středa 19. října 2011

Druna a setkání se sny

Ahoj všem snícím,
kdo se zajímal o možnost pracovat se sny ve skupině.

V  Praze v Druně začne cyklus práce se sny, podrobnosti na:  http://www.druna.cz/sny

Těším se na setkávání. Cantadora

pátek 14. října 2011

hory jsou horami a stromy jsou stromy

Když se nic neděje a člověk je ve šťastném období, jeho život plyne a vše je v souladu, tak jak má být: láska je láska, děti jsou děti a milují své rodiče, práce je práce a chodíme tam rádi, příroda je přiroda a láskyplně nás dobíjí, politici jsou politici a budují bezpečí státu, autority jsou autority a vedou nás správným směrem, zdraví je zdraví a my jsme radostní a plní energie, tak je všechno tak jak je.
Pak ale přijde moment, kdy se objeví krize, nové požadavky na naše myšlení, chápání, prožívání, přijdou náhlé a nečekané události a život se stává příliš těžkým a nezvladatelným: láska je nevěrná a podlá, děti jsou feťáci, práce je peklo, nebo náhle práce není; příroda je série katastrofických událostí, politici jsou zločinci a gauneři, autority nás manipulují a zneužívají, zdraví je ne-mocné... V takovém období nezůstává mnoho pilířů naší identity, o které se můžeme opřít. Nastupuje ZEN, výstup a sestup na horu sebe objevování. Zbavujeme se iluzí o sobě, lidech, okolí, životě... všechno co se v období zenu naučíme je dar. Zenové období je zázrak, který nám má otevřít srdce. Když to přežijeme a zase je láska láskou, děti dětmi, práce prací, příroda je příroda, politika je tady pro nás, autority jsou osobnosti a jsme plní zdraví, vnořujeme se do staré reality, která je znovuobjevená. Teď už ale víme, že realitu neutváří okolnosti, ale my a naše myšlenky o ní.
Končím zenovou básní pro všechny, kteří teď slézají nějakou horu.

Předtím než byl zen,
hory byli horami a stromy byly stromy.
Když byl zen,
hory byly trůny duchů
a stromy byly hlasy moudrosti.
Po zenu hory byli horami
a stromy byly stromy.

Dobrou noc. Cantadora

čtvrtek 13. října 2011

radost

Máme čtyři základní emoce, které jsou fyziologicky měřitelné u lidí na všech kontinentech a sdílíme je při různých stimulech a podnětech všichni.
Hněv
Radost
Smutek
Strach
Teď se věnujeme emoci hněvu se skupinou lidí, kteří mají odvahu projít zenovou cestu Objevování hněvu spolu se mnou a mojí kolegyní Katkou.
Práce je to náročná, jako každá dobrodružná cesta na neznámé území. Obsahuje prvek strachu, smutku, hněvu, překvapení i radosti. Je to dobrodružství, které člověk cítí až v kostech.
Včera jsem byla silně oslovená účastnicí, která je už na světě déle. Indiáni by o ní řekli, "tato žena už zažila mnoho podzimů." Při práci se konfrontovala s nejistotou, co a jestli vůbec... jí ještě život něco přinese. Přijala tento nově objevený pocit, že život má pro každého vyměřený příděl radostí a starostí. A teď pocítila nejistotu, že možná nepřijde nic dalšího. Jak se s tím dokážeme vyrovnat? Co k tomu potřebujeme, abychom to přijali? Moudrost? Pokoru?
V prosinci 21.12.2011 organizuji seminář o Radosti. Radost je do každého dne vetkaná tak, abychom unesli vše i tohle poznání.
Radost z východu sluníčka, z letu ptáka, tichého cinkání zvonku ve větru, něžný úsměv dítěte, klid z chvíle, kdy mně nic nebolí.... a co přináší Radost vám?
Mám radost, že jsem součástí lidí, kteří objevují své nezmapované území.

