vesele

Tohle jsem dnes četla na webu, podle twitteru trápi nás lidi, kteří máme domovy, práci, zdraví, jídlo, vodu, lásku svých blížnych a čas psát na počítač tyto věci:

STRAVOVÁNÍ DOMA

- Koupila jsem zelené olivy místo černých jako pohoštění pro přátele, co přijdou dneska večer. Nic tak hrozného už se mi nestalo celou věčnost.
- Nemůžu najít vykrajovač melounových kuliček!
- Onehdy jsem jedla piškotové madlenky a najednou mi došlo, že jsem nikdy nečetla Prousta. Vážně mě to dostalo.
- Trvalo mi příliš dlouho, než jsem objevila pesto!
- Nemůžu uvěřit, že jsem si koupil toustovač, co nemá nastavení na bagety.
- Řízla jsem se do prstu, když jsem krájela na nudličky zelenou papaju. Vaření má tolik nástrah!

STRAVOVÁNÍ VENKU

- Na gastronomickém festivalu došlo nepálské kozí karí. Jsem zhrzený.
- Moje suši bylo slepené k sobě!
- Potřebuju poradenství ohledně mušlí. Jednoduše jim nerozumím.
- Právě nám do salsy plivla labuť.

NAKUPOVÁNÍ

- Jsem jediný člověk na světě, co jde do supermarketu a musí sedět 20 minut v autě na parkovišti, aby sebral sílu vejít?
- Nemají koriandr, nemají zázvor, nemají krevety. A to bydlím v Surbitonu, ne v Bejrútu.
- Nejdelší den v roce? To je ten, kdy musím do IKEY.
- Dneska jsem zapomněla koupit další certifikované bio bezlepkové tortilly. To je tak depresivní.

NÁPOJE

- Výběr čajů není dost exotický.
- Ne, nechci macchiato s pěnou až nahoru, to si můžu dát rovnou capuccino.
- Chce se mi plakat, kdykoli mi dojde mandlové mléko.
- Dovlečete se z práce domů, otevřete si lahev červeného vína... a je cítit korkem. Svět je TAK krutý!

TECHNIKA

- Skoro jsem si vylila hummus na iPad.
- Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového řeknu, ale myslím, že moje televize je moc velká.
- Muset mazat fotografie z telefonu, aby v něm bylo místo, je jako zabít některé ze svých dětí, protože je všechny neuživíte.
- Přála bych si mít jméno, které bych mohla použít jako nick na Twitteru. Alexandria Annelaine je zatraceně moc dlouhé.
- Autobus bez wi-fi. V roce 2014. Kde to jsme, na Sibiři?

VÁNOCE

- Drazí výrobci drahého balicího papíru. Když je tak silný, že nejde složit a nedrží na něm lepicí páska, tak to asi nebude balicí papír, že?
- Právě jsem utratil 15 dolarů za nejhorší "svíčku s vůní Vánoc" vůbec. A pak mám něčemu věřit.
- Už třikrát jsem slyšel, jak se v konvici vaří voda, a ani jednou mi nikdo nepřinesl šálek čaje. To jsou NEJHORŠÍ VÁNOCE VŮBEC.

To mě baví:-), svět se točí dál. Přeji vám vše dobré v roce 2015. A krásné sny. Těším se na další příběhy. Cantadora

poselství snů 2014

 Pamatujete si sen, který jsem uveřejnila v červnu, v závěru píšu, že zpracovávám kolektivní významy snů, které tento rok snící přináší k společné práci? Pro připomenutí, tady je ten sen, tady je  poselství snů:
 Jdeme s několika lidmi prozkoumat část zatím neprobádané Země. Cestou potkáváme osady a všem lidem říkáme, aby odešli do bezpečí, že jdeme do nitra Země a že nevíme, co se může stát. Celé vesnice poslouchají a opouštějí svá obydlí.

Konečně jsme se dostali k průrvě, kde začíná naše cesta. Vcházíme dovnitř a najednou se ocitáme v jiném světě. Zvenčí byla průrva temná a nehostinná jako propast Macocha, ale jakmile jsme překonali vstupní portál, tak jsme vkročili do naprosto odlišné krajiny, než z které jsme přišli. I slunce svítilo jinak. A vůbec to před námi nevypadalo tak, jak jsem si představoval. Čekal jsem něco potemnělého a spíš tlumené barvy z nedostatku světla, ale toto byl naprostý opak. Jasné světlo, zářivé barvy. Bylo to nadpozemsky krásné. Zelené stromy zajímavých tvarů, blankytně modrá obloha, průzračná voda v jezírku, do kterého padal vysoký vodopád, čerstvá tráva. A nikde nikdo. Nebyl tady ani náznak civilizace, prostě panenská krajina.

