" Já to mám teď podobně, jsme na chalupě a těšili jsme se na procházky v horách, na cyklovýlety…snažíme se počasí nevnímat negativně a prostě si užít věcí, které jdou, a tak koukáme na filmy, ležíme v knížkách, na výlety chodíme v pláštěnkách… a když to sluníčko na chvilku vykoukne, je to zázrak a svátek. Člověk si aspoň uvědomí, jakou má slunce sílu a jak všechno jinak voní, když slunce hřeje.
S vodou mám podobný magický zážitek.
... byli jsme na Slezské Hartě – vodní nádrži u Opavy. Byla jsem tak vyčerpaná, že se mi ani nechtělo mluvit, nešlo mi ani nad ničím přemýšlet. Pořád jsem se snažila se vnitřně přemluvit k odpočívání a nastartovat si prázdninové tempo, ale tělo a mysl, jako by pořád byly v běhu…
Půjčila jsem si loďku a sama veslovala po vodní nádrži. Pršelo a bylo zamračeno. A já jsem vyslala tiché přání, abych našla klid a vnitřní rovnováhu a začala konečně odpočívat, abych znovu nabrala sil. Veslovala jsem a veslovala a pozorovala jsem krajinu. Najednou v dešti vyšlo slunce, po chvíli přestalo pršet, vodní hladina se úplně vyhladila, byla klidná a nehybná, na nebi se objevila duha…já se zastavila s loďkou uprostřed vodní nádrže a koukala fascinovaně na tu nádheru. V duši se mi rozhostil tak silný pocit krásy a lásky a to byl onen „start“ k mému odpočinku. Byla jsem uprostřed vody, obklopena krajinou ze všech stran a měla jsem pocit bezpečí a síly. Pocit, že mohu být kýmkoliv, že mohu cokoliv. Nádhera. Tak jsem si tam tak seděla , usmívala se a meditovala, než slunce pomalu začalo zapadat a já se vydala zase zpět na břeh.
Jeden z malých velkých zázraků."
Dobrou noc Terezko. Dobrou noc milí snící. Cantadora
