nemocnice Na Františku

Musela jsem strávit několik dní v nemocnici na Františku. Svět v nemocnici má svůj rytmus, není tam internet, telefonuje se málo, hodně se spí a pravidelně jí, nemocní berou pravidelně léky, pečují o ně sestričky, s odborným zájmem si vás prohlíží lékaři. Trošku návrat do dětství, kdy se o vás starali dospělí a vy jste se nechali opečovávat, ALE, tenhle návrat je nedobrovolný a spojený s nemocí. Naštěstí jsem opět skoro zdravá, doma a můžu se těšit z léta, práce, lásky a rodiny.

Musela jsem strávit několik dní v nemocnici na Františku. Svět v nemocnici má svůj rytmus, není tam internet, telefonuje se málo, hodně se spí a pravidelně jí, nemocní berou pravidelně léky, pečují o ně sestričky, s odborným zájmem si vás prohlíží lékaři. Trošku návrat do dětství, kdy se o vás starali dospělí a vy jste se nechali opečovávat, ALE, tenhle návrat je nedobrovolný a spojený s nemocí. Naštěstí jsem opět skoro zdravá, doma a můžu se těšit z léta, práce, lásky a rodiny.

Zamilovala jsem se do staré budovy nemocnice Na  Františku, protože jsem se dívala z okna pokoje na krásné střechy starých budov, viděla zapadat sluníčko v zahradě se slunečnými hodinami. Každou hodinu zvonil zvon nemocniční kaple. Nejdřív mě to rušilo, ale rychle jsem si zvykla a zvlášť kolem půlnoci jsem počítala kolikrát zazvonil jasný zvuk zvonu... nevím jestli to bylo kvůli infuzím, které jsem dostávala, ale zdálo se mi, že zvon je náladový a nevyzpytatelný. Někdy zvonil kažou hodinu jenom jednou, ať byla jedna nebo šest hodin. Jindy zvon zvonil poctivě a jasně dělal BIM-BAM tolikrát, kolik bylo hodin.  Nejvíc mně pobavil jednou o půlnoci, když poctivě udělal jedenactkrát BIM-BAM a zmlkl, i když hodinky ukazovali půlnoc. Pomyslela jsem si s despektem:  "Ten zvon si zvoní jak chce!" Ale za pár minut jsem uslyšela zazvonit ještě jedno bim-bam. Pousmála jsem se, tajemný zvon reagoval.  Zvon se pro mě během pobytu měnil, nebyl jenom předmětem. Tento má svoje nálady a srdce,  bavilo mě poslouchat jak právě zvoní. Někdy jenom oznamuje: "celá hodina odbila",  jindy hlásí, kolik je právě hodin. Zvon jaký jinde neslyšíte, zvon s duší. Byla to taková moje dětská hra v nemocničním pokoji mezi cizími ženami, kde jsem si připadala spolu se zvonem bezpečně.

 Teď už jsem doma a se zájmem si čtu o historii této nemocnici se svéhlavým zvonem, který zvoní podle svého záhadného kódu.
A tady je  něco o nemocnici z oficiální webové stránky nemocnice na Františku:
"Jen obtížně bychom hledali zařízení, a to nejen na území republiky, ale i v širším evropském regionu, v jehož prostorách je poskytována lékařská péče nepřetržitě od 14. století. Uprostřed hlavního města, na pravém břehu Vltavy, takový unikát nalezneme – je to Nemocnice Na Františku. Nemocnice se rozvíjí po celou dobu své existence, tedy od roku 1354, kdy Arnošt z Pardubic vysvětil kapli a špitál. Arcibiskup Jan zřizuje v roce 1368 nadaci, která nemocnici zajišťuje další existenci, tuto nadaci zaštiťuje sám císař Karel IV.

V roce 1620 předává Ferdinand II. zakládací listinu nemocnice řádu Milosrdných bratří a nemocnice se dále rozvíjí – při špitálu je zřízena lékárna, počet lůžek se z původních 24 rozšiřuje na 55, v roce 1703 je přistaveno další poschodí a zařízení je schopno přijmout téměř 90 pacientů.
Dar císařovny Marie Terezie umožňuje další zvelebení Nemocnice Na Františku, která se jako pobočka lékařské fakulty stává významnou vědeckou a výzkumnou základnou. V roce 1783 císař Josef II. schvaluje plány na další rozvoj nemocnice.
... Na přelomu století navštěvuje nemocnici císař František Josef s následníkem trůnu Ferdinandem d´Este, aby nemocnici podpořili. Ta záhy disponuje 200 lůžky a stává se tak největším zdravotnickým zařízením v Praze a širokém okolí.
V roce 1847 zde provedl Celestýn Opitz první amputaci končetiny v celkové éterové anestezii v tehdejším Rakousku-Uhersku a v celé Evropě. Anesteziologickou tradici umocnilo ještě v roce 1965 zřízení prvního lůžkového anesteziologicko-resuscitačního oddělení v tehdejším Československu.
Důležitost nemocnice ve středu Prahy podtrhla i taková jména jako T.G.Masaryk, E. Beneš anebo papež Pius XI., kteří se zasloužili o získání značného finančního obnosu, díky němuž mohla být v roce 1926 dokončena dostavba nábřežní části objektu.....

Během II.světové války fungovala nemocnice jako vojenský lazaret pro raněné piloty nacistické Luftwaffe. V roce 1950 byl celý komplex převeden do majetku státu a stává se součástí různých Obvodních ústavů národního zdraví a to až do roku 1992, kdy se nemocnice vyčleňuje z OÚNZ Praha 1. Vzniká tak Nemocnice Na Františku jako příspěvková organizace."

Dobrou noc. Cantadora