symbol ďábel

Při práci se sny, když už si myslíme, že začínáme rozumět svým snům, tak se dostaví podobný pocit, jako když se učíte cizí jazyk. Zjistíte, že teď už můžete mluvit a rozumíte, ale nejste rodilý mluvčí. Občas vám unikají nějaké souvislosti a čas od času spíš hádáte, co to asi znamená.
Jazyk snů je už snad jediný společný jazyk všech národů.
Spoléhám na to, že díky jeho symbolům si můžeme rozumět v různých částech zeměkoule. Vypozorovala jsem takovou jemnou symbolickou hříčku, že když už se vám léta letoucí zdá o nějakém symbolu a vy ho zvědomíte a energeticky vybijete, tak se objeví nový symbol a začínáte znovu.
Např. zdá se vám několik let mnoho verzí snů o autě a vy jste pracovali s tím, že auto je symbol vašeho života a postupně váš běžný život zpracováváte, přehodnocujete, narovnáváte, žijete a odkrýváte... tak najednou po pár letech začne váš život být takový, jak jste si ho postupně zvědomila. Víte, kde je vaše místo v něm, jste s ním srovnaná, daří se vám ho žít a být s ním v harmonii.
Pak příde nový symbol a bác je tady ďábel. Doslova. Mé sny začali být velmi jemné a záhadné, plné skřítků líbajících černou lunu, nebo svatých otců a nádherných zahrad.... V mém snu se ale tento týden po prvé objevil symbol ďábla. Vypadal lidsky, ale byl to ďábel, měl velmi zrohovatělou kůži, byl hrozivě temný a jeho zuby, ano zuby, byli ďábelské. Ty ho prozrazovali. Ve středověku bych asi běžela do kostela a pán farář by možná celý neklidný pojal podezření, že mě posedl špatný duch nebo samotný Lucifer.
Ale jsem cantadora. Tak hned ráno jsem si sedla a s hlubokou úctou ke snu a s velkou vážností jsem ho začala analyzovat.
Nejdůležitější se mi zdál ten moment, že jsem symbol ďábla ještě nikdy ve svých snech neviděla. Zeptala jsem se: "Vím jaký důvod má moje nevědomí mi poslat tak důrazný a emočně nabitý symbol? Co se děje v mém životě?"
Poslední rok se snažím pomáhat lidem jak v práci, tak i v osobním životě a myslím, že moji rodiče by na mně byli pyšní. A hups.... už je to tady! Co můj ďábel ve snu symbolizuje? Jako milá a způsobná holčička jsem na slovo věřila rodičovské hrozbě, že musím být velmi milá a hodná, jinak si mně odnese čert. Pohádky typu Čert a Káča mně jenom utvrzovali v tom, že musím žít a starat se o blaho ostatních, abych neskončila v pekle.
Symbol ďábla mi odkrývá, jak jsem přerostla všechny rodičovské příkazy a zákazy a pustila se na dobrodružnou cestu sebepoznání. Navzdory rodičovským zákazům odhaluji své potlačené části. Ano, není to procházka růžovým sadem. Být celým člověkem znamená postavit se tváří v tvář i ďáblovi v nás, který nás svádí a láká..... co to může být?
Pýcha, arogance, lež, závist, lakota, osamělost, odsouzení, pohrdání, krutost? I teď při psaní mi není dobře, co všechno se skrývá za jedním symbolem. Ale až když se tomu postavíme tváří v tvář, porozumíme sobě. Jenom tak můžu otevřít své srdce bolesti ostatních a pochopit ji.
A že se to nehodí teď o Vánocích? Vědět o něm je důležité, zvlášť, když se objevil ve snu. Je to archetyp. Nezavírám před ním oči, ani mu nesloužím. Dobrou noc a ať se vám zdají dobré sny. Cantadora

sny matek

Měla jsem tu čest pracovat se sny žen, které se jim zdály v těhotenství nebo v období mateřské dovolené. Kdo se zajímá o sny, doporučuji se podívat na babyweb: rubrika magazín - vaše příběhy - sny

Hezké čtení.

advent

Tak máme za sebou druhou adventní neděli. Nebudu psát o smyslu adventu. Ten chápe jinak věřící křesťan nebo jenom vlažný věřící v něco, ateista nebo obchodník, dítě, člověk těšící se na dovolenou v Egyptě, který na advent prchá za sluníčkem a teplem, nemocný po operaci... ale já chci psát o tom, jak kromě smyslu adventu je dobrá i forma adventních neděl. Moje děti a já jsme z toho udělali čas setkání s jediným úkonem - zapálíme svíčku a popřejeme si. Většinou jsme zvali moje přátele a blízké, aby nám zapálili svíčku a řekli něco smysluplného na zakončení roku. Nic jsem nechystala, na stole byl adventní věnec a čaj. I tak si tyto setkání pamatuji. Pokaždé to bylo pro nás důležité zjištění, že máme přátele a že vzájemně podporujeme jeden druhého ve všedním životě. Advent byl takovou krásnou třešničkou, sladkou a moc milou. Proběhlo obdarovávání vzájemnou přítomností a prostým zapálením svíčky. Jak děti rostli, tak se to proměnilo, vyrostli a nakonec se odstěhovali. První adventní neděli jsem zůstala sama. Zapálila jsem svíčku v tichosti sama a rozjímala o marnosti a prohrách a stáhla se až ku kořeni své existence. Přesto to byl nutný zážitek. Je to součást života.

