nespoutávejme své draky

Dobrý den,
děkuji snícímu za povolení publikovat jeho sen. Zároveň mu chci poděkovat za společnou cestu, kterou jsme prošli při pochopení jeho snu o základní důvěře. Nejdřív to byla práce ve skupině, ale to nestačilo, sen se dlouho vzpíral pochopení... Co se týče vlivu na snícího, už celý měsíc otevíral hluboké rány z minulosti snícího. Zároveň je to léčivý sen.
Mladý muž už delší dobu  hledá svého místa ve světe. V nalezení pravé cesty mu brání mnoho překážek, tento sen postupně odkrývá tu nejhlubší.
"Lovil jsem draka. Byl to drak železný a potkal jsem jej někde venku. Měl hlavu, křídla, nohy a ocas. Sám bych jej neulovil, zavolal jsem k tomu partu chlapů. Než se drak nadál, přehodili jsme přes něj řetězy a drželi a nepustili. Byl to boj, dlouhý a únavný. Řetězy jsme drakovi stahovali končetiny a křídla k zemi a k tělu, až drak povolil a klesl k zemi. Chlapi pustili řetězy a šli oslavovat k autu. Věděl jsem, že ale není konec, že draka musíme svázat, aby nám neutekl. Volal jsem na ně, ať se vrátí, ale byli v euforii a neslyšeli mě. Až na jednoho, ten přišel sundal pásek z kalhot a pomohl mi draka dvěma spojenými opasky svázat. Než jsem začal draka opasky svazovat, natáhl jsem ruce s opaskem k jeho hlavě, aby ucítil mou vůni a byl klidnější. Drak natáhl hlavu směrem k opasku, přičichl si k němu, ucítil mou vůni, můj pot. Hlavu měl schoulenou mezi křídly, hlava mu svítila a promítal si vzpomínky na mě. Znal mě z minula, stýskalo se mu po mě.
Žena mi vynadala (nebyla spokojena), že jsem draka chytil. Její plán byl vyklidit komoru a nalákat draka do komory. Vysvětlil jsem jí, že to byla otázka příležitosti, když jsem jej potkal na volném prostranství."
 Lidi si promítají do draků mnoho z neovladatelného přírodního života, který naše předky ohrožoval. Je to kolektivní archetyp, který se dotýká instinktivní podstaty přírody a lidí. Drak je symbol z našeho hlubinného arzenálu. Objevuje se v bájích a pověstech různých národů jako vpád do života. Draci většinou ohrožovali klidný život a řád, ohrožovali důvěru v život jako takový, protože s nimi může být život křehký a ohrožovaný vpádem silných impulzů nebezpečí....  Draci dokázali rozpoutat konflikty, boje, vyvolat hněv, smutek ale hlavně strach. Jenom po vyhraném boji s draky najde hrdina vytoužený cíl - své království,  princeznu, štěstí, rodiče, rodinu...  Čím víc  přírodu spoutáváme, tím víc se rozvíjí síla našich vnitřních draků, kteří ovlivňují vnitřní svět člověka. Boj o ovládnutí draka je spojený s omezováním a spoutáváním něčeho, co ale spoutat nelze.
Položme si základní otázku ohledně draka. Co znamená drak pro snícího?
Ve snu drakovi chybí kontakt se snícím, stýská se mu po něm. Co chybí našemu snícímu? Postupně se vynořilo silné emoční odkrytí, že mu chybí základní důvěra v lidi.
Vyhnout se boji s drakem, znamená vyhnout se odkrytí poznání toho, čeho se bojím, co v životě postrádám. Co potřebuje snící narovnat? Čeho je ve snu příliš nebo čeho se nám nedostává v reálném světě? Ve chvíli, kdy jsme pojmenovali téma nedůvěry,  začali se věci postupně skládat do sebe.
Pro snícího je nutné se podívat pravdě do očí, kolik pomoci potřebuje, co ještě můžeme udělat spolu, aby začal věřit lidem a taky sám sobě.
Po měsíční práci se nakonec dostáváme k bolestivému příběhu o ztrátě základní důvěry v lidi, kteří od malička zklamávali důvěru snícího. Důvěru, bez které život neodkryje své mohutné síly a šance, protože člověk žije spoutaný strachem a závislý na pomoci ostatních. Drakovi se stýská po jeho majiteli, pamatoval si ho (možná z období, kdy ještě mohl věřit a mít naději).  Snící musí osvobodit základní důvěru a naději v život, aby jeho život získal smysl. 
 Ve snu je zdrojem naděje to, že snící vidí v hlavě draka, jak se rozpomíná. Stejně tak to probíhalo i v naší práci, postupně se rozpomínal na momenty, kdy ztrácel důvěru a sám sebe spoutával chladem a odstupem, různými strategiemi, které ho měli chránit pře bolestí a zklamáním... A tak skupinové volání "nespoutávejme své draky" v jeho snu znamená; "Nedovolme, aby jsme ztráceli důvěru člověka k člověku." Byla by to cesta dlážděná do pekla. Dobrou noc. Cantadora

hněv neznamená odmítnutí

Večer v šest zahajuji seminář Objevování hněvu, který poběží celý říjen. Dnes se vydáváme se zájemci o zmapování svého hněvu na cestu.
 Začínáme na úpatí hory rozhodnutím, že se chceme zbavit svého zakletí, pocitů, které nás drží v pasti. Hněvu, který je toxický a bere nám hloubku života. Objevíme svůj pravý vřelý hněv a jak ho použít pro ochranu svých hranic a posílení Já. Hněv je opakem odmítnutí.
Pak se dostaneme do střední části cesty, kde rozkryjeme svoje vzorce, jak s hněvem nakládáme a proč není náš dobrý sluha, ale mocný pán, který rozhoduje o našem postoji k hněvu:
1. raději se vůbec nezlobím, aby mě měli lidi rádi
2. často se zlobím, tak neztratím pozornost lidí ani svoji moc
3. nezlobím se a je mi jedno, co to znamená, jsem odpoutaný od lidí a cením si své nezávislosti
Další setkání bude věnováno té části poznání hněvu, která souvisí s naším laskavým  Já. Pochopení životního příběhu pomůže odkrýt toxicitu hněvu; následné praktikování jiných způsobů zvládání hněvu pomůže každému na cestě k ozdravě. Ale bez vytrvalosti, úsilí a setrvání na cestě odkrýt svůj opravdový hněv se do vyšších částí hory nedostaneme. Je to ta část cesty, kde se setkáváme se sebou a svými opravdovými emocemi. Úplně na vrcholu je klid a moudrost, ke které toužíme dojít. Tam už není hněv naším pánem, ale sluhou. Tak dnes začínáme. S láskou. Cantadora

přijetí strachu

Připravuji seminář emoční inteligence, ten první je věnovaný Strachu. Všichni, kdo se strachem pracují, a snaží se porozumět jeho roli v životě člověka píšou o strachu jako o základní trvalé emoci, kterou potřebujeme přijmout a žít s ní. Přitom naše kultura je založená na popření strachu, farmaceutický průmysl ví o tom své, stejně jako pojišťovny, nemocnice, školy, chrámy, kde se snaží nabídnout lidem iluzi bezpečí....
Nejmilejší je pro mě osobní objev, že když se bojím, tak to prostě musím udělat. (U zubaře jsem samu sebe překvapila, když mi úžasný doktor vylíčil bolest, kterou budu pár minut cítit, v duchu jsem si přeříkala, "bojím se své bolesti a jdu do ní". Byla jsem překvapena, jak jsem vše zvládla a potěšila sebe i personál, který zná z dřívějška, jak jsem vyváděla, když  došlo na cokoliv kolem vrtání zubů. Bolest tady byla, ale strach z toho dělal nezvladatelné situace.)
 Strach je mým trvale přítomným pocitem, který teď už nepopírám a neznevažuji. Pomáhá mi být tady a ukazuje cestu, kterou mám jít. Dobře se rozpouští, když vím, že mě má chránit a ne ničit. Doufám, že tohle můžu předat i na semináři, těm, koho má strach v hrsti. Tak to je, když člověk musí popřít součást své emoční inteligence.
Večer  se sejdeme a bude to začátek skupinové práce na symbolech, které se objevují taky ve snech a představují odkaz k našim vytěsněným emocím. Dobrou noc. Cantadora

jdu krokem

"Sen, legendu a mýtus  nelze lovit. Tím, že na jednoho nebo druhého číháme, lovíme v sobě, abychom našli světlo, pravdu, lásku, čistotu a štěstí. Není to snad to, co ještě stále hledáme? "
Didier Colin: Slovník symbolů, mýtů a legend.
Dobrou noc na místě, kde je ještě vše, co odolává realitě a zároveň je to stejně cenné jako realita sama. Cantadora

