stěhování a synchronicita

Občas se chytám všeho, co jsem schopna zachytit v éteru, abych se utvrdila v tom, že dělám správně. Rozhodnutí vrátit se do Bohnic, mojí nádherné části Prahy, kde je pořád dobrý vzduch, klidnější tempo a jakýsi venkovský duch, který občas štve, občas uspává, ale asi se mi dostal pod kůži. Jinak bych neudělala to krkolomné stěhování po 7 měsících, kdy se vracím do stejné čtvrti, jenom přes silnici. Stromy v háji budu zase vidět denně... Dnes jsem šla podepsat smlouvu, protože jsem podnájemníkem v bytě majitele, který...

A to je důvod proč ještě sedím u téměř zabaleného PC a píšu na blog. Dostalo se mi potvrzení správnosti mého rozhodnutí. Začnu prodejem našeho bytu, kde jsem žila se svojí rodinou - mými milovanými dětmi, posléze teenegermi, které už občas milovat šlo těžko. Teď se stali dospělými muži, kteří prodejem bytu odešli. Zdá se, že není cesty zpět, společný domov už zařizovat nebudeme. Synové jménem Gregor a Matouš jsou odchovaní bohnickou čtvrtí.

Když přišel na inzerát pan Gregor, okamžitě jsem tušila, že si byt koupí. Vibrace jména Gregor v bytě byla tak silná, že tam prostě pasoval. Potvrdil mi, že mu ho mám prodat, protože v bytě tak zůstává Gregor.

No ano, ale co se dělo pak dál? Pak už to bylo jenom horší a horší, protože jsem si v novém bytě kromě komplikací se skrytými závadami prošla příhodami, které 2x skončili na chirurgii - zlomený malíček na noze, utržené vazy levého lokte při pádu ze židle...., to že jsem přišla o zub se rozepisovat nebudu. Měla jsem pocit, že krásný chirurg, ke kterému jsem chodila na kontroly se domnívá, že to dělám schválně, abych ho mohla vidět.

Po rozhodnutí to martýrium ukončit pronájmem mého bytu a návratem do Bohnic, taky do pronájmu, se vše začalo velmi uvolňovat. Dnes jsem se dočkala pointy, při podpisu nájemní smlouvy s panem pronajímatelem jsem s radostí četla, že můj pan domácí je Francouz pan Gregor. To je ta synchronicita. Tak šťastné stěhování všem, co hledají pravý domov. Cantadora

adventní rychlost

V neděli zapálím první svíčku adventní a udělám inventuru rychle plynoucího roku. Je to rok velkých změn. Přestěhovala jsem se a zjistila, kolik úžasných lidí mám kolem sebe a jak pomáhat opravdu nebylo pro ně těžké. Děkuji Jitce, která se nebála vyházet vše, co je v mém životě a novém bytě zbytečné. Děkuji Jitce, která už byla těhotná a přijela aspoň symbolicky uklízet, ale nakonec mi připravila vanu, svíčky a okvětní lístky a přinutila mně odpočívat. Děkuji Míše, která mi darovala konzultaci feng-shui od Andrei. Od té doby vidím jak vliv energií určuje, jestli bydlím správně tam, kde mám. A ouvej, nebydlím. Děkuji Věrce, že mi udělala pořádek v kuchyni.... Sedm měsíců jsem udělala možné a nemožné, abych si to tady oblíbila. Postavila jsem se čelem pravdě, že přestěhováni byla chyba.
Děkuji zároveň této chybě za lekci. Protože chyby vlastně jsou jenom lekce. Naučila jsem se, že plakat nemá smysl, je třeba hledat řešení.
A tak ve svém bytě zapálím první adventní neděli svíčku, abych se s bytem hezky rozloučila a STĚHUJI SE. Přesně tam, kam jsem si to přála. Chci bydlet u lesa, dispozičně na jihozápad, s terasou, malý byt pro radost.
Děkuji kmotrám, které přišli a byt pokřtili, zharmonizovali energii a teď je připravený pro muže, který si ho pronajal. Stejně jako doufám, že bude připravený byt, která jsem si pronajala já.
Děkuji všem mužským kamarádům a známým, cizím chlapům, kteří mi pomáhali s rekonstrukcí, stěhováním, montováním nábytku a i jinak mi dávali najevo, že všechno zvládnu. Že jsem úžasná žena a nesmím o sobě pochybovat.
Děkuji svým synům za zrcadlo, které mi nastavovali. Pro nás tři to bylo nejtěžší, protože tento byt se nestal pro děti domovem. Děkuji staršímu synovi, že měl trpělivost opakovaně stěhovat krabice a uvolňovat prostor v bytě. Druhý syn mi ukázal, že nic nejde lámat přes koleno. Zvolil si nezávislost a nechal mně v tom. Komfrontoval mně s tím, že moje rozhodnutí je moje zodpovědnost. Teď je starší syn na Novém Zélandě a mladší má svůj život. Učí se taky nést za něj zodpovědnost.
Jsem na konci cesty v bytě, který opouštím. Stěhuji se. Druhou adventní neděli budu v novém bytě a už teď jsem svobodnější a plná NADĚJE. Vybojovala jsem si boj mezi bezpečím a svobodou. Tady jsem si vybudovala bezpečí, ale cítím se v kleci. Stěhuji se tam, kde se cítím svobodná. Obnovím každodenní běhání v lese, soustředím se na každodennost, v které bude víc radosti a slasti, protože budu tam, kde to mám ráda.
Děkuji knížkám za postupné chápání toho, čím procházím. Byli to mezi jiným knihy O synchronicitě, feng-shui, Moje peníze, Poznej svůj cíl od Zdenky Jordánové... Děkuji svým snům. Tento rok jsem měla sny na téma dítě - ve snech bylo zraněné, tonoucí i mrtvé. Celou dobu jsem věděla, že ho musím oživit a pečovat o něj. Prodejem svého domova jsem v březnu necitlivě zabila něco důležitého, co ještě nebylo připravené na tento krok. Odpouštím si tuhle hrubost a necitlivost, napravím to tím, že jdu do dalšího stěhování na místo, které jsem našla podle feng-shui. Uvidíme, jestli jsem naplnila i odkazy svých snů a narovnala to, co jsem vychýlila.

Mám pocit, že advent byl před chvílí. Čas se velmi zrychlil, tak zpomalím. Potřebuji naslouchat symbolickému dítěti, které tento rok dostalo hodně zabrat. Je čas mu dát najevo lásku, hodně lásky.
Děkuji všem, kdo se stavil u mně na blogu a čte si o snech. Děkuji za dar snít. Cantadora

seminář

Ahoj milí snící, včera proběhl seminář uzavřené skupiny. Všem chybějícím oznamuji, že další setkání je až v roce 2011. 5.2. 2011 se sejdeme na dalším setkání. V druhém roce uzavřeného cyklu se naučíme a dozvíme o snech další věci:

- archetyp stínu, animus a anima

- funkce snu

- aktivní imaginace

- slovník snového jazyka

- dynamika snů a vyhodnocení dvouletého výcviku.

Všem připomínám, že je čas si psát symboly snů, aby jste je dokázali přeložit a dát symbolům nějaký obsah.

V záři budeme vzájemně pracovat na slovníku snových symbolů jednotlivých snících.

Tak zatím ahoj a jsem tady, abychom mohli pracovat i individuálně, když bude potřeba. Cantadora

Modrovous a synchronicita

Všední život plyne zdánlivě kauzálně, události vyplývají jedna z druhé a každý žije svůj život tak, aby to dávalo smysl. Ránem počínaje, prací... rodinou... trávením volného času, spánkem konče. Samozřejmě nejsem schopna popsat, co do kauzálního života každého z nás patří. Události všedního dne navazují jedna na druhou a každý se cítí být aspoň trochu klidný ve vlastním mikrosvětě, kde to plyne a někdy stojí...

Je to ten kauzální svět, který má logiku a smysl a jedna událost vyplývá z jiné jako výplatní páska na konci měsíce.

Synchronicita je jev zdánlivě méně logický, protože je založený na principu akauzality, to znamená že nemusíme postřehnout mezi událostmi žádnou logickou souvislost. Ale kdesi v hloubce běží několik jevů souběžně, které život ovlivní. Ten vliv musíme zachytit z jevů zdánlivě nesouvisejících. Jen bystré oko, ucho a vnímání dokáže tyto souvislosti zachytit. Přirovnala bych to k rádiu, které když správně naladíme zachytí v éteru na určité frekvenci informace a pak můžeme poslouchat slova, hudbu z naladěné stanice rádia.

Toto se mi honí hlavou, když od pátku denně zakopávám o Modrovouse v divadle, novinách. Výjimkou je jenom můj kauzální záměr osvěžit si příběh o Modrovousovi, který vznikl jako potřeba si osvěžit tenhle příběh návštěvou Dejvického divadla a hry Modrovous. No ale pak jsem v neděli četla rozhovor s Vieweghem a ten taky mluvil o Modrovousovi v souvislosti s knížkou Biomanželka.