Během týdne jsem s přítelkyněmi probírala první adventní neděli a zjistila, že ony pokračují v zapalování svíce s malými dětmi. Pookřála jsem. Druhou adventní neděli jsem znovu pozvala své syny domů, aby přišli a zapálili svíčku. Udělal to můj starší syn. Překvapilo mě, s jakou vážností to pojal. Řekl jenom dvě slova. Všichni jsme se rozzářili. Víc se nestalo, ale přinesli jsme si vzájemně radost. Tak toto mám ráda na adventu, že věci důležité se vynořují a potvrzují. S láskou. Eva - cantadora

Barbora, Jitka, Mikuláš a naděje

.... dívam se na světlo a vidím pohyb, lidi, přírodu, která se spomalila a spí. A pak je tady kalendář a zvláštní... teď jsou za sebou jména, ke kterým se vážou nějaké tradice, pověry, mílniky pranostiky. A zaplavil mně pocit tiché radosti. Sdílíme spolu všichni to, že máme NADĚJI. Ten věří tomu, že mu vykvetou větvičky třešně, já tomu, že večer na svátek Jitky příde čert, anděl a Mikuláš s nadílkou. A pak už všichni víme, že Vánoce jsou tady, že budeme zase spolu a na pár dnů si vytvoříme iluzi ráje. Proč máme tak rádi pohádky? Potřebujeme veřit, že vše se v dobré obrátí.
Víme, že neobrátí, ale ta naděje, ta víra je důležitá. To je naše Severka, která nás vede životem. Naděje, že to dobré je uložené v každém z nás. Víra v to, že nám bude odpuštěno, když selžeme a nebudeme dost dobří.
Tak ahoj, mějte otevřené oči, zavřené ústa a srdce plné lásky. cililink... je tady Mikuláš.

blaho v kategorii chtíče a něhy.... a soucit/něha

Protože se chystám psát častěji o mystice snění, musím rozvíjet i jiné části bytí.

Nic se nemá přehánět a když se v mystice začnu vychylovat, bude pro mně nejlepší se spojit s potřebami svého materiálního těla. I při psaní tohto blogu to musím mít taky na paměti.
A tak jak to má naše sexualita, slast a blaho?
Lepšího učitele jak je Benjamin Kuras nemám, čtu si ho večer jako radost, teď mi leží na stolku Tao a sex.
V jedné kapitole mluví o sexuální energii, které se vyskytují v několika formách a stupních.
Ty spadají do dvou základních kategorií: chtíč a něha. Rozdíly mezi nimi jsou zásadní:
CHTÍČ zotročuje, chtíč duši mrská, chtíč válčí, je sebestředný, bigotní, panovačný, chtíč nás ochuzuje, vyčerpává.
NĚHA osvobozuje, něha duši chlácholí, smiřuje, něha se otevírá světu, je zvídavá, hravá, obohacuje. Něha oživuje, hojí a léčí.
Něha je energie terapeutická a to v kontextu sexuálním i nesexuálním. Něha je v taoistické tradici jednou z dvou hlavních duševních dovedností, které musí člověk pěstovat jako základ lidství. Tou druhou je soucit. Tolik citace B. Kurase.
Když zrovna jsme sami a naše srdce se zdá opuštěné nebo volné, buďme soucitný a laskavý k sobě. Někdy je to pro nás obtížnější než to projevovat jiným.

seminář 15. 12. 2008

Pro snící, kteří chodí na semináře do Maitrei. 15. 12. v 19.00 h proběhne v roce 2008 poslední seminář. Těším se na vás, prosím, pište mi, zajímá mně, co vás zajímá. Ráda bych vás obdarovala dárkem, jaký potřebujete. A přeji vám, aby na vás někdo myslel i s dárkem, po kterém toužíte.

snění je mystický zdroj reality 1.

Ahoj.... začala jsem číst knihu Arnolda Mindela Techniky snění. Od první chvíle se mě zmocnilo vzrušení, podobné tomu, jako když jsem četla knihu Ženy, které běhaly s vlky. Název tohoto příspěvku je citát z knihy. Taky se těším na to, že budu citovat vše objevné a důležité pro práci se sny, abych se o to podělila jako dobrá cantadora. Takže první myšlenka: Kdykoli jsme zaměřeni jen na každodenní realitu, zanedbáváme SEN. Podle domorodců (myslí australské domorodce) SEN je základní složkou materiálního světa. Sen dává předmětům energii, která přitahuje i odráží naši pozornost. Jestliže SEN opomíjíme, zmenšujeme hodnotu okolního materiálního prostředí, neboť ignorujeme jeho základ.

Během mé letité práce se sny dvě snící zmenily své jméno. Ne kvůli práci se sny, ale díky tomu, že při práci se sny se spojily se svojí vnitřní energií. Někteří rodiče nedokážou cítit potřeby svého dítěte do té mířy, aby mu dali jméno vystihující jeho podstatu. Odpovídá to tradici australských domorodců. Oni rituálně mění své jméno vždy, když člověk dokončí nějakou etapu svého života a změní se jeho mentální energie.

Cituji z knihy dále: "Někteří domorodci vysvětlují Sen na příkladu temné tváře luny. Když dorůstá, vidíme její jasnou, sluncem osvětlenou stranu. Říkáme jí třeba půlměsíc. Ale když se podíváme pozorně, uvidíme i druhou polovinu: vedle jasné záře, která je tak dobře patrná, uvidíme jemně se chvející svit. Většina lidí se stejně jako já zaměří jenom na tu světlou část a tmavá tvář luny, Snová skutečnost, zůstává nepovšimnutá."

Slova snová skutečnost jsou důležitá, zapamatuji se je. Občas ji zachytím a potom vidím život v širších souvislostech.... zážitek z Dračí jeskyně na Malorce je toho důkazem. Takže teď se ločím a jdu číst, podělím se o to. papa