začínáme

Milí snící, zítra pokračujeme v Druně seminářem o snech. Setkání začíná v šest. Zvu každého, kdo se o sny zajímá a má odvahu k cestě do svého srdce. Seminář je otevřený, vítám každého, kdo tam bude. Kromě teorie budeme pracovat s konkrétním snem, spolu se budeme učit jak porozumět řeči snů.
Dobrou noc. Cantadora

neurotický kruh Domova, Vlasti a Rodiny

Znovu se blíží čas stěhováni do nového bytu. Bydlela jsem 21 let na jednom místě, nejdelší doba na jednom místě. Pak jsem udělala okruh, koupila jsem byt, který otevřel moje neurotické konflikty a témata rodiny - vlasti a domova.A teď jsem udělala další krok ke zmeně.
 Můj životní příběh kopíruje hodně z dějin střední Europy. Narodila jsem se rodičům, kteří celý život žili v maďarské oblasti, kde jsem se narodila i já a tam mi do šesti let nic nechybělo. Poslouchala jsem krásný divoký jazyk, hlásky, které v Čechách neexistují jsem vyslovovala s lehkostí a žvatlala jsem jazykem, který když slyším dnes na ulici, oči mi zvlhnou. Ke všem Maďarům chovám dětskou důvěru a lásku, protože to mám spojené s časem nevinnosti a naprostého bezpečí. Ráj skončil přestěhováním v době nástupu do první třídy. Rodiče se přestěhovali do slovenského města. Zažila jsem přechod do cizího prostředí bez varování. Učitelé nebyli zlí a netrestali mě za to, že jsem nikomu a ničemu nerozuměla a jak jsem postupně přestala odezírat ze rtů a zapojovala se do hry jinak než  rukami - nohami, vše se uklidňovalo. Dokonce moje stará paní učitelka mi dala na první vysvědčení jedničku. Za to jsem ji vděčná, protože mi nezošklivila školu. Rána přišla ve třetí třídě, kde  netrpělivá a chladná učitelka měla potřebu přehrávat zoufalství nad dvěma nepovedenými Maďarkami, které ne a ne pochopit 7 pádů...  Skloňování znamenalo mírné ponižování, protože "to by předse pochopil i debil", že? Jak půvabné se mi jevilo říkat: 1. pád: Dvě vajčika a 2. pád dvě vajčika, třetí pád dvě vajčika... chvíli jsem byla hrdá, jak jsem vtipná a chytrá, než mi došlo, že to je výsměch a učitelka si s krutými dětmi notovala. Teď skloňuji úžasně dvě vajíčka, ale nerozumím, proč není dobře říkat dva vajíčka...:¨) vtip.
 Pak přišlo hodně stěhování do jiných zemí světa  i kontinentů a můj úděl vyvržence bez kořenů se začal stávat obyčejnou realitou, která měla  své plusy: tolik nových zážitků, nových přátel, tolik poznání o malosti lidí a velikosti ducha.... na mnoho let jsem zapomněla jak bolí, že obyčejnost a každodennost zmizela a na nic se nedá spolehnout, protože vše je přikryté pestrostí lehkosti. Věděla jsem od dětství, že strom bez kořenů může lehce spadnout a zahyne, to mi  jednou ukázali děda s babičkou ve švestkovém sadě... Jsem vděčná za věrnost, trvání a oddanost, protože mi pomáhají budovat domov. A teď se s tím znovu konfrontuji, všechny neurotické potíže kosmopolitního života na mě dopadli plnou vahou. Všechny nenaplněné touhy a přání jsou znovu zjitřeny.
No ale vysvětluj to realitní makléřce, nebo člověku, který dozoruje stavbu, kde se staví můj DOMOV, že pro mě to nejsou jenom cihly, ani provize za prodaný byt. Je to mnohem víc, mnohem víc. Dokonce víc než pro souseda, který si kupuje byt na investici nebo člověka, který si kupuje druhý byt na penzi.
Chci si koupit domov, sounáležitost. (Ach, to  je ta moje neurotická iluze)!!! Tady jsem se střetla s realitou a moje bolesti ožívají. Neustále se hádám s každým, kdo to nebere vážně, že je to posvátnost, ale všednost. Jsem schopná se změnit z trpělivé a vše chápající ženy v lítou saň, která soptí a rudne vzteky, že realitní makléřka nemůže otevřít Můj byt, protože má dovolenou, nepustí mě do bytu, protože se stěhuje a jiné permanentní NE!!! Je to je jenom její práce. Ne osud. Že musím čekat na chlápka, který bodře vystoupí z výtahu a řekne, který to je klíč? "AHA, ten bláznivý byt, tak pojďte", a já jsem okamžitě zuřivá, protože pane, jak můžete o mém DOMOVĚ říct, že je bláznivý? Sama sebe překvapuji, jak nezvládám znovu zvednout kotvy a přestěhovat se na další místo. Jak potřebuji zakořenit a zažívat obyčejnost, pravidelnost a všednost místa, kde znám každý strom a kde nám říká dobrý den i kámen před hospodou, protože tam močil už můj děda, když šel v dobré náladě domů.

