Cestoval jsem po Brazílii, po domácích destinacích bez turistů, až jsem dorazil do malé vesnice s několika chýšemi na úpatí velehor. Místní mě pozvali do jedné z chýší, ale jakmile jsem se dostal dovnitř, tak všichni začali panikařit a já začal tušit, že se něco děje. Jedna stará žena mi vysvětlila, že se blíží banda Pedra Hernandeze, a tito banditi jsou známí tím, že zabíjejí všechny bělochy. Poprosil jsem ji, aby mne před nimi schovala, ale ona si mě změřila pohledem a mlčela. Z řeči jejího těla jsem usoudil, že se o mne nebojí, a získal jsem trochu pocit bezpečí.
Pak ale začala pobíhat po domě a schovávat všechny své cennosti. Sama se banditů asi taky bála, ale když jsem se jí znovu zeptal, zda mi něco nehrozí, tak si mne opět jenom změřila pohledem a nic neřekla. Nevěděl jsem, zda je to proto, že jsem jí lhostejný, anebo jsou bandité příliš blízko, abych stihl utéct, anebo si myslela, že jsem tak vysoký, že mi nic nehrozí. Všechny tři možnosti mi přišly stejně pravděpodobné. Zůstal jsem v domě ačekal, co se bude dít.
Na prahu se objevila skupina asi šesti mužů, a já opět netušil, jestli to je její rodina, která přišla na pomoc, anebo zda to jsou užobávaní banditi. Chovali se civilizovaně a babka reagovala úplněneutrálně. Ani je nezvala dovnitř, ale ani nekřičela o pomoc. Kdo to byl, jsem se dozvěděl, až když mě posadili na židli, a pokoušeli se mi píchnout nožem do hrudníku. Útok jsem ale lehce vykryl rukou, ostří nože se mi zabodlo do předloktí. Šéf bandy to ocenil potleskem.Útok nožem se zopakoval, já jsem ho vykryl kolenem. Ostří nože se mi zarylo do lýtka. Šéf bandy znovu tleskal a já jsem získal pocit, že je to jenom takový test, a když se budu dostatečně krýt, tak mě po čase nechají být. Útoky pokračovaly, a já je bezstarostně vykrýval, krev mi tekla ze všech ran, ale pořád jsem se domníval, že to je v pohodě.Životně důležité orgány jsem uchránil, a všechno to byla povrchová zranění. Že mi jde o život, jsem pochopil až v momentě, když se mi jeden útok nožem dostal mezi žebra. V tu chvíli „střih“ a já najednou stojím před chýší, a celou scénu sleduji přes okno. V chýši je šest banditů, každý z nich drží v ruce jinou zbraň, a já tam sedím zakrvácený nažidli. Jeden z nich mě mlátí do hlavy velkým kladivem. Divám se sám na sebe a vím, že nejsem mrtvý, protože „já“, které sedí na židli, má otevřené oči a usměje se po každé ráně.V tu chvíli se rozzuřím, a cítím, jak do mne vstupuje nadpřirozená síla. Otevřu okno s takovou silou, že se roztrhnou rámy, a já vstupuji mezi bandity. Jednoho po druhém s lehkostí zabíjím. Jejich zbraně se lámou o mou ocelovou kůži a já je pěstmi rozmáčknu o zeď. Lehce nad nimi vítězím, a zachraňujiživot svému druhému „já“... vlastně sám sobě.
Tento sen aktivuje otcovský komplex.
Mladý muž, jehož sen jsem uveřejnila, od mládí hodně cestoval, střídal zaměstnání a je doteď neukotvený. V rodině chyběl otec, který by mu ukázal a ulehčil cestu, jíž se má vydat. Matka byla slabá, pečující a taky trestající, ale nejasná, a nedokázala mu nahradit otce, kterého potřeboval.
Chyběl mu pocit sounáležitosti se skupinou mužů, v níž by se cítil bezpečně. Opuštění otcem znamenalo i problém se sebedůvěrou a oceněním. Matka ho svojí výchovou znejisťovala tím, že od něj vyžadovala věci, které mu připadaly zbytečné a nedůležité, jako nákupy, úklid, čistota a pořádek, témata, která ho míjela. Nevěděl, jak obstát ve skupině ostatních mladých mužů,s nimiž se přátelil, a chtěl mezi nimi mít své stálé místo. Postupně se z ní vyčlenil kvůli svým konfliktům, nárokům a kritičnosti. Měl spoustu otázek a neznal nikoho, kdo by mu na něodpověděl.
Jak se opakovaně vracel z cest po světě, některé situace se začaly opakovat. Nějakou dobu se cítil doma dobře, ale pak znovu začal hledat„dobro-družstvo“ (slovenský výraz pro dobrodružství). „Dobré družstvo“ – to dobré, co mužům pomáhá se cítit jistě a smysluplně, ve skupině si vybojovat respekt a úctu tím, co každý z nich dokáže. Snící získával v cizině zkušenosti, které ho obohacovaly. Věřil si, že vše zvládne, ale život v cizině není jednoduchý, takže postupně přibývaly povrchové rány. Banditi, kteří jsou také jeho částí, ho vystavují krutým situacím, v nichž sám sebe zraňuje. Až v momentě, kdy začínají banditi ohrožovat jeho životně důležité orgány, se probouzí pud sebezáchovy a snící v sobě objeví životadárnou energii, která ho může zachránit a osvobodit. Banditi jsou aspekt mužství, který je velmi rozšířený v celé generaci mužů, jimž chybí silné mužské vzory. Těmi nejsou ani sportovci, ani hvězdy nebo superstar, i když to tak vypadá, že se s nimi teď mladí identifikují. Pravé otcovské vzory jako jsou otcové a dědové, strýc, nebo profese jako učitel, lékař atd. – prostě muži, kteří formují chlapce v období dospívání, chybí. Muž potřebuje jasnost, řád, pevnost, pravidla, ježmu pomohou zorientovat se ve světě, který potřebuje dál udržovat v jeho pravidelném řádu. Když řád chybí, vymknou se kontrole banditi, kteří pak řádí v mužských duších. Jedním z aspektů tohoto stínu je nárůst podvodníků, zločinců, mužů zneužívajících ženy, líných a neužitečných mužů, kteří neumějí dostát svému slibu a slovu. Ve snu je ale přítomna nadpřirozená síla, která dokáže čelit rozkladu a týrání muže tím, že v momentě, kdy už se zdá, že není naděje, nastupuje zázrak, přítomný v každém z nás. V duši každého je ukrytá energie transformace, naše silné archetypy, které dokážou i v beznadějných situacích aktivovat v člověku jeho potenciál - jako to je ve snu tohoto mladého muže. Ten je vyzván svým snem, aby obnovil svoji podstatu a zachránil sebe sama v tom dobrém slova smyslu.
Věřím, že to využije ve svůj prospěch, ve prospěch toho zdravého, co mužská energie v našem lidském světě představuje - snahu o zachování řádu, pravdy a práva.