S láskou Cantadora

neděle 2. října 2011

symboly ženství :-)

Žena je podle dualistického zákona jin i jang.

Jin je: ženský, voda, noc, země, vdech, estrogen, uvnitř, hloubka, bezvědomí, temnota, uvolnění, jemný, hmota, city, intuice, moudrost, stát, příroda, studený, pomalý, přijímání, cítit se dobře, být, pasivní, mírumilovný, vzdát se, společně, subjektivní, přizpůsobivý, klid, slabý...
Jang je: mužský, oheň, den, nebe, výdech, testosteron, venku, vrchol, vědomí, světlo, napětí, intenzivní, energie myšlení, logika, kázeň, znalosti, hýbat se, technika, horký, rychlý, dávat, být dobrý, dělat, aktivní, agresivní, dominovat, ovládat, sám, objektivní, rozhodný, pohyb, silný...


Snící, s kterou se naše snové příběhy propojují a dovoluje mi čas od času, abych s jejími sny pracovala, je v mnoha oblastech života velmi dobře adaptovaná a úspěšná matka a žena. Je ale silně ovládaná jangovou energií. Snící je velmi výkonná a pro řadu lidí oporou. Přibližně před dvěma lety jsem ji na základě jejího snu upozornila na to, že jí čeká vztahové období a sen ji staví před úkol propojit se se svým ženstvím a následně se otevřít lásce a prožít partnerský vztah, co se nestalo. Sen neměl ani tak prospektivní funkci, jako kompenzační a upozorňoval na odmítnutí ženské energie, která se hlásila k životu.
Přesné znění snu už nedokážu dohledat, ale takhle jsme se o něm bavily v souvislosti s dalšími sny, které na sen o svatbě navazují teď po dvou letech. Nové sny ale mají už jiné symboly a nevypadají tak mírumilovně.
"Sen o svatbě jsem už  nenašla, zdál se mi asi před před dvěma lety, takže těžko bude souviset s těmi dnešními, pamatuji si ho vlastně jen proto, že mně docela štvala taková ta tvoje romantická jurodivost, že bude láska a že budu "vdaná". Tak asi ani nemá cenu ho popisovat, mezitím proběhl nespočet snů o dětech, porodech, adopcích, kremacích, sexuálních aktech s kdekým, válkách, vraždách, hřbitovech, zajetí, koncentrácích, ale kdybys přece jen myslela, že souvisí, tak Ti ho napíšu.
Pak jsme ho od snící znovu dostala mejlem a tady je jeho znění:
"Měla jsem se vdávat za svého bývalého muže, nechtěla jsem, šla jsem pozdě a měla radost, jak bude otec prskat, že nestihnu vlastní svatbu, na kterou jsem ani netrefila, jsou tam ale zajímavé symboly, z nádherných rudých a velice sexy šatů se převlékám do vílích bílých a manžel mi maže na obličej hnusný tmavý pudr a já se bojím, že mi umaže šaty. Pak se ptáme na cestu nějakého kluka a on nám ukazuje zelený ostrov vlevo za potokem, kde se pohybují nějací lidé. "
Snící po celou dobu od snu o svatbě řešila svůj život prací a hledáním smyslu života logikou, energicky a snahou zvládat věci s nadhledem, objektivně. Opírala se o svoji sílu. Po dvou letech využívání jangové síly byla na konci cesty v práci, která ji přestala uspokojovat. Trvale ji frustrovala a opakovaně přiváděla do stavů potlačovaného  ventilovaného vzteku bez naděje na jemnost a laskavost. V létě přišlo rozhodnutí odejít z práce.
První sen v období výpovedě byl v krátkosti o tom, že se snící pohybovala z kopce a do kopce. Dole byl trh s ovocem, chtěla si koupit jablka, ale všude byly jen nahnilé padané hrušky a kolem nich létala spousta vos. Hmyz obecně má vlastnost, že kouše, bodá, je nepříjemný; stejně jako svědomí - hryže. Často souvisí s různými pocity viny, zatím ovládané nevědomím (směr dole). Snící se dostává nahoru na kopec do lesa, kde je zase pro změnu černé mazlavé bláto, kterým může jen s obtížemi jít.... sen jsme dlouho nerozebíraly a na téma les a bláto ani nedošlo..., ale téma pocitů viny u snící spustilo další dva sny, které nabrali na intenzitě výrazu symbolů...