Něco se pokazilo a místo vodopádu začala téct láva. Celé okolí se proměnilo v nehostinnou sopečnou krajinu. Něco mě žene nahoru, ke zdroji lávy. Po strašném namáhavém výstupu jsem se konečně ocitl pár metrů pod zdrojem soptění. Pod sebou ve velmi velké dálce vidím Zemi, odkud jsem přišel, vidím opuštěné osady.

Koukám nad sebe a každou chvíli mě pohltí láva, zespodu se přibližuje hora ztvrdlé lávy, v podstatě už na ní stojím, díky přibývající lávě se stále přibližuji k pramenu.

Teď… Dopadají na mě první kapky zlata a necítím nic. Strnule tam čekám a nechám na sebe téct zlato. Po chvilce jsem součástí obří zeleno zlaté mohyly. A najednou cítím pohyb vzhůru a hlas, který sám o sobě budí respekt a uznání.

Jsme šíleně vysoko, možná ve vesmíru, je zde tma a jeho hlas.

Po hlavě padáme dolů a já slyším otázku CO SI PŘEJEŠ UDĚLAT?

Padáme šílené rychle a začíná mi být z té rychlosti špatně.

Před sebou vidím přibližující se poslední osadu těsně před vchodovou průrvou. Je mi jasné, že letíme přímo doprostřed osady.

Odpovídám: CHCI, ABY TI LIDÉ ŽILI.

Naše rychlost se ve zlomku vteřiny zastaví a mně se udělá šíleně zle od žaludku. Vidím, jak se lidé vracejí do osady, a vím, že všechno bude dobré, protože jsem se stal součástí zeleno zlatého boha.

Přidám ještě část jiného snu, ".... při pádu letadla dojde ke zmenšení lidí, kteří  doplavou v malých skořápkách k břehu oceánu. Na břehu stojí žena, která řekne: Kdo chce vyrůst, toho to bude bolet."

A další sen, v kterém "...velký duch sděluje telepaticky snící: Nedělej rozdíly mezi lidmi."

... a další a další sny, v kterých se střetává naše lidské ego s poselstvím snů z hlubin kolektivního nevědomí. 

 A tohle je poselství snů, 
s kterými pracuji: 

Ve světě vidíme postupné eskalováni boje dobra a zla v mnoha formách.

V našem nevědomí se teď nehromadí téma války a nedojde k opakování válečného tažení. Lidé řešili vyhrocené konflikty našich vnitřních zápasů dobra a zla bojem. Před druhou světovou válkou C.G. Jung upozorňoval na hrozbu nové války, která se konstelovala ve snech lidí. Za několik let začala 2.světová válka. Tentokrát NE. Ve snech těchto let není ohrožení válkou, ale výzva k vnitřní proměně.

Ve snech roku 2014 se vynořují témata výzvy k změně, sebepoznávání, růstu pomocí nových psychických sil, které musíme v sobě objevit. 

 Stav vědomí, který máme k dispozici už kolabuje. Ve snech se objevuje touha po rozšíření schopnosti lépe rozumět lidské podstatě a potenciálu, který musíme objevit. Do budoucnosti potřebujeme zvědomit schopnost porozumět svému místu na Zemi a spolupráci s neviditelnými silami, které tady jsou, ale my je nevnímáme. ZATÍM. V daném momentě kolabujících civilizací a zvětšující se temnotě na Zemi, přináší sny obrazy naší proměny a možností, které přesahují současné vědění. Ale ve snech to už je!!! Každý takový sen ve mně vyvolává posvátnou úctu a dává mi naději, že to co nás čeká není válka ale proměna. 

Ale.... Žádný sen neříká, jestli  náš potenciál využijeme. 

Krásné sny v roce 2015. Přeji nám vykročit na  cestu růstu našich duševních schopností a duchovních sil. 

