10 záhad lidského těla

V sobotní MFD z 22.8. v příloze Věda je článek "10 záhad lidského těla".
Jednou z 10 záhad jsou i sny. Překvapuje mě, že sen je začleněn mezi záhady lidského těla, protože kdo pracuje se sny, ví, že je to ta nejpřirozenější věc, kterou mozek komunikuje s námi. Je to lékař naší duše. V článku se píše, že: Slavný psychiatr Zigmund Freud věřil, že sny jsou odrazem našich podvědomých potřeb a přání. Dnešní věda tuto teorii neuznává, ale sama jednoznačné odpovědi na původ snu nenabízí. Nedávno vědci dokázali, že sny mají význam pro duševní rovnováhu. Už zdřímnutí umožní uklidnit emoce a srovnat si psychiku." Tolik z novin.
Ráno moudřejší večera. Proč to lidé říkají je právě díky snům, protože v nich je nejhlubší pravda. Jen jim porozumět, vzdychne si nejeden z nás. Já taky patřím mezi ně. Protože se pořád učím. Teď jsem při práci s jedním snem objevila důležitost časové osy. Ve snu vše probíhalo v současnosti a v symbolech, které pocházeli ze současnosti, nebyl ukrytý silný emoční odkaz. Ale proti logice všeho se ve snu vyskytovala dvouletá holčička, i když teď jí je 27 let. A jak se ukázalo při práci, v této časové ose byl skrytý hluboký konflikt a emoční napětí odkazovalo právě k pocitům souvisejícím s obdobím, když toto dítě bylo malé. Mám poučení, že časové údaje ve snu mají kódovací funkci. Pořád se učím. Ale ne proto, že sen je záhada. Sen sám o sobě je poselství z hlubin nevědomí. Záhadný je snový jazyk, jsou to kódy. A každý sen čeká na svého luštitele. Na svého příjemce. Protože naposledy při rozšifrováni mi hodně pomohlo, že jsem cítila zvláštní pocit, který jakoby pocházel ze snící, nejdřív jsem si v duchu říkala: "Co se to se mnou děje?" Pak jsem si rychle prošla své tělo a uvědomila jsem si, že toto není nic, co cítím, že to musím vnímat zvenčí. Opravdu jsem vyslovila nahlas, že nľco cítím, ale jakobych to vnímala od ní. Pocítila jsem strašnou únavu a tíhu, i když jsem se takhle neměla důvod cítit. Zeptala jsem se, jestli nejsou tohle její pocity. A nejenom že byli, ale následně jsme se plynule dostali k jádru snu.
Takže snový jazyk je možná záhadný, ale jenom protože vetšinová společnost je k němu lhostejná a projevuje malý zájem o Něj. Když se člověk pustí do luštění svých snů, tak se mu otevírají nádherné pravdivé odkazy a obrazy. Znovu a znovu s hlubokou úctou k němu se dívám na naši vnitřní zapomenutou moudrost a lidskost. cantadora

nutkavé potřeby a přání

Gary mi řekl, když jsme zakládali organizaci Moje přání, že nejdůležitější je si něco přát a pak to udělat. V tom je celé know-how, když mám mluvit tak-nějak manažersky. Ale v tom je tolik poetiky a kouzla. Jsou to pro mě splněné Vánoce.
Naše nezisková organizace Moje přání minulý měsíc splnila přání malé holčičce, více na

http://www.novinky.cz/zena/zdravi/174105-petileta-pacientka-s-leukemii-dostala-darek-stala-se-vrchni-sestrou.html

Protože v životě nás všech jsme si toho hodně přáli a postupně prošli poznáním, že ne všechno, co si přejeme se naplní: Důvodů je moc: překážky v podobě okolností, lidí, špatného načasování, naší pasivity, lhostejnosti okolí... všechny nevyjmenuji. Na dítěti nesplněná přání zanechávají velké škody, protože mizí to kouzlo, které svět pro dítě má. Dítě věří se svět je tady pro NĚJ/NÍ, že je to kouzelné místo, kde se všechno splní a dobře dopadne. No my už víme, že to tak je i není....

