Ještě než zapálíme první svíci, přečtu vám báseň od
perského básníka, teologa, právníka a učitele súfizmu Rúmího
Neodvracej pohled.
Dál se dívej na obvázané místo.
Právě tam do tebe vstupuje světlo.
Krásne sny. Cantadora
Myslím na podzim
Přišel čas odevzdání
Prázdná lavička.
Vše se spomaluje a ja mám radost, otevřel se čas pro usebrání. Myslím na vše, co bude zdrojem klidu v dnech, týdnech, kdy neuvidíme sluníčko, kabáty nás budou tížit a chodníky budou kluzké.
Naši blízcí, práce, která nás baví, příběhy, které inspirují, dobrota na stole, sauna, běžky, hudba, oheň v krbu, milování, dětský smích... tolik drobných radostí kolik lidí. To si všímám teď a pomocí meditace a modliteb pak budu čekat na jaro. Hraju si s haiku už od jara. Radost veliká.
Hezké sny. Cantadora
"Bolest říká: Pokud chceš někoho učit, musíš si nejprve získat studentovu pozornost. To já umím
znamenitě.
Jsem hluboká. Kdyby ses mě nebál, byl bys hluboký jako já.
Přicházím ze středu. Mým znamením je bod. Bodnutí uštědřuji kosmickým ostnem.
Kdyby ses mě nebál, žil bys v každém okamžiku stejně hluboce, jako mě zakoušíš.
Jsem velká očišťovatelka. Pouze to podstatné dokáže to moje působení vydržet. Vše ostatní je spáleno.
Jsem tím, kdo stanovuje hodnoty. Všechny hodnoty pocházejí ode mne a od mého partnera, od Smrti.
Jsem bránou k mystériím. Tvoje nejvyšší idea posvátna je mým obrazem. Jsem nejčistším výrazem Nyní.
Čekám ve skrytu na ty, kterým se nedostává jejich denní dávky života. Pokud není tento elixír
spotřebován, shromažďuje se a nakonec se ze své malé lahvičky vylije; rozlije svůj příval po lhostejné
duši.
Jsem andělem, jenž zvěstuje děsivé. Nyní. Čas je plížícím se hadem. Jeho kůže je pokryta drahokamy -
každý drahokam je jediným Okamžikem."
To jsou slova jednoho pacienta po záchvatu ledvinové koliky. Každý v sobě nosíme svojí dávku bolesti. Nějak se s ní poznat potřebujeme, abychom mohli dál žít v přítomném okamžiku denní dávku života.
Krásné sny. Cantadora
"Ani já nebudu mít soucit s obyvateli země, je výrok Hospodinův. Hle, dopustím, aby člověk padl do rukou člověka, do rukou svého krále. Na kusi rozbijí zemi a já ji z jejich rukou nevytrhnu. Pásl jsem tedy ovce určené k zabití, totiž ty nejutištěnější ze stáda. Vzal jsem si dvě hole; jednu jsem nazval "Vlídnost" a druhou jsem nazval "Pouto" a pásl jsem ovce.... Ale ovce se mi znelíbily a nenáviděly mě se stejnou silou. Řekl jsem: "Nebudu vás pást. Co má umřít, ať umře; co má zahynout, ať zahyne; a které zůstanou, ať se požerou navzájem." Vzal jsem svou hůl Vlídnost a zlomil jsem ji na znamení, že ruším svou smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy."
Pokračuji v citaci, abychom se dostali k pochopení, co se děje, když se z nevědomí tlačí nahoru dlouho vytěsňované pudové síly až z okraje, impulzy, zneuznané pocity, dlouhodobě ignorované a vytvářející kolektivní stíny.
"V této pasáži vylévá Bůh na lidstvo svoji zlost; znamená to, že primitivní zuřivost v nevědomí se vylévá do vědomé osobnosti a způsobuje války a vražedná napětí.... jde o to, aby já věnovalo pozornost ne-já. Bolest je velkou záhadou existence; je to věčný temný průvodce vnímající bytosti."
Příšte odcituji prožitek intenzivní fyzické bolesti jednoho pacienta po ledvinové kolice.
A na závěr.
