedna snící neměla nic do supervize, protože si nepamatovala žádný souvislý sen. Z každého snu jí utkvěl prý jenom jeden opakující se motiv. To mě zaujalo, okamžitě jsem pocítila naléhavost tohoto sdělení, které unikalo vědomému pochopení snící.
Je těžké přijmout některé skutečnosti. Nabídla jsem k supervizi tento fragment. Tolik možností jsme odkryli. A dnes? Snící píše, že jí odhalení neočekávaného sdělení sice bolí, ale přijímá to, aby mohla dál pokračovat na své cestě. Lepší výsledek nemůžu čekat. Opakování ve snu je vždy zásadní a upozorňuje nás na narovnání reality, kterou neunášíme, proto ji potřebujeme mít vytěsněnou v nevědomí. A tam se zase proměňují jako kapičky vody na obláček, snový obláček.
V noci nám naprší vláhu, abychom mohli vyrůst. Až budu mít svolení, můžu ho dát na blog. Dobrou noc.