Některá přání je dobré, že dítě nezakusí, protože by nesloužili k jeho zdárnému vývoji, ale jiné ho ovlivní. Vím, že můj syn, který si strašné moc přál psa a nedostal ho, dodnes má deficit. Teď si může pořídit psa sám a hádejte co, nemá ho. Moje racionální argumenty v jeho hlavě zní a převálcovávají jeho silnou touhu po pejskovi. Promiň synku, uč se plnit si svá přání, máš volné ruce a srdce, kterému naslouchej v první řadě.

Pak jsou tady ale přání, které vypadají jako obsese. Plníme si je nutkavě: alkohol, hrací automaty, nakupování, drogy, sex ... skoro všechno, nad čím ztratíme kontrolu jsou naše nutkavé potřeby: Jejich hlavní znak je, že získají nad námi kontrolu, nemůžeme odložit jejich splnění. Znáte kuřáka, který kvůli cigaretám ve dvě v noci vyloupil trafiku? Já ano.

Je to pozadí narušeného Sebe-Vědomí. Naše JÁ je silně narušené tím, jak sme se v dětství necítili bezpečně, náš vývoj nebyl podporován, ale ohrožován, naše potřeby nehráli důležitou roli v komunikaci s dospělým světem, naopak, naučili jsme se plnit potřeby dospělých anebo očekávání širšího okolí.

Abychom se cítili bezpečně, naučili jsme se uspokojovat náhradním způsobem ne svoje potřeby, ale snižovat základní úzkosti.

Jak dítě roste, objevuje se a následně upevňuje právě ta nutkavost. Když mi není dobře a udělám to či ono a úzkost klesne, začnu toto chování vyhledávat. Spojí se nespojitelné, různé v podstatě kdysi neškodné činnosti anebo předměty (alkohol, sex, drogy, nakupování, adrenalinové sporty, práce atd.), které nás chránili před vnitřní destrukcí se postupně mění v různé závislosti. Jak plyne čas, tak si postupně vybudujeme pověst: alkoholika, gamblera, workholika, shopholika atd. ... Nutkavé potřeby stojí v poředí za hlubokou nejistotou a úzkostí, která se aktivuje. V období, kdy se naše nejistota a úzkost silně projevují, roste potřeba s tím něco udělat.

XY-holik má na výběr: První cesta:

- hledat svoje osamocené a bolestivě zasažené pravé JÁ,

- najít konflikty, které jsou v pozadí těchto úzkostí,

- strhnout masku falešnému JÁ

- přijmout svoji slabost a nemoc.

Pomalu a postupně svoji duši a psyché opravdu vyléčit, přijmout se takový jaký člověk je doopravdy.

A pak je tady druhá cesta, rychle odstranit své úzkosti a strach. Je to cesta, která pomáhá a uklidňuje ihned. Snižuje krátkodobě nelibé pocity a vrací klid a dobrý pocit.

Všem je jasné, že každý by měl jít tou první cestou, protože ta druhá cesta je cesta dlážděná zlatem vedoucí do pekla závislostí. Opak je pravdou.

Pravdivé hledání JÁ je v některých případech tak bolestivé, že je lepší podat rychlé anestetikum v podobě nějaké nutkavé potřeby. Člověk pak není konfrontován se svojí slabostí, sebenenávistí, sebedestrukcí, pocity méněcennosti. Tak se projevuje lidská pýcha. Raději se zničit než si přiznat, že jsem slabá lidská bytost, plná bolesti a smutku, strachu a úzkosti. Za tím stojí ztráta vědomí své vlastní hodnoty a necitlivost k vlastním potřebám.

Pracuji se sny, které jsou pro snící léčivé a odkrývají hlubší poselství duše. Sny ukazují na to, co potřebuje člověk v sobě odkrýt a léčit. A další krok jsou přání, naučit se své sny pochopit a následně si splnit svá přání. Protože máme dělat to, co si všichni přejeme: ABY SE NÁM DAŘILO. Ať se vám daří, dobrou noc. Cantadora

letní snění

Milí snící,

zájem o seminář by byl, ale každý má jiný požadavek. Někomu se to hodí příští týden a někomu za dva. Léto dělá divy, je to paráda, jak jsme všichni na cestách. Tak sněte a pište si sny, na podzim sesbíráme úrodu. Tento pátek seminář nebude. To nevadí, na podzim budu otevírat zavřenou skupinu. Hezké bdění. Cantadora

úvahy o naději a sen

Nedávno jsem dala na blog mýtický příběh Pandořiny skřínky o naději. Souviselo to se snem mladé ženy, která mi dala svolení o tom napsat. Mezi tím i v mém životě nějaké naděje dohasínají a jiné vznikají, tak si o tom tiše přemýšlím a nořím se do toho pocitu a zjišťuji, jak je naděje životadárná a kolik místa si v našem životě zasluhuje.
Dantovo Peklo začíná motem: "Vzdej se vší naděje, kdo sem vstupuješ."
Ano, bez naděje je život peklo.
Kolem nás rozšiřuje síť destrukce, přes přírodní katastrofy, ekonomickou krizi, sociální otázky až po hrozící pandemii mexické chřipky a tak čelíme KRIZI navenek. Proto je nutné naději udržet v sobě jako světlo na konci obtíží, kterými budeme procházet.
Kromě destrukce se ozývají ve snech snících i symboly a motivy sebenenávisti, sebedestrukce. Ohrožují pravé JÁ nejednoho snícího, který/á se musí konfrontovat s otázkami, jak to mají s vlastním jáským komplexem. Mnohé nedorešené potíže-traumata, snížené sebevědomí, sebeláska a sebefrustrace jsou atakovány a chtějí se zvědomit, aby snící léčil své nedokončené a nevyřešené konflikty.
Proč se teď hlásí snící s takovými sny? Jsme propojený lidský, společenský a přírodní biosystém, takže vše je propojeno se vším. A protože všude kolem je KRIZE (přírodní, ekonomická, sociální atd.) tak to spouští i v nevědomí témata souvisejícími s krizovými body vývoje.

Tento sen přišel u snící ve stavu ztráty naděje.

Prostředí je jako v Paříži. Ve snu vidí, že její skupina je postřílená. To vidění o zastřelení její skupiny je informace, kterou má snící už předem. Pak je se skupinou, která je živá, ale ona se snaží být od skupina oddělena, aby se jí nic nestalo. Takže chvíli byla se skupinou, pak se oddělovala od nich, aby se jí nic nestalo, kdyby se začalo střílet. Sen končí tím, že se skupině nic nestalo, jsou naživu a ona vchází do metra.

Snící prožila hlubokou lásku, která jí naučila trpělivosti, toleranci a pochopení. Láska byla neopětovaná a před nedávnem prošla bolestivým procesem odpoutaní se od vztahu, který jí nedával naději na naplnění. Proces byl pozvolný a bolestivý a zároveň jí pomáhal rychle růst.

Naše práce s tímto snem byla zdlouhavá, šly jsme cestou asociací, dost dlouho jsme nemohly uchopit smysl toho snu. Důležitou byla ta skupina, která byla podle snící fajn, byli to lidi, které neznala, dělali spolu nějaké aktivity. Postřílení lidé v ni vyvolali hrozný pocit a asociace s tím spojené byli, že je to nejhorší forma agrese. Pořád jsme kroužili kolem pocitu ztráty iluze kvůli ztrátě lásky. V jednom momentě jsem měla silný pocit, že klíčem všeho je symbol skupiny lidí. Když se snící podívala do svého zápisníčku, co se událo ten den, kdy se jí zdál sen, nahlas přečetla, že pocítila naději, že se v jejím životě může objevit někdo další, že to neznamená konec.