Jung prohlásil: "Bůh je jméno, jímž označuji všechny ty věci, které mi násilně a bezohledně kříží cestu, již umíněně sleduji, všechny věci, které narušují mé subjektivní náhledy, plány a záměry a mění směr mého života - ať k dobrému, nebo ke špatnému. (Good Housekeeping Magazine, interview prosinec 1961.) Z knihy Setkání s bytostným Já od Edwarda F. Edingera.
Jsme na cestě nejenom vnějších ale hlavně vnitřních změn. A kdo ještě ani nezačal a drží se toho starého a tisíckrát neúspěšně odehraného, nechápe, že to staré je pryč; asi bude procházet bolestivou cestou Jóba.
Dnes jsem měla krátky sen: vytesala jsem do skály přípravu pro kvadratúru kruhu. Zatím jsem vysekala čtverec a oddychovala, než budu pokračovat ve vysekávání kruhu. Čtverec byl hotový. Čeká mě další práce. Pocit po probuzení byl "jsem připravená jít dál."
Hezké sny. Cantadora
sen: Pomáhám zajistit bílé husy pro židovské rodiny. Potřebují je pro svůj
důležitý rituál. Vím, že pro ně hraje roli stav, v kterém se nacházím
(jakási vnitřní čistota) a navíc mám k husám přístup. Ve snu ještě vidím
syrovou husu na pekáči.
Potom jedu v autě tunelem. Vedle mě jako spolujezdec je Harry Potter a na zadním sedadle dívka v jeho věku.
Najednou celý tunel i světla všech aut v něm zhasnou a já rychle
brzdím, držím Harryho a čekám náraz. Ale auto ve tmě zastaví, aniž by k
nárazu došlo. V klidu čekám a snažím se ve tmě rozkoukat. Najednou
uvidím po pravé ruce výjezd z tunelu a světlo na jeho konci. Začnu odkazem z wikipedie:
613 micvot nebo 613 přikázání (hebrejsky תרי״ג מצוות, přepsáno jako tarjag micvot, TaRJaG je akronym numerické hodnoty „613“) je koncept židovského náboženství, podle kterého Tóra obsahuje celkem 613 micvot (v hebrejštině: „přikázání“ (pl.), od sg. micva – מִצְוָה; od kořene צוה, c-v-h „přikazovat“), které Bůh nařídil Izraeli. Podle Kabaly se duše člověka skládá z 613 částí a pokud se této duši za dobu svého sestoupení na zemi podaří naplnit všech 613 micvot, pak dosáhne věčného pozvednutí.[1] Oněch 613 přikázání se dělí na 248 „pozitivních přikázání“ (מצוות עשה – micvot ase, např. „cti otce a matku“) a 365 „negativních přikázání“ (מצוות לא תעשה – micvot lo ta'ase, zákazů, např. „nepokradeš“). Každé vykonání „pozitivního přikázání“ je možné chápat jako vykonání dobrého skutku. Dle tradice číslo 248 odpovídá počtu kostí a důležitých orgánů v lidském těle, takže každá část těla může s duší participovat na dodržování a plnění micvot. Naproti tomu 365 odpovídá počtu jednotlivých cév v těle člověka a rovněž počtu dní v roce, které poukazují na to, že po celý rok by se měl člověk vyvarovat porušování zákazů ustavených Bohem.
str. 70-71
"Byli dva budhističtí kněží, Gengjó a Gišó. Vydají se na vestu do Číny, kde chtějí studovat nauku sekty Chua-jen. Jednou, když hledají úkryt před deštěm, přečkají noc v jakési jeskyni. Teprve ráno zjistí, že je to ve skutečnosti hrob. Zůstanou tu i příští noc. Gengjó má sen, ve kterém se zjeví oni (druh démona), aby ho vystrašil. Po probuzení si Genjó uvědomí, že se mu oni zjevil teprve když věděl, že místo, kde spí, je hrob. Uvědomí si, že snové zjevení zcela závisí na jeho duševním rozpoložení, z čehož vyplývá, že rozhodující faktor představuje tato vnitřní duše, nikoli vnější okolnosti. Když získá tenhle vhled, rozhodne se v cestě do Číny nepokračovat, ale vrátí se do Koreje, protože nemá cenu hledat pravdu ve vnějším světě.
