Kouzlo náklonnosti

Rainer Maria Rilke: Kouzlo náklonnosti

Učím se vidět. Nevím, čím to je,
vše do mne vstupuje hlouběji
a nezůstává na místě,
kde to jinak končívalo.
Mám nitro, o němž jsem nevěděl.
Právě tam nyní všechno vstupuje.
A já nevím, co se tam děje.

Krásné dny a dobré sny přeji. Cantadora

sen Pod vodou

Přemýšlíte, proč dokola opakujeme stejné životní vzorce, i když děláme co je v našich silách? Je mnoho cest jak změnit nefunkční vzorce. Chůze po žhavém uhlí, která vyvolá dost endorfinů a přesvědčení, že teď už to půjde zvládnout i v jiných oblastech života. Návštěvy temných chýší, které pomáhají naslouchat duši bez rušivých elementů, probudí silné emoce, ke kterým se jinak pod nánosem civilizace nedostaneme.... Cest může být mnoho, jsou funkční jako jóga, meditace, bioenergetika a jiné, je jich bezpočet... Ale ještě víc bývá při poznání bytostného Já odboček a slepých uliček. Pro tyto zkratky a slepé uličky jsou typické jejich dočasné aha efekty. "Něco jsem pochopil/a, ale neudržel/a si objevené vhledy.", tak by se to dalo stručně shrnout. Jak přijdou běžné dny, vhledy a schopnost změny zmizí stejně jako naděje. Místo spirály růstu se točíme v kruhu.
Nabízím sen snící, která desítky let pracuje všemi prostředky na sobě, ale opakovaně se vynořuje a ponořuje do kruhu. Sen jí upozorňuje na překážku, kterou může odstranit jenom ona. Děkuji za možnost ho zveřejnit, analýza snu není určená snící, snažila jsem se o širší zobecnění, aby mohl posloužit i jiným snícím.
Sen:   
Jsme na dvoře, kolem jsou chalupy postavené do tvaru U. Je podvečer, končí oslava setkání celé rodiny. Jsme rádi, že jsme se všichni viděli. Každá rodina odchází do své chalupy. Uprostřed dvora na zemi jsou rozložené barevné deky, na nichž jsme seděli. Uklízím špinavé papírové, kulaté tácky a zbytky jídel. Zvednu hlavu a vidím proti sobě protější část chalupy a před ní vpravo králíkárnu a vlevo malou tůňku. V tůňce sedí neznámý muž, kouká mu jen hlava, ramena a ruce. Před ním na polystyrenové desce je ubrus a na něm jídlo. On ho jí, ale spíš se cpe. Má mastnou bradu a tváře. Je mu asi 50 let, je oblečený v košili, saku a kalhotách. Najednou se začne topit, vynoří se a opět se topí. Chci mu pomoct, ale nemůžu se pohnout. Volám o pomoc, ale nemám hlas. Pomalu lezu k němu, bez hlasu volám. On se stále ponořuje a vynořuje.
Sen nás upozorňuje na způsob chování, který ohrožuje muže. Idylický obraz končícího pikniku vyjadřuje touhu snící po harmonických vztazích a pospolitosti v širší rodině. Po skončení slavnosti ale zůstává na ní práce s úklidem. Ostatní odchází do svých chalup. Snící uklízí po celé rodině to, co zbylo z oslavy.  Symbol úklidu - obecně znamená dávat věci do pořádku, čistit nepořádek, vracet do původního stavu, zbavovat se starých, nepotřebných částí. Nikdo jiný to nedělá. Jaké je její postavení v rodině? Na kom zůstává snaha udržet pořádek v rodině? 
Obraz místa je popsaný směry: vpravo, pravá strana  symbolizuje to správné, pravé, vlevo je ženský princip, nemorální aspekt, to  špatné, levárna... Vpravo je králikárna, tak nazýváme bydlení v panelácích. Je to obraz pro skupiny, dav, masy. Unifikace života a názorů, nevybočit z řady. K čemu se přikláním? Ke kmenovému názoru, názoru rodiny nebo mám  odvahu se ponořit do tůňky vlevo? Voda je symbolem nevědomí, ve snu je umístěná vlevo. Jakékoliv odlišné myšleni, které je v rozporu s názory rodiny může snící chápat jako špatné, nedůvěryhodné. Tůňka jako symbol vody je podobenstvím nevědomé energie.Tůňka mívá kruhový tvar, je naplněná vodou, ale nebývá spojená s tokem vody, vzniká oddělením od mrtvých ramen toku řeky nebo zatopením prohlubní vzniklých erozí. Tůňky se zanáší a po čase se můžou zaplnit listím a jiným přírodním balastem, pak tůňky zmizí. 
Je to místo, kde se projevuji v rozporu s tím, co je v rodině přijímané jako pravé. Je to místo, kde můžu být sam/a sebou.
Muž v saku může představovat mužskou část. Neznámý muž, tady ve velmi formální roli, nejčastěji reprezentuje ve snu ženy rozum, racionalitu, řád, zákon, pořádek. Je ponořený do vody, hltá jídlo, potravu pro naše já: fyzické, emoční nebo duchovní. Záleží na druhu jídla, které ve snu jíme. Předpokládám podle mastné brady, že se jedná o maso, které odkazuje k živočišnosti, sexualitě, agresi. V tomto snu on nejí, on se cpe. Jak sytí předkládané jídlo jeho emoční, duchovní část? Uspokojuje potřebu sexuality, podporuje živočišnost, agresivní impulzy? 
Jak zpracovává nevědomé impulzy v realitě snící?  Muž se topí. Snový obraz ukazuje na pohlcování, chaos, ohrožení záplavou nevědomí. Snící chce aktivně pomoct a zachránit mužský racionální aspekt při ponoření a vynoření. Snící ale nemůže křičet, oněmí. Být němý v těchto souvislostech může odkrývat neschopnost vyjádřit své potřeby. Nedokáže aktivně volat o pomoc. Utonutí je varování před emocionálním přetížením, záplavením nevědomými impulzy, proti kterým se ve skutečnosti lze bránit. Jung sám prošel obdobím, když se vyrovnával se záplavou nevědomí malováním mandaly a přitom nikdy nepřestával pracovat.
Téma: na jedné straně uvědomení a opětovné pohlcení nevědomím a na druhé straně neschopnost vyjádřit své potřeby. Ve snu jsou tyto procesy v konfliktu, odkrývají obtížnou překážku na cestě k růstu: schopnost dotýkat se svých potřeb. Je to začarovaný kruh, z kterého se nemůžeme dostat, když nezačneme vyjadřovat, co potřebujeme doopravdy. 
Dobrou noc. Cantadora

