Vyšla jsem si do japonské zahrady v botanické zahradě. Svítí po dlouhé době sluníčko, je zima, suchý sníh křupe pod nohami. Sněhová nadílka ještě není ušlapaná a tak mám krásný pocit ticha a klidu. Jak navenek tak i uvnitř.
Cítím ticho a klid, když procházím kolem altánku, kde sedí mladý muž, takový ten typ, který hledá smysl života. Je oblečený jakoby právě přijel z Tibetu. Sedí v té zimě na lavičce a nalévá si čaj z termosky. Vidím horkou páru jak stoupá studeným vzduchem a cítím tichou slast. Všechno je v pořádku. Zažívám stav rovnováhy a radosti. Vtom mi probleskne hlavou: "Nepokaz to." Dostaví se opět myšlení, bleskový nápad a až kdesi z hloubky duše řeknu mantru: DOBRÝ DEN.
Není to pozdrav. Je to přání člověku, který mě obdaroval pocitem, že vše je tak, jak má být.
Chvíli nic neslyším a až když ho míjím, slyší má záda odpověď: Dobrý den.
Vše je jak má být.
Přeji hezký víkend. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat