Kouzlo náklonnosti

Erich Maria Rilke: Kozlo náklonnosti



Ach úsměv, první úsměv, náš úsměv.
Jak to tenkrát bylo: dýchali jsme vůni lip,
naslouchali tichému parku - a pak jsme na sebe
znenazdání pohlédli a užasli k pousmání.

jaro

V mlžném oparu
jaro přichází.
Z něj svatební závoj země má -
navěky oddala ji s nebem
božstva pradávná.

Šótecu:
Podoben mraku život plyne

cesta muže... Revenant: zmrtvychvstání

Chci se podělit o svůj silný zážitek z filmu Zmrtvychvstání. Je možné, že jsem viděla ve filmu víc jeho symboliku než děj, ale ráda se o svůj mystický prožitek podělím.  (Když jsem film  převyprávěla synovi, ten jenom kroutil hlavou, jestli se máma náhodou nepomátla... film viděl taky a vnímal jenom dějové linky:-) .)
Ale já jsem viděla a chci vyprávět jiný filmový příběh, který jsem viděla očima své ženské duše.
Dlouho, opravdu dlouho hledám mužskou duši, která je esencí energie jang: jasnost, pevnost, řád, moudrost, schopnost konat a tvořit v realitě. A cestu muže jak se k tomu dopracovat, dozrát a pokořit se před životem. O tomto je pro mne.

Pro připomenutí obsahu filmu cituji z upoutávek na oskarový film Revenant - zmrtvychvstání:

Hluboko v americké divočině zůstává lovec Hugh Glass (Leonardo DiCaprio) sám, těžce zraněn a opuštěn mužem z jeho vlastní skupiny, proradným Johnem Fitzgeraldem (Tom Hardy). Jedinou zbraní mu je vlastní vůle. Díky ní Glass překoná nepřátelskou krajinu, brutální zimu a bojovné kmeny, to vše v neúnavné snaze přežít a pomstít se Fitzgeraldovi. 

 A tady podrobnější:

Americký západ, Jižní Dakota, 1823. Místo a čas s hodně relativní hodnotou lidského života. Zkušený lovec a trapper Hugh Glass (Leonardo DiCaprio) je se svým synem na výpravě s lovci kožešin. Uprostřed hlubokých lesů vzdorují nečekaným útokům indiánů a musí na své pouti překonávat nemilosrdnou, zatím nezmapovanou krajinu plnou nástrah. Glassovi se stává osudným střet s rozzuřenou samicí medvěda grizzlyho. Medvědí útok sice přežije, ale je těžce zraněný a lovecká výprava se musí rozdělit. Zatímco většina lovců pokračuje v cestě, s Glassem a jeho synem zůstanou jen dva muži, John Fitzgerald (Tom Hardy) a Jim Bridger (Will Poulter). Ti více méně jen čekají, až zemře, aby jej pak pohřbili a mohli pokračovat v cestě. Ale zraněný lovec stále neumírá, a tak se Fitzgerald rozhodne čekání na nevyhnutelné zkrátit. Při pokusu o nedobrovolnou eutanázii ho však přistihne Glassův syn, kterého Fitzgerald zabije. Ještě živého Glasse pak zahrabe v hrobě a spolu s Bridgerem zmizí. Jenže Hugh má hodně tuhý kořínek. V naprosto zuboženém stavu vyleze z vlastního hrobu, zoufale se potácí čarokrásnou, ale zcela lhostejnou krajinou. Při životě jej drží především nenávist a touha po odplatě. Musí překonat brutální zimu a hlad, divoké řeky, bojovné indiánské kmeny a dokonat svou pomstu.

 THE REVENANT, v režii a podle scénáře proslulého režiséra a držitele Oscara, Alejandra González Iñárritu (Birdman, Babel), je inspirován skutečným příběhem.
  

