Píšu si se svojí kamarádkou ze školy a jsou to moc hezké dopisy. V jednom z posledních mi napsala, že díky otázkám, které kladu na blogu se : ..Znovu rozvířili věci např. že od malička bylo lepší být poslušnou premiantkou. Všichni tě chválili a byl klid. I dnes snaživě vařím, peču, uklízím... taktéž kvůli tomu aby byl klid, prostě, abych byla dobrá. No na co je dobré přiznávat si takové věci, o kterých píšeš, vždyť důležitý je výsledek – tedy jedničky. To je ta pýcha, s kterou si žiji v míru. A když mně někdo kárá, každou chvilku mám slzy ve očích. Vím to a proto se takovým situacím vyhýbám. Jenže žít v míru se sebou je dost potřeba.... Pokračovat by se dalo i o té lásce, která když doma chybí – ne proto, že by tě neměli rádi, ale proto, že mamka byla z decáku a tátovi umřela mamka, když mu bylo půl roku... tak co s tím.. U nás nebylo zvykem dát i dostat pusu, protože se to nehodilo. Tak vidíš, na co je dobré to uklízení – vždyť všechno už dávno přebolelo.... Dnes mám kolem sebe lidi, kteří se nebojí lásky, ale co je ještě důležitější – nebojí se prohrávat. To mi připadá hrozně důležité. Ale možná to pro mně bylo příliš důležité a přehlídla jsem něco jiného, to ukáže čas. No a tvá úvaha o pýše a zůstávání v partnerském vztahu. Víš, ne každý z nás má tolik odvahy a chuti bojovat. To neznamená že život nemám ráda, já se těším z nových dní. Právě z takových mírných dní jako jsem já. Takže když necítím potřebu řešit něco, tak ptát se – proč, to mně nenapadá. Asi je to alibizmus, ale to je můj alibizmus. ..."
Ráda bych v první řadě řekla, že jsem od kamarádky dostala svolení k tomu, tuto část jejího dopisu uveřejnit, ale odpověď patří všem, kdo se ptají, co je to pracovat na sobě? Na co se starat o věci, které leží v nevědomí? Když snům nerozumím, tak bude lepší to nevytahovat a nešťourat se v tom.
Připomíná mi to, jak uklízíme špínu a nepořádek, když ji vidíme kolem sebe. Máme možnost volby: uklidit anebo nechat tak.
V rodinách, kde dítě nemá možnost prožít své pravé emoce, není dobře připraveno prožívat své emoce a postoje ohledně sebe sama, neví jak naplnit své potřeby. Až posledních patnáct let se začalo brát s naprostou vážností to, že moudrost člověka neznamená jenom vyšší IQ, ale že je vyvážená i vysokou emočnou inteligencí.
Emoční inteligence nám pomáhá při objevování a učení zaujmout své místo ve světě.
Při práci se sny odkrýváme v symbolech a dynamice snu emoce, které souvisí s obrazy. Náhle snící pochopí napr. co za pocity se skrývají za obrazem 3 sudiček. Že ta zlá centrální sudička, kterou chce shodit ze svých zad, je její šéfová, která s ní nelidsky manipuluje a ona to dovoluje. Snící cítí záplavu emocí, které do té doby úspěšně vytěsňovala. A realita mění svůj obraz. Snící vidí obraz své nadřízené jinak. Za krátkou dobu se k ní začala chovat jinak, protože došlo k sjednocení a skloubení rozumu se srdcem (práci s tímto snem budu věnovat samostatný blog).
To je smysl uklízení - aby jsme mysleli a cítili jedno a totéž sdělení.
Můžeme se rozhodnout, nechat vše tak jak to je, a je to v pořádku, když jsou naše srdce a hlava v souladu.
Když se ozve hlas srdce a volá po oživení, vyslechnutí.... přeje si, aby zazněl víc jeho hlas, tak je čas... čas začít uklízet. Pojďme snít. Dobrou noc.
P.S. Jo, taky jsem včera uklízela, ještě dnes mně bolí celý člověk.... ale stálo to za to.
Vaše Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat