Další rok je anglický film, který teď běží v kině Světozor. Anotace zní takto: Kolem šťastného manželského páru obíhají nešťastné a osamělé životy jejich přátel a příbuzných. Jako jejich důvěrníci vidí do jádra všech jejich zamotaných životů, do jejich přátelství a osamělosti, do naděje a zoufalství, do vzniku nového a zániku starého. A to vše by bylo v pořádku, pokud by se jedna neprovdaná kamarádka nezamilovala do jejich syna. Režisér Mike Leigh .
Děcka jsou v pohodě je americký film, kterého anotace v kině Světozor zní: Vtipný, energický a skvěle vykreslený portrét moderní rodiny. Nic a Jules jsou matky (lesbický pár), které žijí se svými dospívajícími dětmi Joni a Laserem. Když se Joni chystá na vysokou školu, její mladší bratr ji požádá, aby mu pomohla najít jejich biologického otce. Joni splní jeho přání a naváže kontakt s "bio-tátou" Paulem, pohodářským majitelem restaurace.
K anotaci doplňuji: tátovi Paulovi se po prvotním šoku, že je dvojnásobným tátou, role otce dvou dětí zalíbí, ale tím vyvolá v zaběhaných vztazích bouřku, která prověří pevnost rodinných pout. Režisérka: Lisa Cholodenko
Proč mám potřebu psát a srovnávat tyto dva filmy?
Mají společné téma - rodinu. Výborně vystihují znepokojivá témata, která se dotýkají nás všech. Je rodina bezpečné místo, nebo klec, kde lidem chybí dost svobody? Je rodina prostor pro lásku a růst, nebo místo, kde se vraždí duše? Nedávno jsem četla, že nevěnujeme pozornost rodinným klanům, nepěstujeme je a přitom jsou líhní slavných, významných lidí. Rodiny jsou místem všech lidí.
Na jednom snovém semináři jsem mluvila o tom, jak nás sny polidšťují, drží v kontaktu s naší duší. Paradoxně roboty polidšťujeme, ale lidi robotizujeme. Má to zničující vliv na rodinu.
Funkční rodina středostavovského anglického páru geologa a psycholožky ve filmu Další rok si žije zdánlivě harmonicky. Film krutě vyzvedává úniky jednotlivců; jejich nadměrné pití, závislosti na cigaretách, jídle.... Bezpečně se cítí právě u svých přátel, ti jim na chvíli nabídnou iluzi domova. Sytí jejich základní potřeby. Mají tam přichystané jídlo, pití, můžou tam přespat. Cítí zájem a respekt ze strany hostitelů. Že nabízené přátelství má své meze se obnaží v momentě, kdy přichází domů syn a představuje všem svoji novou přítelkyni. Zamilovaná přítelkyně to nezvládne, chce si přisvojit místo/vztah v rodině, které jí není určeno. V té chvíli elegantně s anglickým taktem matka svoji přítelkyni odvrhne. Půl roku se jí vyhýbá a chrání sebe, manžela a syna s jeho reálnou přítelkyní před ženou, která si dovolila se zamilovat a toužit po jejím synovi. Překročila meze rodinné pohostinnosti. Americký film to obnaží ještě jasněji: v momentě, kdy bio-otec spí s jednou partnerkou, nespokojenou v manželství, ta druhá ho vyhodí z rodiny, už ho nepustí do domu a křičí na něj: jdi a založ si vlastní rodinu a do mojí se nemontuj a nenič ji. (Neber si to, co ti nepatří!)
Rodina je citadela, živoucí jednotka společnosti, která nabízí jejím členům bezpečí a svobodu. Je to i hranice, kam nemůže nikdo cizí. Že je to dřina, to ukazují filmy velmi tvrdě a nepředstírají, že žít v rodině je ráj. Naopak, je to rutina, nuda, zmatky, únava, zklamání.... zároveň je to zdroj energie a zázemí, člověk není ZTRACENÝ, má své místo, kam se může vracet. Rodina znamená, že někdo ho postrádá, pro někoho má cenu jako člověk. Není jenom výrobní nástroj, cílová skupina pro firmy.
Anglická rodina ve filmu svůj potenciál využila následně. Otec rodiny nabídl zamilované kamarádce uspokojení základní potřeby, když řekl: jídla je tady dost, nepřekážíš, můžeš tady zůstat. Matka -psycholožka ji nabídla, ať jde do terapie. (!můžeš tady být, ale přizpůsobíš se našim pravidlům - tím myšleno: ruce pryč od našeho syna).
Americká lesbická rodina vpád do rodiny vyřešila jinak. Více se izolovala, odmítla mužský potenciál, který Paul vnesl do rodiny. Pro syna by to určitě znamenalo nové možnosti růstu. Laser-syn říká na závěr matkám, že mají zůstat spolu, protože jsou už staré. A tím se dotkl tématu: jak chceme řešit stáří bez funkční rodiny? To je snad důvod, proč zůstat spolu?
To je další otázka, která by měla vážně zajímat každého se zvětšující se armádou starých lidí. Jakým způsobem je začlenit do živoucího organizmu společnosti, která se proměňuje? Rodina je vlastně archetyp základní buňky života: rozmnožování, zakládání, budování, existence omezená hranicemi. Rodina jako entita není v dnešní společnosti uchopena, staré rodinné principy se vyprázdnili, neplatí a nové nejsou pojmenované.
V mé mapě života hraje vlast, domov, rodina základní místo. Jak se o rodinu starat mezigeneračně, když staré základy vzal s sebou čas..... dobrou noc. Cantadora
P.S. Neznám odpověď.
Žádné komentáře:
Okomentovat