 Začátek filmu je ukázkou toho, jak muži v přírodě ničí a zabíjí. Loví pro kožešiny, krev všude na zemi... jejich průvodcem je Hugh Glass a syn, kteří jsou lovci. Už v úvodu zazní, že Glassova žena byla indiánka a při nájezdu bílých na indiánskou osadu zemřela. Hugh a syn osiřeli, v jejich životě umřela ženská energie. Přidávají se k velké skupině mužů, kteří vraždí zvířata, protože tak to chodí. Příroda je krutá a kožešiny lidem pomáhají přežít chladné zimy. Kožešin je hodně, protože je poptávka a budou peníze. A to se cení, byznys je byznys. Vypadá, že je vše v pořádku, práce se chýlí ke konci, zbývá odplout i s nákladem ulovených kožešin. Ale náhle je přepadnou indiáni.  Ukáže se, že za tímto přepadením je rozběsněný náčelník, kterému bledé tváře (Francouzi) unesli dceru. Otec neví, kde je dcera, utočí na bledé tváře všude, kde je spatří. Je zoufalý, jediné co ví, že za únosem dcery stojí bílí muži. Náčelník ale svoji dceru mezi lovci nenajde, cesta hledání dcery  pokračuje, stejně jako  Hughova, taky hledá svoji  ztracenou ženskou část..... Lovci kožešin musí utéct a uchýlit se do bezpečí. Přišli o mnoho mužů. Tady to zastavím, po prvé ve filmu  zazní motiv, jak se chová muž, když ztratí ženu, dceru... Vydává se na cestu hledání a čím je hledání beznadějnější, tím více krve je ochoten prolít. Hugh je spojen se vzpomínkou na svou  mrtvou ženu, mluví s ní v duchu. Protože byla zavražděna, msta je emoce, která se ho zmocní a drží celou dobu hledání. Jak se naučí zacházet s destruktivními silami v sobě, když mu schází jeho bohatství, jeho žena? ... Ale on má ještě něco cenného, svého syna, spojení, které vzešlo z jeho lásky a ženy. Toho se drží, to je jeho spojení s mrvou ženou. Učí syna jak se chovat v přírodě i mezi muži, aby přežil.
Není to tedy žádná waldorfská školka. Je to děj plný surových mužských energií, kde není místo pro emoce a jemnocit. Po poradě mužů-lovců dojde k zásadnímu rozhodnutí, že budou následovat Glasse, protože zná tuhle část země z nich nejlépe. Ví, jak se bezpečně a živí vrátit domů k ženám. Mezi muži je John Fitzgerald, který celou dobu zpochybňuje, zesměšňuje roli, původ Glasse. Nakonec se sice John podvolí většině. Ale nevynechává příležitost, aby dal najevo, že se nebude nikomu podřizovat. Je plný hněvu a nenávisti, už zabíjel a to vraždění mu koluje v krvi. On není lovec, je zabiják. Vše zracionalizuje a hodnotí krutými úvahami. Před cestou domů se vydá Glass do lesa.
Les je symbol nevědomí, je to příroda a příroda je ženského původu, je to plodivá archetypální síla. Pro běžného člověka, který je pevně zakotvený v reálném světě symbolický svět přírody není bezpečný. Tráva je tráva, strom je strom. Ale příroda je pro duchovního člověka taky chrám božského původu.  Běžného člověka může občas příroda vytrhnout z konkrétního světa a vtáhnout do světa mýtů, kterému nedokáže čelit jinak než se vydat na cestu praktikování bdělosti  a rozšířeného vědomí. Stát se žákem praktikujícím duchovní život. Nebezpečí hrozí v tom, že to člověka vytrhne z obyčejného života a vyvrhne ho to do světa postupné duchovní transfomace. Ta začne  pro Glasse v lese setkáním s medvědicí. Les je místo, kde se odehrává hodně psychických procesů, skrytých  našemu vědomému životu. V lese se skrývá hodně zvířat, které Glass postupně integruje na své cestě k mužské identitě. Medvěd je ryze ženský symbol, který přebývá v našich hlubinách. Medvěd podle Junga může být negativním aspektem vývojově vyšší osobnosti. Celou cestou nosí na sobě  těžký medvědí kožich, aspoň takto je spojený s energií, na kterou se musí znovu upomenout. Glass si všimne medvědích mláďat, ale nevšimne si MATKY medvědice. Ona už zná lovce, ví, že jejich vlastnost je lovit a zabíjet. Jako každá matka, taky ona chrání svá mláďata a vyrazí na zuřivý boj s Glassem. Téměř ho zničí, ale Hugh ji nakonec zabije. Tady na tomto filmovém místě cítím smutek. Zápas s mateřskou energií zvládne Hugh Glass tak, že ji zabije. Jeho žena byla zavražděna, on teď zabíjí medvědí matku. Takový je stav mužské a ženské energie v naší civilizaci. Vzájemně zápasíme, nespolupracujeme, nevěříme si a výsledek jsou nemoci těla a ducha a naše velká opuštěnost. Hugh je zraněný na mnoha částech těla, nemůže pokračovat na cestě. Muži musí dál. Velitel lovců projevuje ušlechtilost a požádá dva muže, ať zůstanou s Hughem než se uzdraví. Ostatní se vydávají na cestu. U Hugha zůstává jeho syn, taky stínový alfa samec John a mladý nevinný, nezkušený Jim Bridger. Není to náhodný výběr mužů. Tohle všechno muž v sobě má: nevinnost, nezkušenost jako předpoklad budoucí moudrosti, ale taky vražednou ničící energii, která číhá na naivního muže. Syn Hugha je jiný. Poslouchá otce, pamatuje na matku a poslouchá i sám sebe, svoje instinkty. Je budoucnost, kterou všichni potřebujeme. Máme svoji minulost, ale potřebujeme vědět, že život má pokračování. Otcové to vidí ve svých synech.
