Nic teď na blog nepíšu. Ponořila jsem se do nemoci, procházím jejími temnotami a objevuji v podzemí důležité místa, které na mě čekají se svými bolestnými úkoly. Snažím se být napojená i na realitu běžného dne, ale ta ustupuje do pozadí. Dnes jsem si sedla k blogu a píšu krátkou zprávu. Až mi bude líp, napíšu pár snů, které mi pomáhají věřit, že vše je v pořádku tak jak to je. Všem snícím přeji dobré sny. CantadoraP.S. Dočetla jsem knihu od Haruki Murakamiho: Komturova smrt. Od strany 601 jsem četla cizí příběh, který se mi útrřkovitě zdál v několika snech minulé léto. Zvláštní pocit, když vidíte, že fantazie spisovatele není tak unikátní, aby se nemohla latentně projevit i v nevědomí čtenáře ještě dřív, než si knihu přečte.
