tablet

Včera jsem našla na zastávce tramvaje tablet. Nepíšu to proto, že chci psát o morálce, dát tomu nějaké hlubší významy. Je to o pocitech. Uvědomila jsem si, kolik informací má v tabletu neznámý člověk - práci, poštu, banku, fotky, hudbu, osobní život... nevím co dalšího, prostě svůj svět. Cítila jsem, že tomu člověku musím vrátit jeho příběh. Protože člověk se straceným příběhem zabloudí.....
Ptala jsem se v tramvaji, čí je ten tablet. Přihlásila se asi šestnáctiletá dívka, která seděla v tramvaji už když jsem nastoupila s tabletem. Nelitovala jsem ji, když jsem jí natvrdo řekla: Vám bych ho nedala, slečno! Vtipné bylo to, že se slečna urazila. Nevadilo jí že lhala, zatoužila po cizí věci, ale dotklo se jí, že jsem jí ponížila.... tohle jsou paradoxy pokřiveného vidění světa.
Skoro dva dny jsem řešila podle indícií, čí je to asi tablet, až dnes konečně zavolala majitelka. Reagovala na mejl, který jsem rozeslala lidem z došlé pošty na tabletu, jeden došel i majitelce. Potěšilo mně, že je konec pátrání a majitelka je na světě. Zjistily jsme, že jsme bydlely ve stejné ulici. Nemá to pointu, jen jsem klidná, že svět má ještě svůj jízdní řád, kde věci doputují k tomu, komu patří. Ať je to věc, nebo slovo, skutek. Děkuji i klukům z IT, pomáhali mi s hledáním. Příběh je zase tam, kde má být.
Dobrou noc. Cantadora

lidský řetěz

"... Kde bylo, tam bylo, žili, byli..."
Kolik lidí před námi prošlo touhle úžasnou Zemí a zanechali na ní své stopy v podobě památek, duchovního bohatství, dobrodružství, umění, zmaru, bojů, válek? Nejčastěji ale předávali svoji energii, odkaz pro potomky... Proto se mi líbí statistické údaje o lidském rodu. Asi nejsou přesné, spíš je to hádání z vody, i tak je to ohromující představa.Tohle si chci udržet v paměti jako důležitý fakt při vykládání z pokladnice 107 miliard příběhů, waw.

"Po Zemi už chodilo 107 miliard lidí

Po Zemi už chodilo celkem 107 miliard lidí, konstatovali vědci z amerického Úřadu pro studium populace (PRB) s tím, že na každého ze sedmi miliard nynějších obyvatel planety Země připadá 15 mrtvých předchůdců. Sedm miliard mrtvých jsme překročili kdysi dávno mezi lety osm tisíc před naším letopočtem a začátkem letopočtu.
PRB určil jako počáteční okamžik měření dobu před zhruba 50 tisíci lety, kdy se na Zemi poprvé objevil Homo sapiens.
„Máme počáteční a konečný bod… Problémem ale je, že pro 99 procent období mezi nimi neexistují údaje,“ podotkla pracovnice ústavu Wendy Baldwinová. To znamená, že aby experti zjistili, kolik do současnosti žilo na světě lidí, museli v podstatě hádat, i když v rozumné míře.
Ve 20. století klesla porodnost ze 40 narozených na tisíc obyvatel za rok na 31 v roce 1995 až na dnešních 23. V minulosti ale bylo třeba zhruba 80 porodů na tisíc lidí, aby lidstvo vůbec přežilo, protože člověk se nedožíval tak vysokého věku jako nyní a jen málo lidí vyspělo natolik, aby mohli mít děti.
„Dnes je očekávaná délka života kolem 75 až 80 let. Podle některých našich odhadů ale ve středověku byla 10 až 12 let, což znamená, že velká část lidí nikdy nepřekročila hranici dětství,“ zdůraznila Baldwinová.
Vesmírná odysea měla pravdu
Mýlil se tedy spisovatel Arthur C. Clarke, který ve své knize 2001: Vesmírná odysea napsal: „Každý živoucí člověk má dnes za sebou zástup asi 30 duchů, neboť právě v tomto poměru počet mrtvých převyšuje počet živých“? Podle Baldwinové nikoliv. „Svůj výpočet provedl v roce 1968, kdy žilo na Zemi kolem 3,5 miliardy lidí. Když použijeme naše metody výpočtu, dojdeme skutečně k číslu 29 mrtvých na jednoho živého,“ vysvětlila.

Jak dodala, je zcela nepravděpodobné, že by počet živých někdy převýšil počet mrtvých. To by totiž znamenalo nemyslitelně vysoký růst populace. „Dovedete si představit, že na Zemi bude žít 100 až 150 miliard lidí? Já rozhodně ne,“ uzavřela Baldwinová.

Méně dětí, ale delší život

* v dávných dobách lidstvo potřebovalo k přežití alespoň osmdesát porodů na tisíc obyvatel na rok

* lidé se dožívali nižšího věku a jen malá část se dočkala vlastních dětí

* dnes se rodí třiadvacet lidí na 1000 obyvatel, očekávaná délka života je ale až osmdesát let ."


Převzato z: znk, ČTK, BBC, Právo

Dobrou noc. Cantadora

láska každý den

Děkuji za opětovaný úsměv. Děkuji za pomoc, za kterou nečekám závazek dluhu. Děkuji za důvěru, podporu a radost. Děkuji za pravé přátelství. Děkuji za pravou lásku. Děkuji lidem, kerý podporují mojí víru v život. Děkuji za to, že můžu být sama sebou, říct co cítim bez trestu a odmítání. Protože život je pořád láska v nejrůznějších podobách, ne jenom na Valentýna.

Cantadora

to znamená, že...

V poslední době jsem se setkala se stejnou reakcí.  Když jsem se stěžovala na bolesti hlavy a jiné neduhy, první reakce lidí byla racionalizace. "Co myslíš, co ti tvé tělo říká? Bolest hlavy znamená, že děláš něco špatně... "
Protože bolesti jsem měla ukrutné, tak jsem nereagovala jako nadšená studentka, která se dozví zásadní informaci o tom, že země je kulatá...  moje bolest se jenom vystupňovala. 
Kde je moje babička, která, když jsem jí řekla, co mě bolí, věděla hned, co potřebuji. Vetšinou teplo, klid nebo bylinkový čaj....
Odsunout bolesti druhého racionalizací je cesta odcizování. A to je něco, co je pořád běžnější.  Nejsme se sebou v kontaktu, nejsme v kontaktu ani se životem jiných. Rozumíme teoriím, ale nejsme druhému schopni podat čaj, když mu není dobře. Vše je JAKO ve filmu, odehrává se případně na facebooku. Vyvolává to zdání prožívání, ale je to bez osobního vkladu.
Je to ta falešná část vztahů, kterou můžeme rozvíjet bez toho, abychom do vztahu investovali sebe jako lidi, nezahřejeme se, nepocítíme vůni druhého, ani nepříjemné příznaky reality. Vše se odehraje v rovině informací.
Odlidštění pokračuje. Takže když mi teče z nosu, mám různé příznaky, budu ráda, když mi můj bližní podá kapesník. Ty řeči o vnitřním pláči si raději prožiji sama v posteli. Budu se u toho potit, bolet mně budou všechny klouby, ale bude mně hřát hezký pocit, že mi má kdo uvařit a  podat čaj.
Dobrou noc. Cantadora

lednová supervize

30. ledna proběhla první supervize spojením tří skupin, děkuji účastníkům za dobrou práci a důvěru. První setkání bylo obohacující pro tři lidi. Téma supervize se týkalo hranic, instinktu a rozumu.
Další setkání proběhne  30.3.2012. Kdo bere sny vážně a chce se dal trénovat a cvičit v trpělivosti, intuici a syntéze obrazů, učit se objevovat informace ukryté v nevědomi, teď máme příležitost se vzájemně učit a podporovat svoji lidskost ukrytou ve snech.
Hezky únor přeji.
Únor - poslední stadium spánku přírody, sny jsou teď v hlubokém ponoření, ve stavu nehybnosti. To aby se na jaře začali pomalu probouzet životadárné energie v nás.

Já se tak těším, až se nám zase začnou zapalovat lýtka, v té míze jsou skryté informace o živote v nás.

Cantadora