mám ráda počasí

Chci si uchovat lásku ke každé formě počasí, příroda si to rozhoduje sama a nakonec, my jsme návštěvníci na planetě Zemi. Tak si dělám náladu obrázky, které vyjádřují počasí na dnešní den....

 

Hezky víkend. Cantadora

kavárenská úvaha

Rozhodla jsem se cestou do práce zastavit v kavárně.  Stojím o chvíle rozkoše s dobrou kávou v nezávazném prostředí uvolněných lidí. Lidí, kteří stejně jako já se touží v kavárenském duchu chvíli povalovat a slastně nic nedělat. Zvlášť, když následně každého čeká dlouhá soustředěná práce...
... ale výsledky mého pozorování v kavárně?  Něco se vážně změnilo nebo pokazilo. Vymírají kavárenští povaleči, někam se ztrácí a mizí.
Nejdřív jsem se pohodlně usadila a slastně přivřela oči, abych si vychutnávala svoje kapučíno. Z obou stran jsem stereo slyšela  útržky rozhovorů: "... a proč myslíš, že by do toho s námi šla? Myslíš, že je správně namotivovaná? Umí pracovat?.... z druhé strany: ...tohle je naše práce a o tom budeme jednat, jinak to nedáme..." Ve vzduchu lítali slova: práce, dělat, makat, vydělávat....
Probrala jsem se ze své kavárenské nálady. Ujistila jsem se vnitřně, zda se tady můžu povalovat v sofa. Rozhlédla jsem se po kavárně a viděla u dvou stolků muže zuřivě bušit do klávesnic svých laptopů, u dalšího stolku telefonoval muž se sveřepým výrazem, u dalších stolků seděli kolegové a podle neverbální komunikace asi vedli pracovní rozhovory. Jenom u jednoho seděly dvě ženy a evidentně se dobře bavily, jenom tak nevázaně a nezávazně. Vedle se nějaká žena týrala vinou a sdělovala přítomnému  muži: "... asi je to moje vina a za to můžu já, jinak si to nedokážu vysvětlit...." Uviděla jsem to jasně. Z kaváren se vytrácí kavárenský duch. Duch místa, kde se NEPRACUJE, kde se žije. Už to není místo pro setkávání přátel, debat a intelektuálních rozprav....to je teď asi na facebooku, nebo jinde ve virtuálním světě. Kavárna se stala prodlouženou rukou pracoviště, kde mizí lehkost, smích, radost, flirtování, požitek.
Tak jsem dopila a s naprosto idiotským úsměvem jsem rychlým krokem odešla do práce, abych si připadala, že jsem v kavárně.

Dobrou noc. Cantadora

sen o výkalech a Den matek

Dnes nabízím sen snící, která prošla dlouhodobou terapií. Už několik měsíců se jí zdála řada snů, ve kterých vystupují předměty jako velké exkrementy, zapomenuté okurky v kanceláři, další předměty, které můžeme symbolicky vyjádřit jako hmotnou materii, nižší formu života: výkaly jsou psychologicky první dětskou zkušeností sebevyjádření; je to spojené s análním stádiem vývoje, dítě zažívá po prvé výrazněji impulzy sobeckosti, vzdoru a zatím se neomezuje ve svých projevech. jak ho naučit na nočník? Na straně druhé jak nezlomit  jeho přirozenost, když ho bude rodič na nočníku držet celé hodiny, nutit do něčeho, co dítě nechce.... Zárověň je tady i velká slast, dítě něco umí a dostane svoji první pochvalu za tu práci na nočníku, když je úspěšné.
Snící měla přísnou matku, která ji vychovala k nadměrné čistotě a pro malé dítě to znamenalo pomalý a postupný rozvoj komplexu strašné matky. V pozadí toho jsou zážitky fyzických trestů, obviňování s toho, že dítě je zlé a špinavé, strach a tvrdost. Postupné omezování slasti. Matka v tomto období  ji zaklela do vzorců omezujících mnoho životadárných impulzů. Její značně sebeomezující život a trápení spojené se smutky z plochosti života ji přivedly i do terapie.
Sen: Vypustila jsem obrovský exkrement velký jak kláda (překvapilo mně to i ve snu). Cítila jsem uspokojení, ale bylo to na veřejnosti a věděla jsem, že lidem se to líbit nebude. Řešila jsem to, co oni na to. Rozhodla jsem se to zabalit do bíle látky, nesla jsem to zabalené ke koši, abych je nepobouřila. Lidi nad tím ohrnovali nos, ale mně to nevadilo. Klidně jsem tam dál zůstala a bavila se s nimi. Náhle jsem pocítila překvapení, protože jsem musela pustit další exkrement a byl opět obrovský a já jsem zůstala velmi klidná a nechtěla jsem to zadržet. Ať si s tím ostatní poradí jak chtějí, ale zadržet to nesmím a pustím to ven. Z celého snu jsem byla hodně překvapená a spokojená, že se netrápím z toho, co jsem provedla.