V pondělí večer jsem si to uvědomila, sama sobě jsem se zasmála, že tady nepomůže žádná psychologická výbava, jenom to Přijmout. Přijetí poranění. Vydržet to a pak dostat pochopení všech mých blízkých, kteří nezažili vykořenění. Já to znám. Přijmout to, že teď možná i půl rok vše co udělám a řeknu musím vydělit deseti, protože se mi nic neděje, jenom se zase otřásá v základech téma domov, vlast a rodina. Moc se těším na svůj bláznivý byt. Věřím, že to bude už můj domov. Teď přeju  všem mým milovaným hodně trpělivosti s mým příběhem. Cantadora

semináře na druhé pololetí

Září

2. 9. 2012  v 18.00 h
Práce se sny
Otevřená skupina v Druně

19. 9. 2012, v 18.00 h

Základní formy strachu a jeho překonávání

Bojíte se změnit práci, opustit partnera, bojíte se samoty, stárnutí, nemoci? Bojíte se něco začít, nebo ukončit? Seminář vás seznámí se základními formami strachu a dozvíte se, jak strach zvládnout. Je to první ze seminářů, které vás provedou základními emocemi, jimiž jsou strach, hněv, smutek a radost. Zájemci, kteří absolvují všechny semináře, zmapují své základní emoce, poznají jejich fungování, naučí se je přijmout a pochopit. Kdo absolvuje tuto výpravu za poznáním svých základních emocí, projde emocionálním dobrodružstvím, které ho promění a odkryje cestu k pravému JÁ.

Září

26. 9. 2012 v 18.00 h

Šarm v našem nitru

Byla jste kdysi krásná a cestou jste svůj půvab ztratila? Nikdy jste se krásná necítila, ale víte, že krásu v sobě máte, jen se k ní nemůžete dostat? Jste šarmantní a hlásíte se na seminář, protože ženy jako vy nevynechají žádnou příležitost k setkání s jinými šarmantními ženami? Seminář vám nabídne objevení a rozvinutí krásy, kterou má každá žena v sobě a potřebuje ji najít a udržovat.

Říjen

1. 10. 2012 v 18.00 h
Práce se sny
Otevřená skupina v Druně

5. 10. 2012 v 18.00 h

Muži a ženy a jak si vzájemně naslouchat

Zvu na setkávání muže a ženy, kteří věří, že si vzájemně mají co říct, aby to jejich vztahy posílilo. Pomocí mýtů, pohádek a našich příběhů se dostaneme k tématům, které nám brání se vzájemně milovat a ctít. Setkání se konají každý měsíc, přihlásit se může každý, kdo chce pochopit druhé pohlaví a nestačí mu stereotypy v myšlení. Skupina je důležitá pro vytvoření sounáležitosti mezi muži a ženami.

10. 10. 2012 v 18.00 h

Objevování hněvu

Cítíte hněv? Nesmíte se zlobit? Bojíte se, když se zlobí někdo jiný? Máte problém s vlastním hněvem a potřebujete pochopit, jak u vás vzniká a jak se projevuje? Tento seminář nabízí objevný přístup k hněvu, který je důležitý pro posílení zdravých hranic vlastního Já. Seminář je rozdělen do tří částí, celkový rozsah semináře je 15 hodin, lze ho absolvovat pouze jako celek.