buďme jako děti

Buďte jako děti
z Anthony de Mello: Cesta k lásce
"První vlastnost, která člověka upoutá, když se podívá do očí dětí, je nevinnost: je to úžasná neschopnost lhát, mít masku, či předstírat, že je něco co není. V tom je dítě stejné jako zbytek Přírody. Pes je psem, růže růží, hvězda hvězdou, všechno je zkrátka tím, čím to je. Pouze dospělá lidská bytost je schopná být něčím a zároveň předstírat, že je něčím jiným. Když dospělí trestají dítě za to, že říká pravdu, že ukazuje, co si myslí a co cítí, dítě se tak učí přetvářce a jeho nevinnost je tatam. Brzy se připojí k nekonečně dlouhým řadám lidí, kteří bezmocně říkají:"Nevím kdo jsem." Neboť tím, že tak dlouho skrývali pravdu o sobě samých před druhými, dřív nebo později ji automaticky začnou skrývat i sami před sebou...."
Hezké sny. Cantadora

na konec léta

Příhodná japonská báseň na konec léta.

Šótecu: Podoben mraku život plyne
Drsné hlasy cikád zní,
až do zemdlení,
a počítat dny do konce léta
je cesta horami
k cíli daleko před námi.
A nám se to krátí....
Hezké sny. Cantadora

když se ti nic nezdá...

