Dnes se mi zdál sen, z kterého
vybírám symbol, a to obrovské stádo delfínů. Samotný sen se skládá z tří
části, chci pracovat jenom se symbolem delfína.
"Jsem
na břehu moře s davem lidí. Koukáme na obrovské množství delfínů, nikdo takové
obrovské stádo neviděl. Jsou těsně blízko břehu, kde se už asi musí břichem
dotýkat písku, natěsnaní jeden vedle druhého. Místo moře vidíme masu delfínů šikující se do performace, ta se
začíná vlnit. Tuším, že se chystají vyskočit do vzduchu a odplavat na
širé moře. Dav lidí na pobřeží to sleduje, všichni jsme ohromeni. Chci to
fotit, ale mobil mám v kabelce. Kabelku jsem dala nějaké ženě, aby mi ji
podržela, ale teď mi zmizela z dohledu. Jsem frustrovaná, že tento moment
nezaznamenám. Pak si uvědomím, že to není důležité. Hlavně se musím dívat na
delfíny, protože to, co uvidím, bude zázrak, který jsem nikdy neviděla…"
Přemýšlím o
symbolu delfín, který zas není tak neobvyklý. Pochází už z řecké mytologie.
Delfín byl posvátným zvířetem boha Poseidona, Apollóna ale i Dionýsose. Antičtí
Řekové ho nazývali mořským koněm a jeho stvoření je připisováno Poseidonovi.
Dnešní Řekové už delfíny nazývají mořský pes.
Svůj sen
vnímám jako situační, který může buď: 1. reagovat na pandemii 2. nebo
reflektuje můj zdravotný stav 3. anebo mě připravuje na nějaké ponoření do
hlubin nevědomí. Upozornění, abych se vypravila na
cestu k naší původní matce – vodě, chráněná a obdarovaná jejich (delfíní) kolektivní silou a sounáležitostí.
Právě teď to v realitě
hledám. V realitě se konfrontuji s kovidovou situací. Špatně snáším nízkou úroveň sounáležitosti, lidskou chamtivost, vypočítavost a nezodpovědnost. Ve snu vidím neuvěřitelné
množství delfínů blízko břehu, kteří se chystají odplout. Co to může znamenat? V kultuře Etrusků
byli delfíni převozníci, převážející duše mrtvých na Ostrov
blažených. Ukazuje mi sen, že se připravuje masový odchod lidí z tohoto
břehu života do Říše blaženství?
Nebo mi ukazuje,
že nadešel můj čas odchodu a mám se nachystat na cestu do útrob matky-vody na ostrov blaženosti? I
tohle připouštím. Vždyť jsem po vážné nemoci a v době, kde se věnuje pozornost
nejvíc pandemii, mnohé nemoci nejsou léčené dostatečně, nejsou zdravotníci. I já teď
zažívám malou kapacitu lékařů na léčbu, která je nekovidová.
Nicméně
další části snu, které tady nezmiňuji, ukazují spíše na křest a transformaci. Delfín může reprezentovat
pudovou, ohromně silnou část osobnosti, která se vynořuje v hlubin kolektivní
duše. A když využijeme delfíní hravou sílu v sobě, odkryjeme potenciál pro zkvalitnění mezilidských vztahů. V moři svých
emocí učit se sytit svoje potřeby společenství, sounáležitosti a družnosti s ostatními. Tím uzdravíme
svoji potřebu lásky a mezilidských vztahů. To je možná pro mě nejsilnější
výklad. Moc se mě dotýká. Cítím málo lásky mezi lidmi, ale hodně nedůvěry a
zklamání. I já jsem zklamaná lidmi, jak se k sobě chováme v období pandemie.
Jako rozhádané děti, sobecké a egocentrické. Bez schopnosti myslet dopředu, jaké
budou dopady kovidové situace kvůli našemu nezodpovědnému chování. Většina
jenom křičí, co dělají špatně ostatní, kdo za co může, většina žádá peníze,
protože stát jim to dluží. Kde je skromnost a pokora, s kterou se naší předkové vypořádávali s těžkým životem?
Chybí OSOBNÍ
ZODPOVĚDNOST každého z nás. Během pár hodin minulý týden proběhlo mediální
lynčování ministra zdravotnictví. Toho ministra, který se snažil kompetentně
udělat nepopulární, ale nutné kroky pro veřejné zdraví lidí. Prstem na něj
ukázal Blesk. Ten Blesk, který je považovaný za nejhorší bulvár a kde-kdo se s
nimi soudil. A to, co je mu vyčítáno (nenošení roušky a přítomnost v zavřené
restauraci), jedno nebo druhé tady nedodržuje víc než velké množství lidí. A
dostanou i oni výpověď v práci, taky je společnost veřejně odsoudí až zlynčuje? Tohle je
nová totalita v myšlení, hledat viníky a ukazovat na ně prstem, abychom se my
ostatní mohli dál schovávat za morálku pokrytců. Bez přijetí osobní
zodpovědnosti. Ale týká se to i mě, taky ukazuji prstem.
Přikláním se
k tomu, že mi tento sen ukazuje, jak musím osobně uzdravit svoje zklamání,
vztek na lidi. Spojit se s jinými "delfíny" a využít naši ohromující
hravou sílu v širokém oceánu kolektivní zkušenosti našich předků. Vždyť oni
zvládli strašné války, hladomory, neúrodu, tyranie různého druhu, chudobu,
beznaděj, klimatické katastrofy... Myslet na to, poučit se z historie. Nelze je zklamat. Všechno, co předkové
lidstva vybudovali za desítky tisíc let, postavili vlastními rukami, my
profňukáme. Místo soudržnosti se vzájemně do krve hádáme a prohlubujeme úpadek
bohatství naší civilizace. A jsem opět u bohů. Dnes v noci mě navštívili koně
boha Poseidona a s pokorou děkuji, že sen obrátil moji pozornost k sobě a co s
tou naštvaností můžu udělat. Krásné sny. Cantadora
