sobota 27. října 2012

nespoutávejme své draky



Dobrý den,
děkuji snícímu za povolení publikovat jeho sen. Zároveň mu chci poděkovat za společnou cestu, kterou jsme prošli při pochopení jeho snu o základní důvěře. Nejdřív to byla práce ve skupině, ale to nestačilo, sen se dlouho vzpíral pochopení... Co se týče vlivu na snícího, už celý měsíc otevíral hluboké rány z minulosti snícího. Zároveň je to léčivý sen.
Mladý muž už delší dobu  hledá svého místa ve světe. V nalezení pravé cesty mu brání mnoho překážek, tento sen postupně odkrývá tu nejhlubší.
"Lovil jsem draka. Byl to drak železný a potkal jsem jej někde venku. Měl hlavu, křídla, nohy a ocas. Sám bych jej neulovil, zavolal jsem k tomu partu chlapů. Než se drak nadál, přehodili jsme přes něj řetězy a drželi a nepustili. Byl to boj, dlouhý a únavný. Řetězy jsme drakovi stahovali končetiny a křídla k zemi a k tělu, až drak povolil a klesl k zemi. Chlapi pustili řetězy a šli oslavovat k autu. Věděl jsem, že ale není konec, že draka musíme svázat, aby nám neutekl. Volal jsem na ně, ať se vrátí, ale byli v euforii a neslyšeli mě. Až na jednoho, ten přišel sundal pásek z kalhot a pomohl mi draka dvěma spojenými opasky svázat. Než jsem začal draka opasky svazovat, natáhl jsem ruce s opaskem k jeho hlavě, aby ucítil mou vůni a byl klidnější. Drak natáhl hlavu směrem k opasku, přičichl si k němu, ucítil mou vůni, můj pot. Hlavu měl schoulenou mezi křídly, hlava mu svítila a promítal si vzpomínky na mě. Znal mě z minula, stýskalo se mu po mě.
Žena mi vynadala (nebyla spokojena), že jsem draka chytil. Její plán byl vyklidit komoru a nalákat draka do komory. Vysvětlil jsem jí, že to byla otázka příležitosti, když jsem jej potkal na volném prostranství."
 Lidi si promítají do draků mnoho z neovladatelného přírodního života, který naše předky ohrožoval. Je to kolektivní archetyp, který se dotýká instinktivní podstaty přírody a lidí. Drak je symbol z našeho hlubinného arzenálu. Objevuje se v bájích a pověstech různých národů jako vpád do života. Draci většinou ohrožovali klidný život a řád, ohrožovali důvěru v život jako takový, protože s nimi může být život křehký a ohrožovaný vpádem silných impulzů nebezpečí....  Draci dokázali rozpoutat konflikty, boje, vyvolat hněv, smutek ale hlavně strach. Jenom po vyhraném boji s draky najde hrdina vytoužený cíl - své království,  princeznu, štěstí, rodiče, rodinu...  Čím víc  přírodu spoutáváme, tím víc se rozvíjí síla našich vnitřních draků, kteří ovlivňují vnitřní svět člověka. Boj o ovládnutí draka je spojený s omezováním a spoutáváním něčeho, co ale spoutat nelze.
Položme si základní otázku ohledně draka. Co znamená drak pro snícího?
Ve snu drakovi chybí kontakt se snícím, stýská se mu po něm. Co chybí našemu snícímu? Postupně se vynořilo silné emoční odkrytí, že mu chybí základní důvěra v lidi.
Vyhnout se boji s drakem, znamená vyhnout se odkrytí poznání toho, čeho se bojím, co v životě postrádám. Co potřebuje snící narovnat? Čeho je ve snu příliš nebo čeho se nám nedostává v reálném světě? Ve chvíli, kdy jsme pojmenovali téma nedůvěry,  začali se věci postupně skládat do sebe.
Pro snícího je nutné se podívat pravdě do očí, kolik pomoci potřebuje, co ještě můžeme udělat spolu, aby začal věřit lidem a taky sám sobě.
Po měsíční práci se nakonec dostáváme k bolestivému příběhu o ztrátě základní důvěry v lidi, kteří od malička zklamávali důvěru snícího. Důvěru, bez které život neodkryje své mohutné síly a šance, protože člověk žije spoutaný strachem a závislý na pomoci ostatních. Drakovi se stýská po jeho majiteli, pamatoval si ho (možná z období, kdy ještě mohl věřit a mít naději).  Snící musí osvobodit základní důvěru a naději v život, aby jeho život získal smysl. 
 Ve snu je zdrojem naděje to, že snící vidí v hlavě draka, jak se rozpomíná. Stejně tak to probíhalo i v naší práci, postupně se rozpomínal na momenty, kdy ztrácel důvěru a sám sebe spoutával chladem a odstupem, různými strategiemi, které ho měli chránit pře bolestí a zklamáním... A tak skupinové volání "nespoutávejme své draky" v jeho snu znamená; "Nedovolme, aby jsme ztráceli důvěru člověka k člověku." Byla by to cesta dlážděná do pekla. Dobrou noc. Cantadora

středa 10. října 2012

hněv neznamená odmítnutí

Večer v šest zahajuji seminář Objevování hněvu, který poběží celý říjen. Dnes se vydáváme se zájemci o zmapování svého hněvu na cestu.
 Začínáme na úpatí hory rozhodnutím, že se chceme zbavit svého zakletí, pocitů, které nás drží v pasti. Hněvu, který je toxický a bere nám hloubku života. Objevíme svůj pravý vřelý hněv a jak ho použít pro ochranu svých hranic a posílení Já. Hněv je opakem odmítnutí.
Pak se dostaneme do střední části cesty, kde rozkryjeme svoje vzorce, jak s hněvem nakládáme a proč není náš dobrý sluha, ale mocný pán, který rozhoduje o našem postoji k hněvu:
1. raději se vůbec nezlobím, aby mě měli lidi rádi
2. často se zlobím, tak neztratím pozornost lidí ani svoji moc
3. nezlobím se a je mi jedno, co to znamená, jsem odpoutaný od lidí a cením si své nezávislosti
Další setkání bude věnováno té části poznání hněvu, která souvisí s naším laskavým  Já. Pochopení životního příběhu pomůže odkrýt toxicitu hněvu; následné praktikování jiných způsobů zvládání hněvu pomůže každému na cestě k ozdravě. Ale bez vytrvalosti, úsilí a setrvání na cestě odkrýt svůj opravdový hněv se do vyšších částí hory nedostaneme. Je to ta část cesty, kde se setkáváme se sebou a svými opravdovými emocemi. Úplně na vrcholu je klid a moudrost, ke které toužíme dojít. Tam už není hněv naším pánem, ale sluhou. Tak dnes začínáme. S láskou. Cantadora