V tom momentě jsem pocítila úlevu. Zapadalo to do sebe, ano ve snu naděje byla zabita, ale pak snící se s ní spojila a velmi opatrně, aby jí to znovu nezabilo se pokouší s nadějí znovu žít, skupina/naděje žila. Paříž je pro snící místo, kde se cítí velmi dobře. Vchod do metra je vchodem do podzemí, do nevědomí, kam musí sestoupit, aby se konfrontovala se svým ohroženým vztahem k naději. V následné práci jsme objevily jeden zdroj úzkosti už v dětství. Jako malá holčička vkládala velkou naději do úzdravy svého pejska, který byl nemocný. Přála si to a modlila se za to, aby se uzdravil, ale moc bolelo, když pejsek umřel a její naděje se nenaplnila. Pro dítě je to bolestivé setkání se životem, že ne všechny naděje se naplní.

Naděje se musí pěstovat, aby jsme mohli žít tady na zemi a těšit se z toho, co hezkého nám život nabízí. Ne žít v Danteho pekle bez naděje. K tomu potřebuje člověk být k sobě laskavý, opravdu se mít rád takový jaký je. Taky uskutečňovat svá přání a to je další téma, kterému se budu věnovat: rozdíl mezi přáními a nutkavými potřebami, ale to až někdy příště. Cantadora

letní seminář

Ahoj milí snící, napsali jste mi dva, žeby jste se chtěli sejít a pracovat se sny teď v srpnu. Počkám do úterý, kdyby se do 11.8. neozvalo minimálně pět lidí, tak to necháme být... dál si užívejte radosti a strasti léta. Jinak termín je 14.8. v 17.00 h, sraz na Dejvické. Hezké sny. Cantadora

letní setkání se sny

Ahoj milí snící, kdo se v průběhu tohto týdne dostane na blog a měl by zájem o setkání a práci na snech, které se urodili tohto léta, napište mi.
Můžu aktuálně zorganizovat seminář letní snění. Pracovali by sme spolu na 2 snech, bez teorie, pro ty, kteří znají náš způsob práce a aspoň jednou přišli na seminář v Maitrei.
Seminář by proběhl 14.8.2009, místo a přesný čas napíšu všem přihlášeným. Cantadora