Výňatek citace se týká otázky, jestli manželka četla rukopis předtím, než vyšla v tisku:

..."Biomanželku jsem dal Veronice výjimečně přečíst už v rukopise..... - jenom jsem chtěl mít jistotu, že v ní nejsou faktické chyby,... Ačkoli já sám jsem při psaní příslušnou odbornou literaturu studoval, přečetl jsem například čtyřistapadesát stránek amerického bestselleru Ženy, které běhaly s vlky - údajnou bibli ženské emancipace od pološílené americké psychoterapeutky Clarissy Estés.

Oč té paní jde? (dotaz od redaktora)

Má to celé - a podle mně dost násilně - naroubované na archetypální příběhy a pohádky. Často tam třeba připomíná mýtus o Modrovousovi: svobodná dívka si vezme muže bohaté monstrum, protože je okouzlena jeho opentleným kočárem, ale Modrovous potom v průběhu let zabíjí její přirozenou kreativitu, dusí ji v rozletu.... Takové manželské scénáře se samozřejmě dějí, ale odmítám uznat jeho údajnou univerzální platnost. Já žádnej Modrovous nejsem. "

Celý rozhovor najdete v příloze Magazín dnes MFD ze středy 27.10.2010, autor Tomáš Poláček.

Jenom shrnu, že spisovatel se stěžuje, že jeho biomanželka má tolik zájmů, že na manžela jí nezbývá čas. Nepodporuje ho. Ve své velkorysosti dospěl tam, že už nepotřebuje, aby mu vařila, jenom stačí projevit o něj zájem:

Cituji z rozhovoru v MFD: " Snažil jsem se jí vysvětlit, že opravdu nejsem středověký macho, který si nárokuje dvě teplé jídla denně jen proto, že to tak dělala moje matka pro otce i babička pro dědu, ale že mi zcela stačí, když mi pouze zavolá a řekne: "Nestíhám vařit, jedu na kurz Montessori pedagogiky, naobědváš se v Praze?" S tímhle budu spokojený, protože jsem soběstačný...."

Ano, zní to dobře. Proč pak ten kritický a znevažující útok na Clarisu Pinkola Estés? Jak můžu říct o někom, koho neznám, že je pološílená terapeutka?

Není to právě Modrovous, který vraždí to tvůrčí a svobodomyslné v nás? Nejdřív gesto dobré vůle, manželce povoluji a chápu rozsah zájmů, ale pak pozor: Pinkola Estés je pološílená terapeutka, i když její dílo oslovuje duše miliónů žen. Miluji tu knížku a nevzala jsem si z ní názor, že Modrovous je jenom muž. Není to specificky ženská problematika. Týká se stejně mužů jako žen. Dnes jsme to také my ženy, které si neulevujeme, nejsme k sobě laskavé a soucitné. Nakládáme si mužské úkoly, soupeříme s nimi, ubližujeme našim partnerům stejně jako oni nám. Estés mluví o aspektu Modrovouse v povaze každého člověka, na toho si musíme dávat pozor a včas ho odhalit, neposlouchat jeho příkazy. Takový je Modrovous. Ženám i mužům nabízí hezký a bezpečný život, ale na oplátku musí poslouchat, vzdát se svobody a samostatného uvažování. Modrovous je ten aspekt každého z nás, který krade duši. Je to ten aspekt každého z nás, který za cenu nevědomí nabízí bohatství a život na zámku. Jenom se nesmíme podívat do jednoho pokoje. V tom pokoji je ukrytá hluboká pravda o našich nejhorších a zároveň hluboce lidských aspektech. Když o nich nebudeme vědět, zůstaneme naivní a důvěřivý. Přímo terč pro to, aby nás našel Modrovous a pokusil se svést a rozčtvrtit našeho ducha. Modrovous se živí naivitou a důvěřivostí, která není důvěrou a nevinností. Naivita nemusí vést k lidskosti, ale ke zklamání a následné pomstě nebo uzavření. Nevinnost, a ne naivita ví vše o lidských slabostech a chybách, přesto si zachovává lásku a je přitahována tím dobrým.

Tak takhle mně upozorňuje synchronicita na to, co teď nemám v rovnováze. Můj Modrovous si měl dal pěkně k večeři. No ale můj příběh na blog nedám, dost to bolelo. Až to přebolí, nebudu už důvěřivá. Chci si ale uchovat důvěru v lidi a život takový jaký je. Teď jenom: pozor na Modrovouse! Dobrou noc. Cantadora