"Potratila jsem, plod byl asi 3 cm velký, ale doktorka řekla, že může přežít, dala ho do lahvičky s fyziologickým roztokem a dala mu do pusy slámku, aby mohl dýchat. Jenže jsem nevěděla, jak ho krmit, pozorovala jsem ho, hýbal se, rostl, všechno bylo v pořádku, ale pak úplně naplnil tu lahvičku (píšu on jako plod, ale ve snu to dítě nemělo pohlaví) a bylo vidět, že zoufale pláče a trápí se. Otevřela jsem tu plastovou lahvičku a vyndala ho nad dřezem, pak mi došlo, že tam je nejvíc bakterií a že jsem ho ohrozila, přiložila jsem ho k levému prsu a zachumlala do látek. Byla tam se mnou ještě jedna žena s podobným plodem, byly jsme na chodbách nějaké polikliniky, kde zrovna chodily uklízečky. Necítila jsem, že by plod sál, ale za chvilku byl mrtvý, tuhý, jako z bílé umělé hmoty s krvavými okraji, stejně vypadala lahvička, ze které jsem ho vyndala, ale ta se tvarově proměnila v rozříznutou dělohu a její škvíra se mi bolestivě zahryzla do ukazováčku levé ruky. Věděla jsem, že mám dítě tři měsíce a že ho budu muset pohřbít, ale pro jistotu jsem šla ještě dolů po schodech vyhledat lékaře, zda by třeba nemohl dítěti pomoci."
Snící to pochopila tak, že její rozhodnutí dát výpověď není žádnou výhrou a pro její další život to nic dobrého neznamená . Odmítla jsem ten katastrofický scénář, který si vědomě připravuje. Naše konverzace k práci se snem zněla v tomto duchu:
"Právě, abys nespadla do deprese, tě sen připravuje na novou šanci, kterou už nesmíš propásnout, a ty to víš. Naděje v tobě je, jdeš dolů hledat lékaře v sobě, který by možná mohl dítěti pomoct. Když jsem tě poslouchala předevčírem, opravdu svoji budoucnost krmíš obrovským pesimismem a beznadějí. Tento sen chce po tobě náhled na to, že dítě může přežít, ale potřebuje krmit mateřským mlékem - rozvíjet ženský aspekt. Přijala jsi rozhodnutí, které tě má KONEČNĚ odříznout od zdroje tvého neuhasitelného hněvu. Měla jsi funkci, byla jsi výkonná víc než kdejaký chlap a ukázala jsi všem, jak jsi dobrá pomocí mužské energie. Co tě bude sytit, když píšeš, že věci vidět jinak zatím nedokážeš.... tvoje děloha (znáš jasnější symbol pro ženství?) ve snu hryže bolestivě do ruky. Ruce jsou symbolem spojení s lidmi - vše děláme rukama, objímáme, držíme druhé, chráníme se, pracujeme… to vše je obraz toho, jak jsi dělohu použila, jak je tvoje ženská část hněvivá a kouše. Ale můžeš vše změnit a máš před sebou obrovskou šanci ji začít sytit a ne z ní dělat zbraň. Symbol Dítě, kterému jsou tři měsíce, to je směrování do budoucnosti. Zeptej se sama sebe, co do budoucnosti vkládáš? Obavy a beznaděj? Jsou to tvé obavy, jestli zvládneš přechod na nové místo, kde očekáváš, že se vše zopakuje? Následně i lidi kolem tebe budou stejní. A to může být pro tvoje EGO beznadějné.
Ale šup ho!... sen tě odhaluje, ještě v tobě zůstává naděje, že když půjdeš dolů a najdeš svého lékaře- léčitele, že možná dítě zachráníte. Ditě symbol budoucnosti. Přestaň krmit ostatní, začni krmit svoji dělohu, aby porodila konečně živoucí dítě. Vzpomeň si, jak si spontánně dítě přiložila k levému prsu. Co se máš naučit? Kojit a používat dělohu na plození, rozhojňovaní toho, co je v tobě ženského. Nezapomeň, že ten doktor, kterého hledáš jsi ty. Jsi na startovací čáře se zachránit, ale podívej se na sebe svými očima a ne očima svých rodičů."
Po tomhle dialogu přišel další noc tento sen.
"Dnes už jsem měla na ruce asi roční dítě a velkého plyšového králíka a stěhovali jsme firmu do suterénního krámku, poté co tu původní firmu v nejvyšším patře činžáku vyplavila voda a z domu spadlo auto".