zlý aspekt ženy

Už skoro měsíc přemýšlím o své poslední dovolené na Malorce a o čarodějnicích. Malorka má pro mě nejpozitivnější mateřský aspekt a čarodějnic se bojím. Jezdím pravidelně na Malorcu, miluji ji jako svůj zvolený domov: pro její přírodu, energii, nespoutanost a zároveň jakousi bolestnou zkušenost, která souvisí s těžkostmi, které každá izolace ostrova v sobě historicky nese. Mojí Malorce rozumím a pro mě to je bájný ráj, kde se cítím jako v děloze. Chráněná a v bezpečí. Tento rok jsem jela na nové místo Es Arenal a jestli je Malorca děloha, tak Es Arenal je pro mě řiť tohoto ostrova. Opilí mladí turisti, hluk a špína, hlava na hlavě, přítomnost drog, lidské výkaly na ulici, agrese.... bylo pro mě těžké zůstat nad věcí. "Můj mateřský ostrov má taky zlý aspekt", uvědomovala jsem si. Přibližně v té samé době jsem potkala po sobě dvě ženy, zralé padesátnice, které mě konfrontovali se zlobou, závistí, pomstou, frustrací. Zlé ježibababy.
Já jsem taky zralá padesátnice a asi se to týká i mě. Položila jsem si otázku: "Kdy se mladé krásné dívky a ženy promění v ježibaby? Kdy zmizí ta síla a léčivá energie ženy, její schopnost tvořit, vnášet radost a konstruktivní sílu do života?"
Ženy v průběhu svého života nasbírají mnoho šrámů: od zlých otců, bratrů. Od lhostejné nebo chybějící matky, od kamarádek, které je zradí... od učitelů, kteří je necitlivě shodí před třídou. Od života jako takového, od manželů, kteří je vymění za mladší, od dětí, které je opakovaně zklamou nebo jim ublíží...
Žena má nesmírnou moc, dává život, formuje dítě svými zkušenostmi, výchovou, příkladem. Z mužů mnozí celoživotně utíkají od matky, která je dusí, nebo hledají ženu jako byla matka. Ženy se stávají kopiemi svých matek nebo se snaží vymanit z jejího vlivu, kterému vzdorují a hledají svoje pravé JÁ.
Matka má být dost dobrá, aby dítě přežilo její lásku. Když je té lásky příliš, může to dítě poškodit - vzít mu křídla, schopnost se osamostatnit a růst. Když je matka lhostejná, chybějící nebo příliš chybující, dítě si odnese šrámy, které se budou opakovaně obnovovat.
Ale i dost dobrá matka prožívá své těžkosti, které může dítě ohrozit. Zdravé dítě to zvládne, protože jeho důvěra k matce není narušena. Samotná matka svému dítěti rozumí a nenarušuje jeho růst svojí nevyzpytatelností, pomstychtivostí, krutostí. Neničí sebelásku, sebedůvěru, sebeúctu dítěte. Nenutí ho, aby se stalo někým jiným než kým dítě je. Dává mu bezpečí a svobodnou vůli v stabilním prostředí tak často, jak to dítě potřebuje. Zároveň ho učí i snášet frustraci odmítnutí a oddalování uspokojováni potřeb, když matka není k dispozici. Dítě se učí rozlišovat, že to není odmítnutí jeho osoby, ale oddálení jeho žádosti, vedení směrem, který je bezpečný pro jeho vývoj.
Hrozná matky miluji příliš nebo málo. Taková dcera jednou může převzít její roli a tak pokračuje linie nešťastných a zlých žen, kterých se tak trochu všichni bojíme a zároveň je chceme vysvobodit z jejich údělu nebo prokletí.
Já jsem teď byla konfrontována s takovou ženou a bojím se její. Jestli uteču před její zlobou, tak zvítězila. Mám tento aspekt i já? Určitě ano, možná ponořený do větší hloubky a nevím o tom, ale jak se s tím vyrovnat? Její zlý ženský aspekt mě ohrožuje, spouští strach a úzkost, jakoby měla moc nad mým životem. Ohrožuje mně můj zlý ženský aspekt?
Konflikt, které cítím mezi racionalizací "je zlá, ale jsem dospělá a nemůže mi nic udělat, když si na ní dám pozor" a hlubokým nevědomím strachem dítěte, které se přiblížilo k zlé čarodejnici, která ho může zničit, probudilo ve mě proces plný napětí a bolesti.
Proces vyžaduje pomalý a opatrný přístup k sobě a dění kolem, jeho cílem je syntéza: spojení nespojitelného jak píše C.G. Jung.
Spojení:
- vědomého života, ve kterém se ženami spolupracuji a předpokládám, že využíváme své dobré síly k pozitivním cílům
- s nevědomými procesy, v kterých naše strašná matka může to, co stvořila, lehce zničit.
Co z tohoto paradoxu spojení nespojitelného (konstruktivních a destruktivních sil) vzejde, je buď krok přiblížení k JÁ, anebo to může být i jeho ohrožení a destrukce.
Musím to teď PUSTIT , nechat to působit. Vše co mělo být zvědomeno, se tím, co jsem napsala, už začalo zvědomovat. Teď se budu modlit za naši plodivou a životadárnou sílu.
A co se týče Malorky, vím, že do Es Arenalu jezdit nebudu. Vrátim se do míst, kde je teplo a bezpečí. Zase jsem se dozvěděla o své Malorce něco důležitého, vlastně by bylo překvapující, kdyby ráj žádný otvor neměl. Cantadora