S  láskou Cantadora 

přijde Ježíšek

Ne pro každého jsou vánoční svátky svátkem radostným.... pro lidi, kteří teď nenesou ducha Vánoc spolu s námi, cítí se vydědění, vyčlenění, přišla do jejich rodin tragédie, nemají zdraví nebo psychické síly na naše společné radování, těm přeji jenom pocit sounáležitosti s lidmi. Společnost se nehodnotí podle nejsilnějších jedinců, ale podle naší schopnosti  podat pomocnou ruku těm, kdo to potřebuje. Ať je jim s námi dobře i teď, když my budeme veselí a šťastní. Krásné Vánoce.
Děkuji své rodině za jejich lásku.
...a dobré sny Cantadora

láskyplně

Třetí adventní neděle. Včera jsem se rozhodla pozvednout v sobě energii radosti a dala jsem si úkol dívat se na lidi láskyplně. Nehodnotit a nesoudit, nekritizovat. Vím, je to těžké. Ale těžké úkoly nám pomáhají růst. Vybrala jsem si lávku spojující Tróju se Stromovkou. Běžně se pokaždé rozčílím na bezohledné cyklisty, kteří si to pálí lávkou, my pěší uskakujeme a nic nás nechrání, i když je tam značka Cyklisto, veď kolo. Nadávám, vztekám se, to je můj běžný občanský pocit. Včera NE.
ROZHODLA JSEM SE VYSÍLAT LÁSKYPLNÉ POHLEDY, NEHODNOTIT A NESOUDIT. Přeladění mi šlo, ulevilo se mi a vstoupila jsem na lávku radostně. Cyklistů na kole bylo málo, energie radosti se zvyšovala. Uviděla jsem, jak cyklista sesedl z kola a fotil západ slunce na mobil, podívala jsem se na něj láskyplně a on rychle zapátral v paměti, něco jako: kdo je ta paní, co se usmívá, znám ji? Ulehčila jsem mu to a říkám: "Nic se neděje, jenom se usmívám." On se připojil a říká: "Přeji krásny den.", já:" Vám taky." Jdu dál a chvěji se tou chvílí láskyplné lidské vzájemnosti.
Cestou domů už zase upadám do běžného vidění světa; tady hovínko, tam odpadky, tady něco špatně, tam jiná bezohlednost... Ale v srdci si nesu radost. Krásnou adventní neděli přeji, hezké věci jsou v nás.
Dobré sny přeji. Cantadora

dvě kabelky

Další příběh  v čase adventu...

Moje kamarádka prodává v květinářství a rozesmátá mi volala. "Představ si, měla jsem teď zákaznici mladou maminku s 2 holčičkami. Jedna z nich nesla dvě kabelky. Jednu měla přehozenou přes sebe a tu druhou nesla na tom malinkatém předloktí s takovou grácií. Já jí věřila tu eleganci, s tou se už asi narodila. Pravá dáma, žena každým coulem. Tak  jí chválím ty kabelky a maminka do toho vstoupila: "Představte si, když jsem se jí ptala, proč si bere ty dvě kabelky, tak mi řekla: "Maminko, ale já si beru jenom dvě." Na to nemůžete nic říct.....
 Krásny advent plný lásky pro naše blízké i neznámé. Hezké sny. Cantadora

foto: www.500px.com

co s bezdomovcem

Člověk nepotřebuje nic číst, poslouchat kázání, jít na seminář, někam jezdit do ášrámu. Stačí kouzlo chvíle, aby byl zasažen poznáním.
Nakupovala jsem  v obchodě potraviny, tam jsem viděla bezdomovce, který se choval nápadně, hvízdal, proběhl  kolem regálů a zmizel z očí. Stojím později před obchodem, v ruce káva a bezdomovec míří ke mně: "Jaký máte den? Daří se dobře nebo špatně?", zeptal se. Já s odstupem: "Mladý muži, mám se dobře, stále se mám dobře a když se nemám dobře, tak to je taky dobře." Chudák stál, koukal na mě nehnutě, ale pak se mu oči otevřeli nefalšovaným strachem, otočil se a utekl. Nejdřív jsem se smála... Opravdu to byla komická situace jak se dá pouhým slovem vzbudit hrůza v člověku. Obyčejně vzbuzují nepříjemné pocity oni ve mně.  Naše strachy se v tomto bodě propojili. Ani ten bezdomovec by si o mně neopřel svoje kolo, stejně jako to dělám já s nimi. Myslím na knihu Všichni lidé bratři jsou a taky na Vánoce, čas, kdy se zase budeme milovat.... ach jo, je to někdy těžké s námi.
(fotka je z www.500px.com)

Posílám malý příběh z ulice na dobrou noc. Cantadora