O těle a duši

Všem snícím aktuálně doporučuji maďarský film O těle a duši. Běží teď v malých kinech. Prolíná se v něm drsná realita v překvapivým snovým příběhem. A když se po jeho vzhlédnutí zeptáte, jestli to je možné, moje praxe říká: Ano. Lze se společně vyskytovat ve snech druhého člověka. Moc ráda si pak o tom  popovídám s dalšími snícími na semináři. Hezký snový zážitek. Cantadora

prut a pádlo

Snící na své cestě k pravému Já měl sen, v kterém se vyskytl následující  obraz: "... pan domácí mi dává opravený rybářský pruh a pádlo... ". Sen pokračuje dál, ale chci upozornit na dva symboly, které se nevyskytují často: rybářský prut a pádlo. Symbol RYBÁŘSKY PRUT obecně představuje: nástroj duchovního a emočního růstu; hledání odpovědí. Hledání duchovního uvědomění. To co hledáte, leží uvnitř. PÁDLO: Pomáhá zvládat emoce; bez vesla nemůžete řídit a volit směr. Průvodce.
Pro snícího  tento sen podpořil proces posilování sebe sama na cestě k sebepřijetí a odklon od nepravého já. (citace z knihy Betty Bethards: Symboly pro sebeporozumění)
Práce se symboly může pomoct pochopit některé zažité vzorce chování a nástroje, které nám při procesu nastartovaných změn můžou být nápomocné.
Hezké sny všem snícím. Cantadora

seminář

Pro snící připomínám seminář Sny o nás pečují v Maitrey 15.9. od 18.00 h. Těším se na vás. Pohádka bude o třech bratrech a rozvinememe téma mužské animy.
Dobré sny přeji. Eva Hrončeková

návrat hlavy

Před několika lety jsem tady psala o soše milenců. Muž byl bez hlavy a ruce měl useknuté. Ptala jsem se, kdy získá zpět hlavu a obejme svojí milou. Při cestě kolem sochy v těchto dnech jsem uviděla tohle: muž se na svojí dívku dívá a drží se za ruce. Potěšilo to moje srdce velmi. I na tom záleží....... jsou opět spolu.

Tady je ještě bez hlavy. Hezké sny. Cantadora

schopnost odlišit hanbu

"Bože, dej mi dost síly změnit to, co se změnit dá, dej mi dost odvahy a trpělivosti přijmout to, co se změnit nedá, a dej mi dost rozumu, abych dokázal odlišit jedno od druhého. "
Dotýká se mně zvlášť žádost "o dost rozumu rozlišování"......
Chci se podělit o pocit rozlišování hanby. Jak jsem rozlišila jeho kvalitu. Hanba může být dar i zbraň. Může nás ovládat a pak se roztočí spirála bolesti a sebedestruktivního chování. Ale hanba může být krok k sobě.
Povedlo se mi zachovat nepřátelsky vůči člověku, který má dobré srdce. Když mi to došlo, tak jsem řekla: "Teď se stydím." Ale odpověď byla laskavá: " To jsem nechtěl." Ten palčivý pocit na srdci ustal a rozlilo se teplo. A uviděla jsem ten rozdíl. Stud se proměnil v láskyplný pocit. A samotnou mě překvapilo, jak je hanba pozitivní emoce, když nedovolíme, aby nás ovládla. Když si dovolíme jí ovládat. Vlastně si myslím, že hanba je odvrácená tvář lásky.A to je dobré se učit rozlišit.
Na wikipedii k tématu studu cituji:
"Vymezení
Stud je velmi složitý jev, který se zatím nepodařilo definovat. Preventivní, varující "stud před něčím" je ostych, následný "stud za něco" je hanba. V něčem se stud podobá (subjektivní) vině, ostudě, trapnosti a trémě, s nimiž se někdy v běžné řeči zaměňuje. Bližší rozbor však ukáže, že se od nich také významně liší.
Zatímco vina je lítost a přijetí odpovědnosti za nějaké jednání (nebo nečinnost), předmětem studu je vlastní osoba sama. Člověk cítí vinu za něco, co udělal, ale stydí se za to, jaký je. Zatímco míra viny se měří velikostí poškození druhých, stud indikuje míru „poškození“ sebe sama. Na rozdíl od viny a hanby, které se vztahují k minulému jednání, stud je také preventivní: člověk se stydí něco udělat, a tudíž to neudělá („to bych se musel stydět“). Na rozdíl od ostudy, trapnosti a ztrapnění, jež předpokládá svědky a společnost, stydět se člověk může i za věci, které nikdo neviděl a o nichž nikdo neví. Může se stydět dávat najevo své dobré stránky, může se stydět veřejně vystupovat (tréma) nebo příliš vynikat (například ve škole). Proto se stud někdy omezuje („nestyď se!“), jindy naopak povzbuzuje nebo probouzí („styďte se!“).
Takřka všechen stud je produktem vnějšího utváření jedince. Jediný skutečně přirozený stud je napříč kulturami sledovaný stud těhotných žen (zahalování těla, přirozený "ústup z popředí", kladení zvláště vysokého důrazu na intimitu).
Oblasti studu
Člověk se typicky stydí například:

• Jako malé dítě před cizími lidmi. Dítě v určitém věku „se stydí“, když navázalo oční kontakt s cizím dospělým člověkem, zarazí se a schovává za maminku. Ne proto, že by udělalo něco špatného, ale protože se obává narušení své intimity.
• Jako dospělý za nechtěné odhalení své nahoty, případně když se odhalí něco, co si chtěl uchovat sám pro sebe. Ne proto, že by to bylo nečestné, ale protože to nechce vystavit např. posměchu a pohrdání.
• Člověk se stydí nebo hanbí za zbabělost, podlost, nízkost v jednání nebo i v myšlení.
• Může se však stydět i za veřejnou chválu, poctu nebo úspěch, který si nezaslouží.
• Může se stydět za hanebné jednání někoho blízkého, na němž mu záleží („stydím se za tebe“). Psychologové hovoří o „zástupném studu“.

Pohlavní stud
Filosof Arthur Schopenhauer si všiml, že zatímco rozmnožovací orgány (květy) rostlin jsou ozdobné, nápadné a vystavené na odiv, tělesné uspořádání živočichů je spíše skrývá. Člověk je kromě toho zakrývá i kulturně: „oděv“ některých domorodců v tropech tvoří jen mužské pouzdro na penis. Není to proto, že by své genitálie pokládal za něco špatného, ale protože je cítí jako intimní a nechce je vystavovat pohledům každého. Člověk se tak brání zvěcnění své sexuality, která je rezervována pro soukromí a důvěrnost „ve dvou“.
Z nepochopení této skutečnosti vzniká prudérie, mylný dojem, jako kdyby sexualita sama o sobě byla něco nečistého. Prudérní kultura pak vede k potlačování a vytěsnění sexuality, z nichž vznikají neurózy. Jinou reakcí na prudérii je například obscénní jednání, které stud uráží, ale nepopírá: kdyby se lidé nestyděli, ztratila by obscenita smysl. Stud ovšem ruší a popírá komercionalizace sexu, kterou často i prostitutky cítí jako nepatřičnou a snaží se vyhradit si oblast, kam zákazníky nepustí, například polibek.
Hodnocení a význam
Studem člověk projevuje:

• schopnost odstupu vůči sobě samému,
• skutečnost, že mu na něm samém záleží,
• skutečnost, že na sebe klade měřítka, jimž nemusí dostát.

Projevuje se tedy jako člověk, který je schopen posoudit sám sebe a může tedy být svobodný, aniž by tím ohrožoval ostatní. Naopak člověk, jemuž tyto rysy chybí, je nestoudný či nestydatý.  
Podle Platóna je schopnost studu a spravedlnosti nezbytnou podmínkou pro život v obci a sám Zeus dal lidem zákon, že

	"Kdo není schopen mít podíl studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce."
— Platón, Prótagoras 322d

