Ještě než zapálíme první svíci, přečtu vám báseň od
perského básníka, teologa, právníka a učitele súfizmu Rúmího
Neodvracej pohled.
Dál se dívej na obvázané místo.
Právě tam do tebe vstupuje světlo.
Krásne sny. Cantadora
Myslím na podzim
Přišel čas odevzdání
Prázdná lavička.
Vše se spomaluje a ja mám radost, otevřel se čas pro usebrání. Myslím na vše, co bude zdrojem klidu v dnech, týdnech, kdy neuvidíme sluníčko, kabáty nás budou tížit a chodníky budou kluzké.
Naši blízcí, práce, která nás baví, příběhy, které inspirují, dobrota na stole, sauna, běžky, hudba, oheň v krbu, milování, dětský smích... tolik drobných radostí kolik lidí. To si všímám teď a pomocí meditace a modliteb pak budu čekat na jaro. Hraju si s haiku už od jara. Radost veliká.
Hezké sny. Cantadora
"Bolest říká: Pokud chceš někoho učit, musíš si nejprve získat studentovu pozornost. To já umím
znamenitě.
Jsem hluboká. Kdyby ses mě nebál, byl bys hluboký jako já.
Přicházím ze středu. Mým znamením je bod. Bodnutí uštědřuji kosmickým ostnem.
Kdyby ses mě nebál, žil bys v každém okamžiku stejně hluboce, jako mě zakoušíš.
Jsem velká očišťovatelka. Pouze to podstatné dokáže to moje působení vydržet. Vše ostatní je spáleno.
Jsem tím, kdo stanovuje hodnoty. Všechny hodnoty pocházejí ode mne a od mého partnera, od Smrti.
Jsem bránou k mystériím. Tvoje nejvyšší idea posvátna je mým obrazem. Jsem nejčistším výrazem Nyní.
Čekám ve skrytu na ty, kterým se nedostává jejich denní dávky života. Pokud není tento elixír
spotřebován, shromažďuje se a nakonec se ze své malé lahvičky vylije; rozlije svůj příval po lhostejné
duši.
Jsem andělem, jenž zvěstuje děsivé. Nyní. Čas je plížícím se hadem. Jeho kůže je pokryta drahokamy -
každý drahokam je jediným Okamžikem."
To jsou slova jednoho pacienta po záchvatu ledvinové koliky. Každý v sobě nosíme svojí dávku bolesti. Nějak se s ní poznat potřebujeme, abychom mohli dál žít v přítomném okamžiku denní dávku života.
Krásné sny. Cantadora
"Ani já nebudu mít soucit s obyvateli země, je výrok Hospodinův. Hle, dopustím, aby člověk padl do rukou člověka, do rukou svého krále. Na kusi rozbijí zemi a já ji z jejich rukou nevytrhnu. Pásl jsem tedy ovce určené k zabití, totiž ty nejutištěnější ze stáda. Vzal jsem si dvě hole; jednu jsem nazval "Vlídnost" a druhou jsem nazval "Pouto" a pásl jsem ovce.... Ale ovce se mi znelíbily a nenáviděly mě se stejnou silou. Řekl jsem: "Nebudu vás pást. Co má umřít, ať umře; co má zahynout, ať zahyne; a které zůstanou, ať se požerou navzájem." Vzal jsem svou hůl Vlídnost a zlomil jsem ji na znamení, že ruším svou smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy."
Pokračuji v citaci, abychom se dostali k pochopení, co se děje, když se z nevědomí tlačí nahoru dlouho vytěsňované pudové síly až z okraje, impulzy, zneuznané pocity, dlouhodobě ignorované a vytvářející kolektivní stíny.
"V této pasáži vylévá Bůh na lidstvo svoji zlost; znamená to, že primitivní zuřivost v nevědomí se vylévá do vědomé osobnosti a způsobuje války a vražedná napětí.... jde o to, aby já věnovalo pozornost ne-já. Bolest je velkou záhadou existence; je to věčný temný průvodce vnímající bytosti."
Příšte odcituji prožitek intenzivní fyzické bolesti jednoho pacienta po ledvinové kolice.
A na závěr.
Jung prohlásil: "Bůh je jméno, jímž označuji všechny ty věci, které mi násilně a bezohledně kříží cestu, již umíněně sleduji, všechny věci, které narušují mé subjektivní náhledy, plány a záměry a mění směr mého života - ať k dobrému, nebo ke špatnému. (Good Housekeeping Magazine, interview prosinec 1961.) Z knihy Setkání s bytostným Já od Edwarda F. Edingera.
Jsme na cestě nejenom vnějších ale hlavně vnitřních změn. A kdo ještě ani nezačal a drží se toho starého a tisíckrát neúspěšně odehraného, nechápe, že to staré je pryč; asi bude procházet bolestivou cestou Jóba.
Dnes jsem měla krátky sen: vytesala jsem do skály přípravu pro kvadratúru kruhu. Zatím jsem vysekala čtverec a oddychovala, než budu pokračovat ve vysekávání kruhu. Čtverec byl hotový. Čeká mě další práce. Pocit po probuzení byl "jsem připravená jít dál."
Hezké sny. Cantadora
