hledání vize a Dům snů

Na této louce jsem v létě a i tento víkend strávila dost času bez jídla a vody, abych dovolila sama sobě ve změněném stavu vědomí trpělivě čekat na vizi, která se překvapivě dostavila. Jedna je Oheň a druhá je celý příběh. Příběh tak krásný, že ho někdy popíšu v samostatném článku. Protože jak s oblibou říkám: Tohle nevymyslíš, to se musí nejdřív stát. Vytáhla jsem si během integrace vize tři karty. S pokorou přijímám vše tak jak je. Cestou jsem potkala temného muže v podobě animuse a slepotu uší jak venku tak i uvnitř. Všude budou překážky. Děkuji za ně. Ale to nejdůležitější se stalo. Budu hledat dům pro založení Abatonu - domu snů. A proto o tom píšu. Tím se moje práce posune víc do konkrétní podoby. Kdo víte o domě vhodném pro práci se sny, pro spaní a práci v klidu a bezpečí matky přírody, můžete pomoct mé vizi. Dejte vědět kde jste ten dom viděli. S láskou Cantadora

To byla první karta. A ta mi řekla, udělej to, co je potřeba.

Druhá karta mi ukázala jak to dělat. S pokorou a úctou k záměru založit dům snů.

A tahle karta potvrdila správnost mého rozhodnutí.

Tiché stíny

Jakob Billstrom se v knize Tiché stíny ptá, jestli se člověk během života mění. Jeho odpověď zní "ano i ne".... : "Svým způsobem je osobnost nezměnitelná a rozpoznatelná po celý život. Dá se vždy slyšet, zda hrají housle, flétna, lesní roh nebo klavír, i když je to ukolébavka, jindy pochod, potom symfonie a konečně "Tiché stíny".
(poznámka: Tiché stíny je báseň švédskeho básnika Erika Gustafa Geijera, zpívaná zborově na pohřbech.)
Podle Junga je moudrost návratem k věčným symolům, tak aby se život mohl žít plně.
Vše cituji z knihy Erela Shalita: "Cyklus života."
Je mi potěšením provázet snící, kteří poznávají svoji duši prostřednictvím symbolů vynořujících se v snech. Jsem hluboce zasažena moudrostí, kterou v sobě máme ukrytou a jenom pochopením tohoto zázraku máme možnost uzdravovat naše falešné představy o sobě a světe.
Hezké sny. Cantadora

odposlechnuto

Dnes jsem si vyslechla od milé dámy příběh z MHD, kterého byla svědkyní. V tramvaji zlobil kluk, věk kolem 10 let. Choval se velmi neurvale a na napomenutí od cestujících jeho matka reagovala tak, že se zastala syna slovy: "Je vychovávaný svobodně a může dělat co si přeje." Na další zastávce vystupoval asi 18letý mladík se slovy:" Já si taky můžu dělat co chci." A plivl na matku. Lidé se jenom dívali..... a  tramvaj jela dál. Skoro jako Ezopova bajka, jenomže tohle je odpozorováno ze života všedních dní.

Hezký den.  Cantadora