Není to tak, že nechci psát. Jen jsem se rozcestovala na dlouhodobé pobyty, kde není dobré připojení na wifi. Jsem před další cestou a tak připojuji pár fotek z míst, která se dotkla mého srdce.
Těším se na snovou práci v roce 2022, setkání se snícími. Krásné a radostné sny všem snícím přeji. Cantadora
Na břevnovském hřbitově přišla ke mě starší dáma a chtěla vědět, jestli ji neřeknu, kde je hrob arciopata Jana Opaska. Sice jsem to nevěděla, ale intuitivně jsem ho po krátkém hledání našla. Byl to hezký pocit, hrob byl přesně takový, jak by měl vypadat. Mou pozornost upoutala krásná červená růže a měkký paprsek světla dopadající na hrob. Ta chvíle byla dojemná. O Janu Anastázovi Opaskovi vím jenom to, co jsem si o něm přečetla, slyšela o něm v pořadu českého rozhlasu. Když jsem stála vedle hrobu, protože mě tam dovedla otázka neznámé ženy, cítila jsem, že je to přesně místo, kde chci být na hřbitově a vzpomínat na své rodiče. Protože otec s mámou mají hrob 800 km daleko... a nemůžu tam jezdit jak bych chtěla. Je fajn, že jsem našla místo, kde můžu pobýt s mrtvými a cítit krásu života.
P.S. Můžu chodit k vám pane opate?
Hezké sny na Dušičky. Cantadora
Pokračuji v říjnových symbolech města. Kdo navštěvuje v říjnu Bubnování pro Bubny, ten ví. Symbolem jsou zvednuté koleje. V jednom příspěvku jsem se dočetla, že připomíná Jákobův žebřík. zapadlo to do něčeho, najednou mi svitlo. Tohle nádherné město potřebuje Jákobův žebřík jako sůl. Je to z části ateistické město a tohle jsou dvěře k zvědomování....
Přidávám odkaz k setkávání v Bubnech s bubny.
Život kolem nás lze vnímat mnoha zůsoby a taky podle toho žít každodennost. Mám cit pro symboly města. Když mě zaujmou, fotím je, nebo o nich přemýšlím: co a kdo zatím stojí. Tento měsíc jsem vyfotila tři. Ten třetí dám do samostatného článku. Tady jsou první dva. Mám radost ze symbolického ztvárňování našich příběhů.
Můj jasný Anděli, znáš výčitky a muka,
znáš vzlykání, znáš pláč, znáš zdrcující stud,
znáš hrůzy půlnocí, znáš tyranii nud,
znáš úzkost u srdce, jež svírá čísí ruka?
Mů jasný Anděli, znáš výčitky a muka?
Můj dobrý Anděli, znáš nenávist a záští,
znáš slzy, v nichž je žluč, znáš tvrdou pěst, znáš strach,
když Pomsta zavíří svým bubnem na poplach
a když nás ovládne jak vůdce v černém plášti?
Můj dobrý Anděli, znáš nenávist a záští?
Můj zdravý Anděli, znáš hrůzu Nemocnice,
kde podél velkých zdí se vlekou Horečky
jak smutní vyhnanci, jež vábí dvorečky,
kde vzácný paprsek by zahřál jejich líce?
Můj zdravý Anděli, znáš hrůzu Nemocnice?
Můj krásný Anděli, znáš zkornatělé vrásky,
znáš hrůzu ze stáří, jež mení krásu v kost,
kdy v očích zatřpytí se pozdní oddanost,
v těch očích, ze kterých jsme pili nápoj lásky?
Můj krásný Anděli, znáš zkornatělé vrásky?
Můj sťastný Anděli, jenž vznášíš se jak víla,
i David před smrtí by přál se ozdravět
v těch vzácných esencích, jež roníš jako květ!
Já chci jen, by jsi se za mne pomodlila,
můj sťastný Anděli, jenž vznášíš se jak víla.
Krásné sny. Cantadora
Teď jsem svědkem zápasu s démony u blízkého člověka; bude to asi zápas dlouhý a bolestivý.... náhodně otevřená stránka mi pomáha chápat, čím si lidé v takové chvíli prochází. Zůstat přítomná a provázející.
Podělím se o část básně Nenapravitelné...
Charles Baudelaire:
Květy zla
Nenapravitelné
II.
Vždy povšiml jsem si, jda kolem opery
a za orchestru v světle svící,
jak víla na střeše, již zlatí večery,
má v ruce jasnou večernici.
Vždy povšiml jsem si, jda kolem opery,
jak Bytost ze světla a nejtenčího gázu
srazila k zemi Satana
v mém srdci, v divadle, jež cítí svoji zkázu,
v tom chladném divadle je očekávána,
žel, vždycky nadarmo, ta Bytost s křídly z gázu!
... anebo znáte jeho báseň Zpětnost? Pro mě je vyznáním dobru, když Baudelaira pohlcují běsy. Dám ji na blog příště.
Je příjemný den pozdního léta, pojďme si ho užít. Krásné sny. Cantadora