TOM Chetwynd: Lexikon snových symbolů
"Ve snu může být symbol pro výkaly symbolem moci. Pozitivně může značit sebedůvěru (legitimní reakce proti stádní konformitě), když se komunita stala destruktivní odosobněnou matkou; bojovné a válečnické vlastnosti ega, které mohou za určitých okolností být nezbytné pro přežití. Spíše se však sen bude vztahovat k potlačovanému sobectví, tvrdohlavosti a vzdoru.
... další výklad: výkaly něco nečistého, obscénní chování, sobecká rozkoš. Taktéž nečistý boj, sobecký svár. Touto překvapivou symbolikou se sen může snažit naznačit, jak sobecké, dětinské, rebelantské a nespolečenské jsou jeho požadavky.
.... taky: původní surovina, ze které byl stvořen svět i člověk. Hmota v protikladu k duchu. Země, říše ženskosti, a proto Velká matka. Říše citů.
Vše má svou pozitivní stránku, ke které se snící může obrátit. K tomu, aby se emocionálně vyvinul a přemohl potlačené city (které jsou pravděpodobně příčinou jeho zakrnění), může se obrátit na citovou oblast. Aby překonal Strašnou matku (která může deformovat a zpomalovat jeho růst), může se obrátit k Velké matce. ..."

Snící se už dlouhou dobu setkává s různými aspekty své Strašné matky a tento sen ji otevřel cestu k vlastním impulzům a emocím, které už nemůže dál ignorovat. Před sebou má cestu přijetí a transformaci Strašné matky skrze své pravé emoce. Různorodost emocí ji teď intenzivně zaplavuje, změna je v tom, že jí to neděsí. Něco se změnilo, nezachází se svými emocemi jako s odpadem. Naopak věnuje svému prožívání pozornost.  Raduje se z toho, že si  něco může dopřát.
Je květen, Velká matka se znovu probudila a nabízí nejlepší aspekty své plodivé a životadárné síly, zářivé barvy, hravost, vábení, naději, optimizmus... Doporučuji snící dlouhé procházky do přírody, kde se může napojit na dobrotivou  Velkou matku, s obrovskou paletou krásy a lásky. Láska léčí, má mnoho podob, ale ta matčina je první a nejvýznamnější proud čisté esence lásky.

Dnes je Den matek. Děkuji všem matkám, které použili svůj dar lásky dobře a láskyplně. Stačí když svou lásku dávaly dost dobře, nemusí být dokonalé.

Cantadora

1.máj

Jako dítě jsem se povinně zúčastňovala 1. májových průvodů a neměla jsem to ráda. Dnes jsem po prvé vnímala, jak je oslava práce úžasný pokrok civilizace. Dokonce jsem cítila dojetí nad tím, že práce má svůj svátek. Je mi dost let, práci už neseženu jenom tak a během života jsem se ji naučila vážit a považuji ji za důležitý civilizační faktor... a ještě to, že se ji lidi rozhodli oslavovat, tak to je radost, waw. Prostě k některým věcem člověk musí dojít vlastním životem a prožitky. Průvody ale nemám ráda ani teď.
A zároveň je to svátek lásky. Co k ní chci říct? Nic hezčího než slova moudrého kolegy a autora  knihy Fritze Riemanna: Schopnost milovat jsem v poslední době nečetla: "...  Když se nadechujeme, jakoby do nás vydechoval kosmos, a když vydechujeme, jako by nás kosmos vdechoval.... jakmile se do tohoto dění vzájemného střídání vcítíme, nezbytně usoudíme, že ve všem živoucím dění jsme zároveň subjektem i objektem. S touto vzájemností se setkáváme i v lásce. Také v lásce jsme totiž vždy zároveň subjektem i objektem. Mluvit jednostranně o milostném objektu nebo o objektu lásky, znamená nebrat ohled na mnohovrstevnost lásky. Podobný obraz v nás vzbuzuje iluzi, že v lásce jenom jednáme...  jednostranně jsme svět učinili naším objektem, a mysleli jsme si, že z něj můžeme jednostranně kořistit. Nyní jsme se následkem takovéto lásky k životu sami stali objektem, vrátilo se nám to jako bumerang..." citace je mnou upravena.
Zní to chmurně, ale pravá láska to unese. Vydechla jsem tento článek a zároveň jsem se nadechla nové inspirace.
S láskou vykladačka příběhů Dreamcantadora