"Bože, dej mi dost síly změnit to, co se změnit dá, dej mi dost odvahy a trpělivosti přijmout to, co se změnit nedá, a dej mi dost rozumu, abych dokázal odlišit jedno od druhého. "
Dotýká se mně zvlášť žádost "o dost rozumu rozlišování"......
Chci se podělit o pocit rozlišování hanby. Jak jsem rozlišila jeho kvalitu. Hanba může být dar i zbraň. Může nás ovládat a pak se roztočí spirála bolesti a sebedestruktivního chování. Ale hanba může být krok k sobě.
Povedlo se mi zachovat nepřátelsky vůči člověku, který má dobré srdce. Když mi to došlo, tak jsem řekla: "Teď se stydím." Ale odpověď byla laskavá: " To jsem nechtěl." Ten palčivý pocit na srdci ustal a rozlilo se teplo. A uviděla jsem ten rozdíl. Stud se proměnil v láskyplný pocit. A samotnou mě překvapilo, jak je hanba pozitivní emoce, když nedovolíme, aby nás ovládla. Když si dovolíme jí ovládat. Vlastně si myslím, že hanba je odvrácená tvář lásky.A to je dobré se učit rozlišit.
Na wikipedii k tématu studu cituji:
"Vymezení
Stud je velmi složitý jev, který se zatím nepodařilo definovat. Preventivní, varující "stud před něčím" je
ostych, následný "stud za něco" je
hanba. V něčem se stud podobá (subjektivní) vině, ostudě, trapnosti a trémě, s nimiž se někdy v běžné řeči zaměňuje. Bližší rozbor však ukáže, že se od nich také významně liší.
Zatímco vina je lítost a přijetí odpovědnosti za nějaké jednání (nebo
nečinnost), předmětem studu je vlastní osoba sama. Člověk cítí vinu za
něco, co udělal, ale stydí se za to, jaký je. Zatímco míra viny se měří
velikostí poškození druhých, stud indikuje míru „poškození“ sebe sama.
Na rozdíl od viny a hanby, které se vztahují k minulému jednání, stud je
také preventivní: člověk se stydí něco udělat, a tudíž to neudělá („to
bych se musel stydět“). Na rozdíl od ostudy, trapnosti a ztrapnění, jež
předpokládá svědky a společnost, stydět se člověk může i za věci, které
nikdo neviděl a o nichž nikdo neví. Může se stydět dávat najevo své
dobré stránky, může se stydět veřejně vystupovat (
tréma) nebo příliš vynikat (například ve škole). Proto se stud někdy omezuje („nestyď se!“), jindy naopak povzbuzuje nebo probouzí („styďte se!“).
Takřka všechen stud je produktem vnějšího utváření jedince. Jediný
skutečně přirozený stud je napříč kulturami sledovaný stud těhotných žen
(zahalování těla, přirozený "ústup z popředí", kladení zvláště vysokého
důrazu na intimitu).
Oblasti studu
Člověk se typicky stydí například:
- Jako malé dítě před cizími lidmi. Dítě v určitém věku „se stydí“,
když navázalo oční kontakt s cizím dospělým člověkem, zarazí se a
schovává za maminku. Ne proto, že by udělalo něco špatného, ale protože
se obává narušení své intimity.
- Jako dospělý za nechtěné odhalení své nahoty, případně když se
odhalí něco, co si chtěl uchovat sám pro sebe. Ne proto, že by to bylo
nečestné, ale protože to nechce vystavit např. posměchu a pohrdání.
- Člověk se stydí nebo hanbí za zbabělost, podlost, nízkost v jednání nebo i v myšlení.
- Může se však stydět i za veřejnou chválu, poctu nebo úspěch, který si nezaslouží.
- Může se stydět za hanebné jednání někoho blízkého, na němž mu záleží
(„stydím se za tebe“). Psychologové hovoří o „zástupném studu“.
Pohlavní stud
Filosof Arthur Schopenhauer
si všiml, že zatímco rozmnožovací orgány (květy) rostlin jsou ozdobné,
nápadné a vystavené na odiv, tělesné uspořádání živočichů je spíše
skrývá. Člověk je kromě toho zakrývá i kulturně: „oděv“ některých
domorodců v tropech tvoří jen mužské pouzdro na penis. Není to proto, že by své genitálie
pokládal za něco špatného, ale protože je cítí jako intimní a nechce je
vystavovat pohledům každého. Člověk se tak brání zvěcnění své sexuality, která je rezervována pro soukromí a důvěrnost „ve dvou“.
Z nepochopení této skutečnosti vzniká prudérie, mylný dojem, jako kdyby sexualita sama o sobě byla něco nečistého. Prudérní kultura pak vede k potlačování a vytěsnění sexuality, z nichž vznikají neurózy.
Jinou reakcí na prudérii je například obscénní jednání, které stud
uráží, ale nepopírá: kdyby se lidé nestyděli, ztratila by obscenita
smysl.
Stud ovšem ruší a popírá komercionalizace sexu, kterou často i
prostitutky cítí jako nepatřičnou a snaží se vyhradit si oblast, kam
zákazníky nepustí, například polibek.
Hodnocení a význam
Studem člověk projevuje:
- schopnost odstupu vůči sobě samému,
- skutečnost, že mu na něm samém záleží,
- skutečnost, že na sebe klade měřítka, jimž nemusí dostát.
Projevuje se tedy jako člověk, který je schopen posoudit sám sebe a
může tedy být svobodný, aniž by tím ohrožoval ostatní. Naopak člověk,
jemuž tyto rysy chybí, je nestoudný či nestydatý.
Podle Platóna je schopnost studu a spravedlnosti nezbytnou podmínkou pro život v obci a sám Zeus dal lidem zákon, že
| "Kdo není schopen mít podíl studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce." |
|
| — Platón, Prótagoras 322d |
Filosof Václav Bělohradský mluví o „skrupulích“.
Také schopnost se stydět může být ovšem zneužita, pokud se lidé
trestají veřejným zneuctěním, posměchem a ponížením. Zejména u dětí může
posměch přivodit vážné poruchy osobnosti a charakteru."
Krásné sny. Cantadora
Jakob Billstrom se v knize Tiché stíny ptá, jestli se člověk během života mění. Jeho odpověď zní "ano i ne".... : "Svým způsobem je osobnost nezměnitelná a rozpoznatelná po celý život. Dá se vždy slyšet, zda hrají housle, flétna, lesní roh nebo klavír, i když je to ukolébavka, jindy pochod, potom symfonie a konečně "Tiché stíny".