Tento rok je pro mě těžký. Diagnostikovali mi vážnou nemoc, musela jsem podstoupit operaci, rekonvalescence bude dlouhá s dopředu těžko odhadnutelným výsledkem. Věř a víra tvá tě uzdraví. To je moje hůl, o kterou se opírám a která mi pomáhá jít dopředu cestou k lepším zítřkům.
Tak jsem si přála snít sny, které by provázeli moji léčbu, místo toho se budím ráno a nic si nepamatuji. Nepřišel žádný sen, abych si s jeho pomocí uvědomovala, co teď potřebuji dát do pořádku.
Je to totiž jasné i v bdělém stavu: priorita je zdraví. Tak jsem popřemýšlela, jak to bylo se sny, kdy se mi zdáli intenzivně, kdy  jich bylo málo a teď žádné. Víme, že se zdají každou noc. Z mé praxe jsem sny zažila jako běžné, transformativní, ohlašující krizi, významné a z mé studnice snů se mi zdály dva-tři "božského původu."
Jak se můj život teď točí kolem zdraví a to se vztahuje k úkolům tak běžným, automatickým, tak pravděpodobně nepotřebuji významné sny z hlubších vrstev lidské existence. Místo snů řeším témata  z toho nejběžnějšího světa: trávení, dýchání, vylučování, spánek, bolest, klid na lůžku, jemné  brnění, tlak v malé pánvi, strach o sebe..... Sny, které se ke mně do vědomí ani nedostanou, zpracovávají moji každodennost. Ale i v těch nejběžnějších událostech, stejně jako v homeopatii, je vysoce naředěná hloubka naší duše, i z drobných událostí přítomnosti splétáme náš osud.
   Jung k tématu symbolů v běžných a významných snech upozorňuje na: "Jde-li o nevýznamné změny stanoviska, nepoužívá sen žádné zjevné mytologické řeči. Místo draka je tu automobil, místo dračího břicha nevlídně vyhlížející sklepní místnost, spiritualizaci (moje poznámka: místo kostela, svatyně) zastupuje výtah, místo obětního nože je tu injekce, místo mučení namáhavé šplhání nebo obtížný horolezecký výstup."
Čekala jsem, že už nastala doba, kdy se mi budou zdát závažnější sny, protože je takový teď i můj život, ale děje se opak. Jsem konfrontovaná s realitou, kterou občas prožívám jako tíživou a neradostnou.
Takže sny si nepamatuji. V bdělém stavu jsou vzácně chvíle plné krásy a dojetí nad tím, co by jinak zůstalo nepovšimnuté. Najednou vidím život v širších perspektivách. Představuji si, jaký život byl, je a tady bude pořád... Mí blízci půjdou dál a už je nemůžu provázet, neuvidím jaro, podzim, hory, moře, louky a láska ke všemu je v těchto časech ohromující, kde se to bere, tolik lásky k životu ve mně.
Podobné je to s důležitými sny. Takové sny intenzivně ukazují cestu našeho dalšího vývoje, symboly jasně ukazují, jak jsme na tom z hlediska vyšší perspektivy. Důležitý sen nás neutápí v běžných ego-banalitách. Vidíme v něm les a ne jednotlivý strom. Vše do sebe zapadá, naše snová energie nás nutí k dalšímu vývoji. Jak Jung často zdůrazňuje, je to doba symbolů ve snech, mytologie, archetypů. I takové sny se můžou vyjadřovat nám známým jazykem a čerpat z historie našeho osobního života. Důležitý sen je propojován běžnými obrazy s hlubšími mytickými obrazy.
Přichází, aby nás doprovázel na cestě zrání, nachází řešení v konfliktních situacích na křižovatkách života, tlačí nás k objevení chybějících částí, bez kterých nemůžeme růst.
Jaké je jejich načasování? Sleduji na sobě, že to nepřichází v tom čase, kdy si to přeje rozum. Minulé léto jsem měla tři významné sny, uvažuji, že je časem dám na blog, tehdy jsem je vyhodnotila jako transformační a pokorně jsem uznala, že musím počkat, až to nastane.Byla jsem na transformační proces připravena, jen jsem netušila v jaké oblasti se to bude odehrávat, místo a čas a téma byli hádankou. Teď už vím, že transformace si vybrala téma tělo a duše, život a smrt, láska a odcizení. Takže můžu pozorovatelsky říct, že významné sny přicházejí v jiném čase než samotná krize. Vím, že sny, které jsem měla minulé léto mi pomáhají a dávají sílu  tím vším projít. Ale teď se chci soustředit na běžnou realitu, vědomý život.  Chci se starat o tělo stejně jako o sny.

slíbený sen Jiné místo

Tři dny po těžké operaci, ještě na ARO, jsem měla živý sen. Podotýkám, že jsem byla pod vlivem anestetik, předtím v narkóze, takže připouštím, že sen ovlivňovali léky a můj pooperační stav.... A tak ho i chápu, jako stav vědomí v narkóze. Sen se s tímto stavem snaží vypořádat po svém.
Sen: "Jsem v měsíční krajině, ničemu co znám se to nepodobá. Je to možná i na jiné planetě. Jsem s kamarádkou z dětství a jejím synem. Obhlížíme si  krajinu, je kontrastně černo-bílá. Temně černá je obloha a od ní se odráží bílé skály prapodivných bizarních tvarů, všechny jsou ostré špičaté. Na obloze je bílé slunce, chladné, nepodobá se našemu slunci a zapadá. Vystoupili jsme z auta a chci fotit. Musím mít kamenné pouzdro na mobil, jinak by mobil nezachytil nic. Pouzdro je z kamene, aby ho nezničili paprsky. Fotím pozadí zapadajícího chladného slunce. Sundám pouzdro, ať vidím co jsem vyfotila, zjistím, že nic. Pouzdro chrání mobil, ale neumožňuje focení. Překrývá i objektiv. Kamarádka na mě volá, že se vrací k autu, syn něco cestou ztratil. Já se ještě rozhlížím po krajině, zdálky objevuji moře. Nemá žádnou barvu, nejvíc připomíná mrtvolnou šeď, voda se nehýbe, přelévá se jako viskózní olej, je to pomalý mrtvý pohyb. Vše v té krajině má nádherné tvary, barvy černá, bílá, šeď. Ale vše je studené, bez energie, nikde žádný život. Připomíná mi to údolí smrti. Jsem na jedné straně ráda, že můžu jít za kamarádkou a odjet pryč, ale na druhé straně jsem fascinovaná krajinou, která se nachází na Jiném místě. Nevím jak jinak nazvat to místo, kde není život."
Rozhodně mě nepřekvapilo, že po návratu z nemocnice mi zavolala kamarádka z dětství, s kterou nejsem už dlouho v kontaktu.
Hezký den a dobré sny. Cantadora