Filosof Václav Bělohradský mluví o „skrupulích“. Také schopnost se stydět může být ovšem zneužita, pokud se lidé trestají veřejným zneuctěním, posměchem a ponížením. Zejména u dětí může posměch přivodit vážné poruchy osobnosti a charakteru."
Krásné sny. Cantadora

oheň a požár

Přemýšlím o ohni. S ohněm jsem byla minulý týden ve spojení a oheň teď ovlivňuje moje myšlenky. Odcituji část textu o ohni z knihy: E. Aeppliho Psychologie snu:... "Oheň vnímáme jako jeden z hlavních živlů světa, vzbuzujících v člověku bázeň a pocit viny, jak o tom vyprávějí všechny mýty o krádeži ohně. Oheň je počátkem vší lidské kultury, a toto výsostné postavení se odráží i ve snech, v nichž se oheň vyskytuje.
V těchto snech se ocitáme v blízkosti mocných psychických sil. Neboť jednou z vlastností psýchy je její "ohnivost". Proto nás oheň tak vzrušuje a přitahuje, když se s ním setkáme ve skutečném životě. Jak oheň, tak zejména požár může vyvolat paniku a zděšený úprk. Přitahuje nás manipulace s ohněm, žár pecí nebo kovářské výhně, což jsou časté symboly snu, rádi přihlížíme tvarování původně tvrdé a neohebné hmoty.
Jednou v nás oheň vzbuzuje radost a pocit uvolnění, jindy zas hrůzu a děs - to když zapaluje domy a padá z bombardujících letadel. Oheň jako podobenství věčného života hoří před oltářem, a na oltářích různých božstev stravuje přinášené oběti: v ohni se věřící setkává s živým bohem. Oheň k nám promlouvá ve všech svých podobách, teď i ve snech.K jeho atributům patří jasná záře, a je třeba si uvědomit, co to znamenalo v dobách, kdy ještě neexistovalo elektrické osvětlení a  na pravěkého člověka číhalo ve tmě lecjaké nebezpečí. Oheň dává teplo, kolem ohniště či krbu se odedávna shromažďovala rodina, pomocí ohně se upravují pokrmy, taví kovy, a v přeneseném smyslu se v žáru psychického a duchovního ohně taví ta vůbec nejtvrdší látka  - lidské srdce. Oheň zbavuje všeho nahodilého, všech zbytečných nečistot, které na nás ulpěly.
 Když se nám v noci zdá, že se blížíme k velkému ohni nebo vidíme stoupat k nebi ohnivý kotouč, ocitáme se v blízkosti božských sil. Mnohá náboženství hovoří s bázní o ohni, v němž se vyvolení setkávají s Bohem.  - Oheň nám ve snu může zatarasit cestu. Musíme vytrvat. Někteří se odváží jím projít - je to nejvyšší stupeň odvahy.
Jasný oheň plápolá ve snu, v němž se nás zmocní nějaká nová idea. Pomocí podobných obrazů se vyjadřuje sen i v případě zvlášť intenzivních erotických či sexuálních vztahů - běžně se hovoří o žhavé touze nebo o vzplanutí vášně. Kde je oheň, tam se vždy něco děje, tam je život.
.... O symbolice ohně tohoto velkého podobenství životní energie, jenž je dobrým pomocníkem, ale zlým pánem, existuje množství literatury." (konec citace).
 Je rozdíl mezi snem o ohni a snem o požárech. Oheň představuje něco jiného v podobě energie tepla a světla a něco jiného v podobě dýmu a plamenů, které pohlcují a ničí život....
Oheň, který jsem viděla, mi teď bude ukazovat směr cesty, po které kráčím krok za krokem.
Hezký den a dobré sny. Cantadora

endurantisté a perdurantisté

...."minulost neexistuje, protože už neexistuje, budoucnost to samé, protože ještě neexistuje, a přítomnost neexistuje, protože se okamžitě stává minulostí - to najdete ve svatém Augustinovi! Podle něj čas existuje jenom v nás, protože v každém okamžiku vnímáme minulost, přítomnost a budoucnost tím, co nazývá rozpětím duše. 
Ta záležitost s paralelními světy, ta připomíná další velkou filozofickou diskusi. Někteří jsou toho názoru, že minulost, přítomnost a budoucnost jsou tři rozdílné věci. Na minulost vzpomínáme, budoucnost si představujeme. Žijeme v přítomnosti v třídimenzionálním  světě a tento svět existuje pouze v přítomnosti.
Jiní tvrdí, že minulost, přítomnost a budoucnost, že to vyjde nastejno. Záleží to na tom, v jakém momentě se právě nacházíme. Každý předmět má tři dimenze a tou čtvrtou je čas.  Těm prvním se říká ENDURANTISTÉ , těm druhým PERDURANTISTÉ." citace z Francois Lelord: Nová Hektorova cesta aneb Honba za časem
 P.S.  A co si myslíte o čase vy?
 Dobrou noc. Cantadora