sen ze semináře

Na semináři sme pracovali s snem snícího Y.:

"Jsem někde na těsném okraji Prahy – něco jako Radotín. Jsem ještě s pár přáteli v nějakém kempu, resp. místě pro relax – hřiště, koupaliště, trávníky… Dole pode mnou hrají nějací dva lidé tenis. Jsme na kopci a máme docela výhled na Prahu. Před námi stojí pěkný domek, vilka. Vedle mě stojí nějaký pár středního věku (asi se známe) a žena se mě ptá, jestli si myslím, že ten dům půjde dobře pronajmout. Říkám „Určitě, vždyť se podívejte na jakém je krásném místě – klid, výhled, vedle tenisové kurty…“. Někde v okolí jsou asi také moji kamarádi – zřejmě sportují něco, co mi moc nejde nebo mě nebaví. Jdu s těmi lidmi ke koupališti. Sedíme na krásném zeleném trávníku a já si říkám, jaká je tam pohoda – jsme na okraji Prahy, v podstatě je to stále Praha a atmosféra je tu jak na venkově – klídek a jen pár lidí. Je teplo a chystáme se do vody. Hned přede mnou na cestě k velkému koupališti je brouzdaliště. Osvěžím se nejdřív v něm. Na brouzdaliště mám ale vodu až po prsa! To je příjemné – již jsem si otužil nejcitlivější část – břicho. Jdu k velkému bazénu. Jsem u strany, ze které se skáče u levého kraje a někde vpravo si hrají mí přátelé. Koupaliště je opravdu veliké – tak 50m široké a 100m dlouhé. Říkám si, že půjdu za ostatními, ale vezmu to přes vodu s obrátkou na druhé straně (prostě si trochu zaplavu). Dno je nevšedně profilované – stoupá brzy nahoru resp. klesá velmi pomalu do hloubky. Sedím pod startovacími bloky a jsem na betoně! Odhaduji, jestli je možné bezpečně skočit šipku do vody. Odsud to vypadá, že ano, ale bude to tak tak – skočit hodně naplocho – tak na hranici placáka. Snažím se najít údaj o hloubce koupaliště na této straně a vidím tam nějakou pětku a další čísla. Jestli to je 5 m, tak to ale bude hezký kousek od kraje, říkám si.

Koupaliště je umělé – z betonu, ale zub času se na něm již podepsal. Povrch betonu je dost erodovaný a porostlý různou „zeleninou“. Co je ale zajímavé je, že voda je křišťálově čistá. Nějaký mladý borec si stoupá na startovací blok nade mnou a skáče krásně do vody tak, že voda téměř ani nešplouchne – zajel do ní jak horký nůž do másla. Vida, tak ono to asi půjde. Jdu také na startovák a koukám dolů. Odsud to vypadá podstatně lépe – skočit do vody nebude žádný problém. Vidím někoho pod sebou ve vodě – je to nějaký chlapík s brýlemi a šnorchlem, který zkoumá něco až u samého dna – je dost hluboko, takže se nemusím bát skočit. Ta voda je opravdu neuvěřitelně čistá. Povrch můstku je dost kluzký – je mokrý a jsou na něm nějaké řasy. Stoupám si na okraj, odrážím se a skáču. Můstek nečekaně péruje. Tak toho využiji a počkám si na zpětný „kopanec“ – skoro mě to vystřelí. Paráda! Letím, mám zavřené oči a letím a letím – voda stále nikde… (lehký strach z toho, jestli jsem ještě v dobré pozici na dopad do vody, musím mít už pěknou rychlost, trochu vzrušení a adrenalinu, potěšení z takového dlouhého letu).
Jsem na druhé straně a vylézám ven. Jdu do nějakého starého domu, který tam je. Je opuštěný a zchátralý. Říkám si, jak je možné, že ho ještě někdo nezrekonstruoval a nevyužil k podnikání – vidím příležitost. Nicméně sám na to nemám prostředky. Procházím zchátralým vnitřkem, chodbou a jdu do nějaké místnosti. Jsou v ní dvě postele a vypadá, ja nemocniční pokoj. Je ovšem velmi zchátralý – špína, fleky na zdech, mnoho drobného hmyzu. Ležím na pravém boku na jedné z nich a když to vidím, říkám si FUJ! (pocit špíny a možného ohrožení z infekce nebo kousnutí nějakého toho hmyzu). Takhle vypadá protor když se opustí někde v tropickém pásu, kde je teplo a vlhko a mnoho fauny a flóry (Indonézie). Zvedám se a jdu pryč. Nahlížím do další chodby – je poměrně malá a nejvíce mě zaujmou vysoké starší bílé dřevěné dveře, které jsou na jejím konci. Někdo s nimi zazdil její nynější konec – jejich okolí působí neupravěně, co mě ale nejvíce zaujímá je to, že jsou křivě – jsou skloněny směrem ke mně. Koukám na to, jak to tam takhle mohl někdo nainstalovat?… Jdu dál a rozhlížím se. Najednou potkám nějakého staršího chlapíka. Je nerudný a říká mi, abych okamžitě odešel. Dokonce vyhrožuje puštěním psů. Říkám mu, že tam nic nedělám, jen se rozhlížím – zajímají mě takovéto staré baráky, jejich duch a nemám v úmyslu cokoliv brát nebo poškozovat. On stále pevně trvá na svém. Říká, že to říkají všichni a přitom mají nekalé úmysly. Vyklízím pole a přitom mu ještě asi 2x opakuji, že takové věci nejsou mým zvykem."