Po návratu domů Gengjó popíjí víno, chodí do nevěstinců a hraje na hudební nástroje, čímž porušuje předpisy. Nestará se o vnější věci, nýbrž se plně soustředí na vnitřní vývoj. Postupně se z něj stává významný korejský kněz. Říká se, že dokonce divoká zvířata zkrotla, když meditoval. Pak onemocní královna a nikdo ji nedokáže vyléčit. Král si dělá velké starosti, dokonce vyšle do Číny poselstvo , jestli by pro královnu přece jen nebyl nějaký lék. Když je loď na cestě, najednou se z moře někdo vynoří a požádá vyslance, aby jej následoval. Vyslanec je uveden do dračího paláce na dně oceánu. Dračí král mu sdělí, že když bude někdo další schopen lidem kázat podle svatých písem, která vyslanci rád předá, královna se jistě uzdraví. Vyslanec spisy přiveze nazpět svému králi a všechno mu vysvětlí. Král se usilovně snaží najít kněze, který by spisům z dračího paláce rozuměl. Nakonec je předvolán Gengjó. Když se mu úkol podaří, je královna uzdravena."
Příběh kněze Gengjóa reprezentuje cestu sestoupení do nevědomí, hlubin duše, která vede k uzdravení. Nebudu analyzovat, jestli je to příběh úzdravy animy Gengjóa. Tento přístup odkazuje jak je důležité věnovat pozornost svému duševnímu rozpoložení a neodcizovat se svému běžnému i bytostnému Já. Neméně zajímavá je ale i cesta Gišóa.
"Gišó mezitím pokračuje na své cestě do Číny, i když se Gengjó vrátil domů. Jednoho dne Gišó potká krásnou mladou dámu jménem Zenmjó. Je pro ni velmi atraktivní a nakonec mu vyzná svou lásku. On ji odmítne s odůvodněním, že musí dodržovat předpisy pro budhistického kněze. Když jej Zenmjó vyslechne, vzdá se svých nároků a obrátí se na víru. Po dokončení studií se chce Gišó vrátit do Širagi. Zenmjó se o tom dozví a spěchá do přístavu se s ním rozloučit. Uź ho nezastihne. Vidí jen Gišóovu loď daleko na moři. Hodí do vody svůj dar a doufá, že ten se k němu dostane. To jí však nestačí, nakonec sama skočí do moře a promění se v draka, který provází Gišóovu loď až domů.
V Širagi se poté snaží Gišó šířit učení sekty Chua-jen. Nedaří se mu získat pozemek, na němž by postavil chrám. Zenmjó se z draka promění v kámen čtyři kilometri dlouhý, který se vznáší ve vzduchu a nahání strach nepřátelským kněžím, takže ti se už neodvažují mu ve stavbě chrámu bránit."
To je Gišóova cesta dodržující pravidla a řád. Zaměřuje se na přijímání poznání života z vnějších zdrojů. Tvůřcí anima v podobě Zenmjó nejdříve přijímá jeho víru, ale bez lásky muže se proměňuje v studenokrevného draka. Aby její mužský protějšek uskutečnil svů plán zkamení tak, že vyvolává strach. Gišóovi to pomáhá naplnit své cíle a plány.
Obě cesty jsou známé lidským bytostem; každá cesta reprezentuje jiný aspekt života. Gengjó se vydal na cestu individuace. Gišó zůstal v naplňování kolektivního pádu do nevědomých vzorců, které se opakují po staletí. Historie nám ukazuje, kde a kým byli postupně tyhle kolektivní archetypy narušovány, transformovány. Děje se to u čím dál většího počtu lidí, kteří se nebojí vydat na cestu individuace.
Snad nám to pomůže, abychom se vrátili do rovnováhy klidu. Dnes to ještě není možné.
S láskou Cantadora. Hezké sny.
Co je džinen? To už tak jednoduché k vyjádření není, ale vypomáhám si stručnou větou z téže samé knihy; Džinen jako spontánní plynutí všeho bytí.
"Opravdu jedinečný život potřebuje jedinečné body obratu i obecná pravidla. Jak vyplývá z definice, pro tyto body obratu žádná pravidla nejsou, můžeme se ovšem snažit tříbit svou vnímavost k nim, třeba že budeme číst příběhy, jako by šlo o všechno. Těmi příběhy jsou vlastně naše sny, které každý dostáváme darem ze světa, kde neexistují rozdíly, totiž v v džinenu...." Cituji str. 45.
Život kolem nás je v bodě obratu a naše sny jsou toho důkazem. Příště nějaké uveřejním.
S přáním hezkých snů z džinenu.
Cantadora