Jak nevědomí rozhoduje o našem životním scénáři? Čerpám z pohledu vývoje vědomí podle C. G. Junga, jeho Červené knihy, vlastní cesty, práce se sny a práce s klienty.
Zdroj informací, které tady reprezentuji pochází z knihy
Murraye Steina: Jungova mapa duše; kapitola Pět stadií vývoje vědomí.
1. stadium vědomí člověka se identifikuje s okolním světem. Začíná obdobím batolete, kterému chybí schopnost odlišit sebe od okolí, co je máma a co je já; dlouho trvá splývání vědomí subjektu a objektu; já a ty. Mluvíme o neoddělenosti sebe a světa. (Cítím se dobře, když jsou naplněné moje základní potřeby. To mi umožňují nejbližší, kteří se na mě nalaďují a já se cítím podle toho, jak to naladění probíhá.)
Základem tohoto stadia je identifikace, introjekce a projekce. Tento stav vědomí Jung nazval participation mystique, probíhá plně nevědomě. Participation mystique je stav vědomí, který v menší nebo větší míře probíhá v nás celý život.
2. V druhém stadiu se vědomí diferencuje a fyzická bytost rozlišuje mezi sebou a objekty vnějšího světa. Projekce pokračují, jsou více diferencované a stále víc se fixují na konkrétní osoby, situace. Lidé přes vnější osoby, události a objekty vnějšího světa reagují na své nevědomé psychické obrazy a síly. V této souvislosti chci upozornit na ustálené myšlenkové spojení odrážející druhý stupeň vědomí. : "On/a je zrcadlo,... nebo: co ta situace znamená? Co to zrcadlí....?" Dovolím si oponovat: Neexistují dvě stejné osoby a situace, ale slovné spojení zrcadla a zrcadlení vypovídá, nebo spíše odráží druhý stupeň vědomí: on/a odráží něco v mém já.
Je těžké pochopit vědomě procesy objektu, jako odlišné identity, která nemá nic společného s naším přenosem. Doslova objekt druhé bytosti využíváme pro své nevědomé procesy. Je to stupeň, který ještě lidem nenabízí dostatečnou motivaci ponořit se do vlastních nevědomých sil, archetypů a obrazů. Já chápe sen jenom jako sen, věří jenom tomu, co vidí a může držet v "rukách a ovládat", 1+1 jsou dvě. Rozumem je obsažený celý svět a hloubku našeho nevědomí nám "
zrcadlí" objekty. Mechanický stupeň fyziky a psychiky. Newtonovská mechanika.
3. V třetím stadiu se proměňuje konkrétní svět a příběhy lidí. Už nejsou nositeli našich projekcí, stávají se "jenom" lidmi, nepřipisujeme jim moc nad sebou. Méně nás ovládají paranoia, nedůvěra v běžný svět. Ztrácí sílu nevědomé vzorce naplněné bolestí, vinou, strachem, nenávistí a nedůvěrou v
dobré matky a otce. Běžný svět už není naším projekčním plátnem. Projekční plátno nevědomí otáčíme od sebe ( už se nedíváme do svého zrcadla) směrem do nebeských sfér ( do vesmíru). Naše psychické obrazy už nejsou tak grandiózní a přestáváme vidět svět jako úžasné místo plné zázraků. Ztrácíme svoji naivitu. Odhalujeme svět, v kterém nejvyšší hodnoty projikujeme podle okolností do Boha, Zákonů, Přírody, Vesmíru. Tento stupeň vědomí hrozí pohlcením. Hrozí přesměrováni projekcí z osobní úrovně na abstraktní. A jsme u zrodů vizionářů, různých charizmatických guru, který dokážou ovládat nevědomé masy. Běžné vztahy jsou nahrazovány celým komplexem ideí, ideologií. Dochází k odcizování lidí, ve jménu velké idey se může potlačit nebo ničit lidská sounáležitost, cena života. Symboly, ideologie, věda, náboženství znamená víc než lidský život s jeho malými radostmi a starostmi založený na identifikaci, projekcích.
