1. situace - osamocení
"Každý člověk se jednou ocitne v pozici existencionálního osamocení. Všichni někdy zažíváme pocit prohry. Nezáleží na tom, zda ztratíme milovaného člověka, rozbije se náš vztah,vyhoří dům, nebo dostaneme výpověď v práci. Vždy toužíme po nějaké ruce, která by nás zvedla, nebo toužíme po rameni, o které bychom se mohli s důvěrou opřít.
To je situace orla, který spadl na zem a přitom se zranil. Zde může snad pomoci pouze samaritán, který právě kráčí touto cestou. Přesto však mnozí, kteří kolem procházejí a oběť vidí, jdou dál s chladnou tváří. Nemají snad dost vlastních starostí? Není důležitější napravit vlastní potíže než se starat o někoho, kdo leží bezmocně u cesty? Ale existují i jíní. Ti zapomenou sami na sebe a na své povinnosti, nechají se ovlivnit soucitem. Vcítí se do situace druhého, vezmou na vědomí jeho bezmocnost a solidarizují s ním. Zachrání ležícího zraněného orla. V každém osamocení se skrývá pokušení i šance. Pokušení spočívá v tom, že se tomu, kdo potřebuje pomoc, vyhneme nebo přeneseme zodpovědnost za neštěstí na rodiče, sourozence nebo jiné lidi. Někteří očekávají řešení od politiky, státu, loterie, od bližních nebo od Boha. Za takovým počínáním se však skrývá pouze odepření, nedostatek iniciativy a útěk od zodpovědnosti. Je tu však i šance, že se člověk postaví bezmoci a díky ní povyroste.V takovém případě je nutné problém zbavit dramatičnosti, která je znakem omezenosti lidského života. Vzhledem k vlastní existenci jsme pouhými ubožáky, objektivně závislými na okolí. Ale existence závislosti nás nemusí nutně pokořovat, neboť je charakteristická pro všechny bytosti vesmíru. Všichni jsme zapředeni do sítě inter-retro-relací. Přijmout tuto trpkou pravdu je příkazem realizmu. Na druhé straně nás naše bytostná chudoba a vzájemná závislost otevírá univerzální solidaritě - protože jsme na sobě vzájemně závislí, vzájemně si pomáháme a kolektivně utváříme život. Místo abychom hledali vinu za bezmocnost u druhých a odmítali začít bojovat, měli bychom se postavit k situaci pozitivně, angažovat se a čelit konfliktům.Z uvedených důvodů bychom neměli prosit Boha, aby nás ušetřil pocitu osamělosti. Měli bychom se modlit k Bohu, aby nám dal sílu se tomuto pocitu postavit. Ve střetnutí s ním (osamělostí) se potom rodí postava hrdiny - schopna situaci unést, vyvinout odpor a projevit statečnost. Jak se člověk dostane z bezradnosti?"
V odpovědi se skrývá druhá podoba archetypu hrdiny....a pokračování v dalším článku příště.
Hezké sny. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat