Potkávám se občas v práci s otázkou: Proč se to stalo mně, proč zrovna já musím snášet takové trápení, když ostatní se mají tak dobře.... Moje třídní učitelka na tuhle otázku "PROČ?" měla připravenou zenovou odpověď (asi aniž to tušila); "Proč, pro slepičí kvoč".... a my jsme zůstávali plně vystaveni prožitku pochopení nějakého procesu, který nemá odpověď z tohoto světa.
Prožít neúspěch v nějaké oblasti života je mysteriem, to je odpověď duše. Přináším citát z knihy Thomase Moora: Kniha o duši z části neúspěch v práci (poznámky v závorce jsou moje):
"Neúspěch je paradoxně podnětem duše pro naši práci. Jeho temný mrak,
který zastiňuje naše vytoužené úspěchy, je do určité míry protikladem
příliš vysokých očekávání. Naše ambice mít úspěch a dosáhnout v práci
(nebo jiné oblasti...) dokonalosti nás ženou vpřed, zatímco obavy z
neúspěchu duši při práci spoutávají. Když se ideje dokonalosti vnoří do
nižších oblastí duše, vzejde z tohoto gesta inkarnace lidský výkon.
Neúspěchem se můžeme cítit zdrceni, ale naše vznešené cíle mohou zážitek
zmaru potřebovat, pokud mají hrát v lidském životě tvůrčí roli.
Dokonalost patří do světa představivosti. Podle tradiční nauky je však
lidskost definována jako duše vsazená do života, a ne vznášející se
duch.
... selhání je mysteriem, ne problémem. To neznamená, že
bychom se měli pokoušet selhat nebo nacházet v omylech masochistické
potěšení. Měli bychom však vidět tajemství vtělení ve hře všude tam, kde
naše práce neodpovídá našim očekáváním.Kdybychom chápali pocity
méněcennosti a ponížení, které zakoušíme při selhání jako svým způsobem
smysluplné, mohli bychom neúspěch včlenit do naší práce tak, aby nás
úplně nezničil.
Podle alchymistů slovo mortificatio, "působit smrt", je důležitou součástí opusu. Jung vysvětluje, že umrtvování jsou v životě nutná, než se projeví věčné faktory. Právě toto tajemství člověk vyjadřuje, když například dochází k závěru, že "přece je jen dobře, že jsem nedostal tu práci, kterou jsem chtěl" (přece je jenom dobře, že jsem neměla vztah s mužem, kterého jsem milovala atd.). Vší svojí jednoduchostí takové konstatování proniká za sféru lidských úmyslů a touhy a zmocňuje se samotného jádra tajemství neúspěchu. V okamžiku umrtvení můžete odhalit, že lidské úmysly a ambice nejsou vždycky v životě a práci těmi nejlepšími rádci.
Pokud alchymii neúspěchu nepochopíme, riskujeme, že nikdy neuspějeme. Rozeznat v neúspěchu tajemství a uznat jeho nezbytnost - což je způsob, jak alchymisticky působit na duši - nám dovoluje prohlédnout naši neschopnost a neidentifikovat se s ní povrchně."
Hezké sny. Cantadora
21. 5. 2016 se schází uzavřená skupina Tao a sny. Učíme se pochopit smyl a sdělení snových symbolů v našich snech. Seznamujeme se s mýty od zrození světa, mýtus o Narcissovi a Echó. Tentokrát se seznámíme s mýtem prokletí rodu Atrea. A taky budeme pracovat s mateřským a otcovským komlexem. Pokračuje naše cesta do hlubin naší duše.
Co vlastně uvidíte? Všechno a nic: padající listí, chování svého přítele, vlnky na hladině jezera, hromadu kamenů, rozpadlý dům, přelidněnou ulici, oblohu plnou hvězd, cokoli. Poté co jste uviděli, se vám možná pokusí pomoci, abyste dali to, co jste viděli, do slov, ale vy jen zavrtíte hlavou - Ne, to ne - to by byl jen další slovní model.... a uděje se ve vás zvláštní změna, zpočátku jen sotva znatelná, ale zásadně proměňující... Neboť poté co jste Uviděli, už nikdy nebudete jako dřív. ... A nikdy už nikoho nenazvete svým učitelem. Pak se už nikdy nepřestanete učit, neboť každý den budete celý ten proces a koloběh života pozorovat a nově chápat. Všecičko na světě bude vaším učitelem. Odložte tedy své knihy a slovní modely, osmělte se opustit svého učitele, ať už jím je kdokoli, a dívejte se na svět vlastníma očima. Mějte odvahu se dívat na všechno kolem sebe beze strachu a beze slov, a nebude to trvat dlouho a uvidíte."