4. Čtvrté stadium vývoje vědomí je ve svých důsledcích projevem prázdnoty moderního člověka. Projekce jsou stažené a my se stáváme bohy. Jsme projektanty všehomíra. Vše je možné. Deset božích přikázání, úcta, hodnoty našich předků a pokora jsou přežitkem minulosti. Vynořuje se přesvědčení, že dokážeme vše. Asi tak zanikl Olymp. Lidé přestali uctívat bohy a oni zmizeli. V minulosti víra a čekání na příchod Mesiáše lidem dodávala naději. Ale co se děje teď, jaká témata se vynořují v nevědomí? Mesiáš nás měl v minulosti spasit. O čem jsou současné fantasy příběhy, komiksy, filmové umění? Naše nevědomí potřebuje dospět do stádia zodpovědnosti a rovnováhy, to je úkol čtvrtého stupně vědomí. Tento stupeň vědomí není prázdnota, v které je nastolená rovnováha. Pociťujeme vyprázdněnost od všeho. V příbězích současnosti ať už jsou to Hvězdné války, Pán prstenů, Hobit, Avengers, Doctor Strange, Xman, Harry Potter se objevuje cesta jak vyřešit boj protikladů, nastolení rovnováhy. Zlo je uznáno jako součást dvojice protikladů. Prioritou jsou velké možnosti, které je potřeba dobýt, využít beze zbytku. Už touto větou vidíme jak psychika člověka upadla do područí stínu. Stín otřásá vědomím moderního člověka, aby se vymanil z prázdnoty svého bytí. Dopouští se při rozhodování co je dobré a správné ve jménu změn a nesmírného množství nápadů tryskající z nevědomí řady fatálních chyb. Jde o zápas uvědomení všech důsledků arogance člověka, který nepodléhá projekcím. Hybris, největší z lidských hříchů. To je nebezpečí čtvrtého stupně.
Přijmout zodpovědnost za to co jsem a dělám. Je možné, že na tomto stupni vědomí zmizeli některé vyspělé civilizace. Na tomto stupni vědomí se vynořuje Bytostné já jako archetyp archetypů.
5. stadium je stadiem individuace. Přichází v druhé půlce života. Psychika se stává předmětem analýzy a podrobného zkoumání. V naší evropské kultuře a tradici pomocí psychoanalýzy, hlubinné jungiánské psychologie a mnoha jiných oborů jako je mytologie, filozofie, historie, fyzika, umění se snažíme zpřístupnit vědomí naše problémy a otázky související s životem, který se odehrává v nevědomí. Už víme z první půlky života, že matka a otec nejsou bohové. Bůh nesedí na obláčku a netrestá nás, když nežijeme podle deset božích přikázání. Už víme, že naše grandiozita ve čtyřiceti je psychická porucha, víme, že podle metod různých guru se nám některá přání splní, ale jiná ne. Dosáhli jsme toho hodně ve světě, ale pozornost se přesouvá do našeho nitra. Přijímáme limity vědomí, otevíráme možnosti poznání nevědomých obsahů. Necháme působit v sobě transcendetní funkci, která pracuje ve prospěch sjednocení vnitřních protikladů. Tušíme působení bytostného Já jako nejvyššího archetypu, "ústředního tajemství psyché."
Původní jednota při prvním stupni vývoje našeho nerozlišeného já se spojuje v pátém stádiu individuace. Máme přístup k nevědomým obsahům, to se stává naším vnitřním polem, kde probíhá vědomá práce. Jak tato cesta proběhne je velmi individuální. Každému se nepovede. Vřele doporučuji film Tvář vody. Každá postava tam prožije to, jaký stupeň vědomí prožívá. Na film je možné nahlížet na i jako na setkání s Bytostným Já.
"Bytostné Já je centrum a sjednocovatel všech částí. To vše však činí z velké vzdálenosti stejně jako Slunce, které ovlivňuje dráhy planet. Jeho podstata leží za hranicemi psyché. Je psychoidní a zasahuje až do oblasti za hranicemi lidské zkušenosti a vědění." str.167; kapitola: Bytostné já jako ústřední tajemství psyché.
Ať jsme na jakémkoli stupni vývoje vědomí (můžeme mezi nimi volně procházet, výš a níž, posunovat se anebo se zabloudit v labyrintu), důležité je si své pole nevědomí najít a pracovat na jeho zúrodňování. Hezké sny přeji.
Cantadora