 John se přihlásil na tuto službu s vlastním jednoduchým plánem. Zabít Glasse, pak se přidat k misi, zinkasovat peníze. Vše musí proběhnout skrytě. Zabije syna, pak zabíjí Hugha, když mladý Jim chytá nedaleko v řece ryby. Pak přinutí mladého Jima, aby spolu pohřbili tělo Hugha. Jim tuší, že to co se odehrává není v pořádku. Takhle může muž jednat, ví co je správné, ale něco ho nutí dělat racionální zdánlivě logická rozhodnutí. Jednat proti svému hlasu srdce. Mladý Jim začíná tušit, že podléhá staršímu Johnovi, ale ještě nemá sílu se vzepřít. Jimova cesta je nedůvěra ve vlastní síly. Má dobré srdce, které postupně přestává poslouchat a podvoluje se staršímu muži. Po sobě zanechává projevy své laskavosti, jeho šance dospět v dobrého muže zůstává otevřená. Dojemná je scéna se starou ženou ze zničené osady, kterou Jim nedovolí zabít a zanechává ji tam něco k jídlu na přežití.  Na rozdíl od Johna, který cestou ztrácí jakékoli zábrany a jeho krutosti nestojí v cestě žádné překážky. Když dorazí do cíle, převypráví lež o smrti Hugha Glasse. Je finančně i s Jimem odměněn. Dál ho zajímá jenom sejf a uložené peníze. U mladého Jima se rozvíjí neuróza, mlčí obtížen vinou. Ale Glassův příběh jenom teď nabírá na síle. Téměř úplně zbaven fyzické síly a zdraví, žene ho touha. Vydává se na cestu msty. Úsilí Glasse je nadlidské. Cestou ho čekají mystické chvíle setkání s indiánem, kterému vyplenili kmen a teď hledá svou rodinu. Je to setkání na úrovni vlků,  kořist si  rozdělí podle toho, kdo je silnější. Vlci se vzájemně nenapadají, stejně tak tihle muži uzavřeli pakt smečky, která žije a chce přežít. Vlk je symbol dravého zvířete, které nelze zkrotit, přimět ho, aby sloužilo člověku. Téma setkání s vlkem je otázka, jak se vyrovnat s vlkem v sobě, zabránit mu, aby  nepronikl do kulturní mapy naší psychiky.  Oba muži jsou vlkem v sobě pohlceni, plní bolesti, zloby, msty.... Indián - šaman mu pomůže vyléčit rány. A tak jak tiše do jeho života přišel, tak jednoho rána zmizel. Obdarovali jeden druhého mužským přátelstvím.
Na cestě Glasse se víckrát objevuje motiv setkání se zoufalým otcem, který zanechává po sobě spoušť na válečné stezce  při hledání své unesené dcery. Teď už Glass tuší, že ta indiánka, spoutaná  Francouzi, které potkává, může být  unesená dívka indiánů. Glass ji pomáhá s útěkem. Ukradne koně, aby se dostal do osady, kde je jeho vrah i jeho syna. Tady jsem si uvědomila po druhé, jak tento muž navzdory běsům ve svém srdci naplněném mstou, se umí spojit se ženou v sobě. Uctívá ženu a pomáhá náčelníkově dceři, uvědomuje si její úlohu ve světě. Francouzům se následně dostává odplaty. Náčelník-otec svoji dceru zachraňuje... je ovládán mstou, takže Francouzi jsou povražděni. Náčelník zcela oslepl nenávistí. Až potom se jeho duch uklidňuje a  chystají se na návrat  ke svému kmeni.
Glass utíká na uloupeném koni krajinou. Kůň je ušlechtilé zvíře, kterého instinktivní podstata je disciplinovaná a spořádaná, dokáže sloužit psychice a nést ji dál. Po zlepšení zdravotního stavu Glasse mu kůň pomáhá dorazit do cíle. Ale příroda mu brání ve vykonání msty rychle a jednoduše. Ukazuje se mu jako  krutá, tvrdá, zažije chlad, hlad, bolest. Část příběhu, kdese  jeho kůň pádem ze skály zabije a on se v jeho rozpáraném břiše ukryje před vichřicí, je možná efektní podívaná.  Ale ne, je to mnohem víc. Když chlad a běsy duše už dosáhli vrchol svého řádění, nemůžeme s tím dál bojovat. Musíme se podvolit, v homeopatii je to princip: stejné stejným. Nelidská část naší duše se musí schovat v naší zvířecí podstatě a počkat, až běsy přejdou. Hugh Glass vichřici přečká. Pak dokončí cestu do pevnosti, ale vrah jeho syna je už znovu na útěku, teďuž i kvůli vyloupení sejfu. Zůstává tedy ho dál hledat a pomstít synovu smrt. Vydá se na poslední část poutě, Fitgerald byl demaskován, jeho podlost byla dokázaná, ale Glass je v srdci pořád ovládám mstou. Nakonec najde Johna Fitzgeralda, pořád ještě touží po mstě...
 Setkání je zápasem na život a smrt. Není vítěze, není poraženého, jsou ovládáni svými destrukcemi: Glass touhou po pomstě a Fitgerald touhou po nadvládě, moci za cenu zabíjení a zničení druhého. Během vrcholícího boje se Glass  proměňuje. Msta ho opouští, cesta jeho proměny a vykoupení je dokonána.
Úkol nás všech je žít, svěřit moc rozhodování o životě a smrti do rukou vyšší moci. Teď už chápe Glass, že to není na něm ho odsoudit, když pouští  v zápase ruku Johna. Nechává ho napospas řece, kam se jejich boj přesunul. Další symbol: řeka. Z vody se rodí nový život, stejně jako v přírodě může být ohrožující, když se vylije z břehů a zaplaví naše nevědomí. Pak musíme počkat, až záplavy opadnou a dojde k zúrodnění naší duše. Vodu jako zdroj života potřebujeme, aby se náš život trvale obnovoval, zbavuje nás nečistoty, která na nás ulpěla. Glass se v řece bojem očistil. Fitgerald ne, pro toho je pozdě, je slepý ve své nenávisti. Divoká řeka ho žene k indiánům, kteří stojí  na břehu, i s náčelníkem se svojí vysvobozenou dcerou. Tam končí cesta  Fitzgeralda. Tam jej čeká spravedlivý soud, tam bude vykonán rozsudek nad Fitgeraldem. Můžou to vykonat mužové, které už nežene slepá nenávist. Oni už mají svoji dceru a jejich destruktivita je opět ovládaná spojením klidu a rozumu. A  Glass z posledních sil stoupá nahoru za svojí Ženou,  čeká ho, vidí ji v halucinaci jako živou u stromu. Stromu života, který je místem pro spojení mužů a žen v rovnováze tvoření ducha a hmoty.