Sen už ztratil na intenzitě symbolů a ukazuje cestu, která při přijetí ženských aspektů pro snící znamená cestu na zem, do reality. Symbol plyšová hračka je symbolem pro hravost, brát méně osudově události, které stojí před snící. Zároveň je to upozornění na druhý aspekt plyšových hraček ve snu: pudy a touhy můžou být pokrytecky znehodnocovány a bagatelizovány. Je to upozornění na to, že snící teď už musí čelit ženským energiím, které jsou stále v zárodečném stavu dětské fantazie. Symbol pro auto, které ve snu padá z vyšších pater...  auto většinou znamená naše běžné já, které z výkonového vyššího světa padá na zem, kam snící  míří - do světa ženské říše. Symbol firmy, která se stěhuje do suterénu - do míst pudů a nevědomí. Vše směřuje k integraci ženské energie, která pro další vývoj snící je nevyhnutelná, aby se její zaujetí pro novou práci nezměnilo v kousavou dělohu. Tady je mapa pro cestu vývoje. Ve snu je dítě v náruči  příslibem budoucností. Stojí na křižovatce, musí se vědomě rozhodnout jak se bude její život rozvíjet. Může ho ovládnout jak symbol nebezpečné dělohy, tak ženy, která umí se svým dítětem láskyplně zacházet. Přeji snící šťastnou volbu.

Ženy, dámy, slečny, které čtete příběh snící přes historii jejich snů, chvíli se zastavte.
Tato série snů je i pro nás důsledným upozorněním, jak je pro ženskou duši ohrožující přijmout jangovou energii jako dominující funkci. Ohrozí to naše fungování a děloha nás začíná ničit a vraždit to dobré v nás i v okolí. Obnovujme denně svoji ženskou energii, naše dítě potřebuje přivinout a nakrmit, jenom tak  přežije. V tom je naše budoucnost. Uzavírejme sňatky s naší mužskou energií, propojujme se s ní, ale v lásce jako symbol svatby - spojení mužské a ženské energie.

s láskou Cantadora

sobota 1. října 2011

k současné krizi

Dnes mně zaujal článek z britských listů na http://www.blisty.cz/ 
o kolapsu.  Tady je shrnutí tématu:
"Vědomí toho, co přijde, nám může poskytnout duševní klid dokonce i uprostřed kolapsu. Nostalgie po starých dobrých časech ani popírání nadcházejících rozsáhlých změn však nejsou rozumnými reakcemi. Zoufalá snaha o zachování státu quo je úkol pro blázny a pošetilce. Jestliže víme, co přijde, můžeme začít aktivně ignorovat věci, na nichž nebudeme moci být závislí. Jestliže to udělá dost lidí v dostatečné míře, můžeme se dost rychle octnout v lepším světě. Můžeme čekat, až styl života, který ničí planetu i lidi, nebude nadále fyzicky možné udržet. Nebo se z něj můžeme vyvázat, dokud je čas.

Kolaps se tak může stát rájem i peklem – záleží na síle společnosti a kultury.

Pojďme tedy učinit závěry.
1. Finanční kolaps je v běhu a bude pokračovat ve svém směru a svým tempem. Insolventní banky budou ještě nějaký čas po nalití veřejných peněz vypadat solventně, ale samy už peníze nebudou schopny poskytovat. Portfolia úvěrů a hypoték na předměstské domy dostupné jen autem se brzy stanou bezcennými. Bude-li pokračovat znárodňování špatných dluhů, brzy se odvrátí zahraniční věřitelé i od státních dluhopisů jako od nadměrného rizika. Bude následovat hyperinflace a ztráta dovozů.
2. Hospodářský kolaps se skoro s jistotou dostaví. Klíčovou dovozní položkou je ropa, které se do USA dvě třetiny dovážejí. Bez ropy se v USA nic nehne a proto jsou dvě třetiny ekonomiky odsouzeny k odstavení. Bude nutno přijít s novými, méně energeticky náročnými způsoby obstarávání základních potřeb.
3. Politický kolaps je také zaručený. S poklesem daňových příjmů nebudou obce a státy nadále schopny splňovat minimální požadavky na údržbu infrastruktury a poskytování komunálních služeb. Lépe organizované obce si snad najdou cesty k řešení, ale mnoho se jich stane nedostupných a neobyvatelných, což způsobí vlny vnitrostátních uprchlíků. Politici jsou velmi daleko od pochopení toho, co se děje, a zabývají se vymýšlením způsobů, jak utratit peníze, které nemají. Zabývat se politikou je proto ztrátou času, snad s výjimkou místní politiky.
4. Sociálnímu kolapsu snad bude možno se vyhnout, ale ne všude. Zřejmě k němu dojde tam, kde jsou struktury společnosti zcela závislé na financích, obchodě a vládě. Je proto nutno rekonstituovat společnost dříve, než dojde ke třem prvním stupňům kolapsu. Stejně už leckde může být pozdě. Je to však oblast, kde se postupujícímu kolapsu musíme postavit na odpor, i kdyby jen proto, abychom potomkům odkázali aspoň trochu víc než seznam našich chyb.
5. Kulturní kolaps je něco, o čem je příliš hrozné vůbec přemýšlet, i když někde už k němu možná došlo a je dobře zamaskován dosud funkčními institucemi. Doufejme, že většina lidí se vzpamatuje a pod tlakem temných perspektiv si ještě dokáže vzpomenout na svou lidskost. Možná bude potřeba vytvořit, napodobit nebo importovat zatím nepostižené životaschopné subkultury – komunity přistěhovalců, Amishe a Mennonity, komunity hippies, lóže a řády apod. Tato společenství musela v nedávné době čelit nepřízni a různým ústrkům a nepříznivá zkušenost v nich vytvořila sociální soudržnost. Mohou také přijímat různá vědomá rozhodnutí k preventivnímu zjednodušení uspořádání jejich života. Musíme udělat vše, abychom se tomuto konečnému stupni kolapsu za každou cenu vyhnuli, protože v sázce není nic menšího než osud naší lidskosti
Z uvedeného vyplývají také rozumné individuální i společenské reakce na jednotlivé stupně kolapsu, které lze závěrem stručně shrnout takto:

1. Žít s co nejmenší potřebou peněz

2. Zajišťovat si základní potřeby svépomocí

3. Vládnout si sami

4. Vytvářet soudržné a vzájemně odpovědné komunity

5. Obnovovat a podporovat klasické lidské ctnosti".
Celý článek je na odkazu   http://blisty.cz/art/44974.html

Hezký den. Eva-Cantadora