pohled na ubytování v lázních

Vrátila jsem se posílená z lázní. Hotel následně požádal o hodnocení, které jsem už napsala. Jsem nadšená vším, co jsem tam zažila a hlavně, moc mi pomohlo být měsíc v péči lékařů a zdravotníků. Udělala jsem posun ke zdraví. Jsem vděčná a moc děkuji tomu zázraku, jakým je české lázeňství. Má hodně blízko k celostnému chápání medicíny. Přečetla jsem si recenzi, kterou chci sdílet. Co k tomu dodat....

Hotel je velmi pěkně udržovaný a čistý. Pro mě, ale 3 dny pobytu stačí! Klientela je hodně v pokročilém věku. Připadáte si jak v domově důchodců což pro člověka v produktivním věku tedy před 40 nepůsobí dobře. Procedury OK. Měla jsem 2x masáž a ve kvalitě masérů jsou velké rozdíly. Objednaná pedikůra byla fajn. Očekávala bych, že mi paní pedikérka nabídne alespoň nalakování nehtů. Nestalo se!
Bazén a sauny + pára jsou moc pěkné, ale pokud si chcete opravdu zaplavat nemáte šanci. Dav cachtajících se staříků Vám to neumožní. Uvítala bych jednu plaveckou dráhu pro skutečné plavce.
Naprostou katastrofou je snídaňová káva. Neočekávám nic extra k snídani, ale to co podáváte v tomto hotelu je opravdu strašné. Po objednání "espresa" mi donesla servírka na espreso parodii a v celém komplexu jsou všechny lobby bary a kavárny ráno zavřené. Jídlo je OK, ale bohužel není v nabídce nic pro vegetariány a vegany. K dispozici nebylo tofu a sojové jogurty jen sojové mléko. Ovoce na snídani v omezeném výběru a cereálie také. Velmi chválím paní servírku v lobby baru Imperiál cafe. Byla milá a ochotná což se o recepčních hotelu nedá již tak jednoznačně říci. Takže pokud je Vám něco mezi 70 a smrtí a máte dost peněz budete se zde cítit skvěle. Jinak pro mladého aktivního sportovce hledající ke sportu také relax nečekejte zázraky. Stáří Vás tady doslova dožene na každé rohu." konec citace.

Já osobně jsem potkala víc milých starších lidí. Taky jednu 86letou dámu, která byla skvělou společnicí. Potěšilo mě být s někým, kdo umí žít každou chvilku, kterou máme vyměřenou. Respekt k naší budoucnosti - tím myslím stáří - která potká skoro každého z nás, je zdravá cihla do stavby "budovy" našeho duševního zdraví. Nenávidět svojí budoucnost, pohrdat ní, je cesta ke zhoršující se vidině budoucnosti. 

Jenom jsem cítila potřebu něco napsat, aby nezůstalo nepovšimnuto něco, co může ničit naši budoucnost. Vzrůstá a je uvědomované téma dětství, už je dostatečně známý pojem vnitřního dítěte, jak závažnou roli hraje v psychickém vývoji člověka. Stejně důležité, jestli chceme mít dobrý život, je mít úctu ke stáří. Je tajemné, plné obtíží, ale pro rozšíření našeho vědomí nevyhnutelné. Tam se téma smrti otevírá a vede k poznání pravých životních hodnot. Hodnot, které jsou důležité a které v dnešní době opouštíme, ztrácíme, ignorujeme. A to mě teď vede k myšlence přečíst si od Bronie Ware: Čeho před smrtí nejvíce litujeme. Vidíte a začalo to takovou zlou recenzí..... 

Krásne sny. Cantadora