Děkuji za tento obrovský zážitek a pochopení mužské cesty k lásce a moudrosti.

Dobrou noc. Cantadora
 

Stébla trávy od W. Whitmana

.... krásný víkend s básněmi

 
Opěvuji elektrické tělo
4

Zpozoroval jsem, že mi stačí být s těmi, jež miluji,
Trávit společně s nimi večerní chvílí mi stačí,
Být obklopen krásnou, zvědavou, dýchající, rozesmátou
smyslností mi stačí,
jít mezi ně, dotknout se někoho, sebelehčeji spo-
činout paží kolem něčí šíje jen na okamžik, co to
znamená?
Nežádám větší rozkoš, plavu v ní jak v moři.
Je cosi v tom, dlít blízko mužů a žen a hledět na ně,
 v jejich doteku a jejich vůni, lahodící duši,
Duši těší všecko, ale toto lahodí duši.

Dobré sny. Cantadora

sny a péče

Už přes 20 let pracuji se sny, já sama jsem prošla cestou do hlubin své duše a skrze sny jsem si léčila co má duše vyžádala k léčení. Svoji práci nabízím všem, kdo chtějí naslouchat duši a porozumět jí přes poselství snů. Ale u nikoho jsem nezaznamenala stejný efekt jako u sebe, že sny vyléčili bolest vlastní duše. Nabízím na webu svoje motto: sny a pravda léčí. Věřila jsem tomu a pro mne to tak v příběhu mého života i  zůstane.
Ale čím déle se zabývám sny a (lidmi s různými ego konstrukcemi), tím víc vidím a jsem vděčná, že skrze sny se daří o duši pečovat, kultivovat ji a přijímat její dary, ať jsou jakékoliv. Protože naše duše nám předkládá právě to, co potřebujeme, ať si o tom ego myslí cokoliv. Přemýšlím a pozměňuji motto své práce do další dekády, ať se daří těm, kdo se sny pracují, o svoji duši pečovat.

 Pravda a sny pečují o duši.

Dobrou noc a hezké sny. Cantadora