Skupina udělala pozoruhodnou analýzu symbolů i dynamiky snu, která v snícím Y. vyvolala pozdější poznámky, přiložené níže:
"V první části snu vidím věci, takové jaké bych je chtěl mít ve svém životě – dokonalý dům, pohodu, sportovní vyžití, přátele, uznání ostatních lidí.

Starší pár, který se mě ptá na šance pronajmout onen dům asi představuje (dříve naprosto nemyslitelné) žádosti mého otce o radu/můj názor. Toto je v realitě nové – otec dříve nejen že neposlouchal mé názory, ale dokonce často naopak dělal (možná až na truc) něco jiného nebo pravý opak než jsem říkal a poslechl např. rady člověka, který o dané věci věděl zlomek toho co já.
Globálně vzato, sen v tomto ohledu začíná pocitem uznání a ocenění (know-how) a končí nerespektováním a odmítáním byť jen komunikace.
Ve snu se dá vidět mnoho obrazů z mého života, dokonce i části jeho linie (nemoc, uzdravení, vydání se na průzkum domu…).
Když se odrazím z bloku, předčí to má očekávání – namísto kluzkého betonového schůdku téměř skokanský katapult. To by mohlo mít souvislost s počáteční euforií, když ještě nebyly vážné starosti a „já jsem si podnikal“.
Proč jsem jenom nedopadl do té skvělé čisté vody?
Možná je to odrazem zkušenosti/skutečnosti: Pokud voda symbolizuje podnikání, které mi bylo na počátku tak jasné a připadalo relativně snadné, pak realita ukázala, že to taková sranda zase není. Rovnou mě to vrhá před nedosažitelnou podnikatelskou příležitost (velký zchátralý dům) a následné zkoušky (dveře, pocit nejistoty a úzkosti).

Moje poznámky: "V této chvíli snící Y. velmi stichl a dlouze přemýšlel o tom, co pro něj průzračná voda znamená. Vyjádřil příjemný pocit. Toto bylo důležité, protože Y. se k emocím ve snu jinak nevyjádřoval. Víme jak skupina přebírala vytěsněné emoce ve snu, které na závěr pojmenovala jako hněv, pocity v břiše atd. Ve skupině na chvíli vzniklo i napětí, jestli pracujeme dobře. Y. může vyvolávat emoce a potřeby jiných právě proto, že o nich nemluví snící a promítá je do ostatních. Vnímaví členové skupiny na to spontánně reagovali. Symbol čisté vody vyvolal u snícího spontánní reakci a snící Y. se v té chvíli uklidnil. Může jít o nějaký symbol pro jeho pozitivní vnitřní zdroje, ke kterým ještě nemá přístup. cantadora"

Druhá část více odráží syrovou realitu. Vidím dům a podnikatelskou příležitost, na kterou nemám peníze – přinejmenším pro tuto chvíli ji zavrhuji (rovnou vyhodnotím jako nedosažitelnou) a další průzkum objektu se pro mě stává spíše klukovským dobrodružstvím...
Místnost, která mi připomíná nemocniční pokoj, je zřejmě obrazem mé etapy života, kdy jsem byl v zoufalém zdravotním stavu. Pocit, kdy ležím na posteli a vidím kolem sebe fuj prostředí, které mi Indonézii připomíná, toto završuje (pocit zoufalství nemocného, sebelítosti). To že bez jakýchkoliv problémů vstávám a odcházím, symbolizuje mé osvobození od zajetí všech nemocí/stavu silně podlomeného zdraví. Indonézie také souvisí s vrcholem mé zdravotní krize.
Je tam také zachycen strach z bodnutí hmyzem – možnost opakovaného nakažení horečkou Dengue (nebezpečí smrti).

Správce, který mě na konci vyhazuje a není ochoten prakticky vůbec naslouchat a věřit mým tvrzením, představuje stále nedosažený stav/pocit, že mám dostatečný respekt a „hodnotu“ svého know-how. Chybějící pocit uznání. Jinými slovy, že má slova a názory stále nemají hodnotu, kterou bych chtěl, aby měly (měřeno reakcemi ostatních).
Navíc někdo podotkl, že jsem vyhazován z prostředí, které se mi nezamlouvá a já z něho odcházím. V realitě jsem zjistil, že stavebnictví není tím pravým oborem pro mě a mám v úmyslu z něho časem zcela nebo alespoň do velké míry vystoupit.

Vrtají mi hlavou ty šikmé dveře, které jsem nemohl otevřít? Nebo jsem si jen myslel (sám sebe přesvědčil), že nejdou otevřít? (jako ten slon, kterého v mládí přesvědčí, že pouto na noze znamená nemožnost úniku).

Poznámka: "Dveře jsou symbolem průchodu nějakých procesů. Dveře ve snu můžou symbolizovat způsob sebeobrany před průnikem neuvědomovaných pocitů do vědomí. Jak vypadají a proč nejdou otevřít?.... co by se stalo, kdyby se otevřeli? Je možné, že by byl snící napaden nebo odhalen? cantadora"
Nenaplněný pocit zvědavosti.
Jejich nakloněnost proti mně – nadřazenost, snaha o vyvolání respektu a strachu.
Vzdal jsem jakékoliv snahy o jejich překonání. (!!!)
X. (člen skupiny) řekl, že tam měl pocit hněvu z toho, že tam ty dveře někdo postavil. Já jsem měl spíše pocit odevzdanosti! A to si myslím je špatně! Vědomě souhlasím s X.! Je třeba překonat překážky, které mi do cesty postaví jiní lidé!

poznámka: "Opravdu staví ty překážky jenom lidi zvenčí? Nestavíme si psychologické, mentální překážky my sami? Nejsme občas největší překážkou sami sobě my? cantadora"
Opět se zde ukázalo vypínání ve vypjatých či kritických situacích – ve skoku mám zavřené oči. Sakra! Tohle je jedna z věcí, kterou bych zpropadeně rád odstranil.
Čistá voda: čistota, čistota charakteru, vidím až na dno => nebojím se, protože nic není skryto, čistota, která mi připadá jako ráj.
X. (člen skupiny) mi řekl na cestě domů: z toho co slyšel usoudil, že nejeden krok či konání v mém životě je poměrně dost „na hraně“. To že nemůžu prožívat emoce mě někdy zřejmě přivádí k jednání, které je dostatečně intenzivní, aby to kompenzovalo. Tyto věci můžou být až dost nebezpečné.
To je velmi zajímavý postřeh.
Na druhou stranu by se to také dalo nazvat intenzivním prožíváním života. Pak je otázkou do diskuze, co je přílišný risk a co „správné“ užívání života.

Snící si všimli několika různých párů – domy, lidi, postele, koupaliště.
Další si všimli charakterů Jin a Jang – např. domy, pocit uznání a despektu, čistá voda a špinavý pokoj…

Pro snícího Y. je to začátek práce na tématu jak stáhnout emoce k sobě, přejít od vnímání protikladů: krásné a bezpečné versus ošklivé a ohrožující ke kompenzaci. Vyvažovat pocity, nepohybovat se v extrémech jedno nebo druhé, ale začít pracovat na tom, aby mohl unést jedno i druhé a nemusel své pocity potlačovat.

Práce to byla těžká a ve skupině vzniklo taky napětí, kopírující pocity snícího. Myslím, že se to povedlo stáhnout a vrátit tam, kam patřilo. Děkuji členům skupiny za odvahu dívat se strachu, úzkosti a chaosu do očí a objevit tam naději, odvahu a čistotu.

S láskou Cantadora