1. setkání – 10. 10. 2012 – hledání klidné a léčivé síly

2. setkání – 17. 10. 2012 – rozpoznání komplexu hněvu

3. setkání – 24. 10. 2012 – porozumění hněvu a odpuštění

30. 10. 2012 v 18.00 h
Supervize snů je určená absolventům uzavřené skupiny, kteří prošli výcvikem Práce se sny.

Listopad

5. 11. 2012, v 18.00 h
Práce se sny
Otevřená skupina v Druně
9. 11. 2012 v 18.00 h

Muži a ženy a jak si vzájemně naslouchat

Zvu na setkávání muže a ženy, kteří věří, že si vzájemně mají co říct, aby to jejich vztahy posílilo. Pomocí mýtů, pohádek a našich příběhů se dostaneme k tématům, které nám brání se vzájemně milovat a ctít. Setkání se konají každý měsíc, přihlásit se může každý, kdo chce pochopit druhé pohlaví a nestačí mu stereotypy v myšlení. Skupina je důležitá pro vytvoření sounáležitosti mezi muži a ženami.
17. 11. 2012
Smutek -  celodenní seminář od 9.30 h do 17.00 h
Celodenní seminář je určen každému, kdo se potřebuje vypořádat se svým smutkem. Cítíte lítost, žal, smutek, máte depresi a chcete pochopit, jak smutek vzniká, jaké má fáze a k čemu slouží? Potřebujete čelit svým křivdám, zradě, opuštění, odmítnutí nebo ponížení? Chcete léčit svá zranění? K tomu je určen celodenní seminář Smutek. Jeho cílem je pochopit význam našich smutků v celém našem životním příběhu a vyrovnat se s nimi.
28. 11. 2012, v 18.00 h

O radosti 1.

Co znamená radost pro každého z nás? Máte jí málo, potřebujete jejím prostřednictvím přikrýt jiné pocity? Nevíte, jak s radostí zacházet? Co je radost? Pro každého, kdo touží po radosti a chce ji prožít, nabízím radostné setkání, které završuje cyklus seminářů o základních emocících.

Prosinec

3. 12. 2012, v 18.00 h
Práce se sny
Otevřená skupina v Druně
7. 12. 2012, v 18.00 h

Muži a ženy a jak si vzájemně naslouchat

Zvu na setkávání muže a ženy, kteří věří, že si vzájemně mají co říct, aby na jejich vztahy posílilo. Pomocí mýtů, pohádek a našich příběhů se dostaneme k tématům, které nám brání se vzájemně milovat a ctít. Setkání se konají každý měsíc, přihlásit se může každý, kdo chce pochopit druhé pohlaví a nestačí mu stereotypy v myšlení. Skupina je důležitá pro vytvoření sounáležitosti mezi muži a ženami.

12. 12. 2012, v 18.00 h

Peníze a náš vztah k nim

Jaký je váš vztah k penězům? Nemáte jich nikdy dost? Nesmíte je mít? Závidíte každému, kdo je má? Moc šetříte, nebo moc utrácíte? Bojíte se peněz? Jste na penězích závislý? Peníze velmi souvisí s naším sebepřijetím. Moje přednáška v Černé labuti pojednává o vztahu peněz k našemu Já z hlubinně-psychologického hlediska. Součástí přednášky bude host, který v druhé části zodpoví vaše dotazy na téma peněz.

21. 12. 2012 v 18.00 h
Radost 2.
Radostně zvu na seminář O radosti 2. všechny, kdo absolvovali seminář O radosti 1. Datum konce světa má povýšit naše setkání na společné prožití radosti a přitakání životu, který půjde dál svým silným proudem a přiblíží nás k oslavě Vánoc a Štědrého dne.

31. 12. 2012 v 11.00
Posezení při kávě

Poslední den v roce zvu na kávu, čaj nebo skleničku něčeho alkoholického každého, kdo si chce se mnou popovídat a něco vnést do práce se sny. Posezení proběhne ve výborné kavárně v Černé labuti, Friends nebo v Adrii v 11.00 h. Místo bude upřesněno podle počtu zájemců.
Místo seminářů je v ulici Řehořova 10, Praha 3, když není uvedeno jinak. Ceník seminářů je uveden samostatně na webových stránkách www.evahroncekova.cz.

Těším se na skupinovou práci. Cantadora