spolu nebo samota 1. adventní neděle

Kdo teď prochází  rozchodem s partnerem, partnerkou, možná ho potěší tento dialog.
"Co teď potřebuješ?", ptám se své kamarádky, která má krizi ve vztahu. Cítí se sama.
 "Nejvíc ze všeho se k někomu přitulit, od někoho obejmout, citim se zoufale sama."
Píšu: "Ach jo, to potřebujeme všichni, ale když to teď nemáš, udělej vše pro to, aby jsi měla dost tepla, ticha. Sama nejsi, mám tě ráda a je nás víc. Ale aby jsi pochopila, co se teď deje, tak tě ubezpečuji, že je to požadavek života, naučit se být sám. Je to důležité kvůli budoucnosti. Když člověk začne stárnout, musí už být opakovaně konfrontovaný s realitou samoty. A pak už je připravená odpovědět na požadavek života - Být sám a zvládnout, že ve stáří a umíráni jsme sami. Když pochopíš a akceptuješ samotu, je to jako učit se číst a psát abecedu. Učíš se  to, co je na konci života nevyhnutelné. Přijmi to, řekni ano a zítra..... za měsíc, rok?....... bude lip. Pak se usměješ na někoho, on to opětuje a budeš ho za to milovat, protože v tvém veku je to tak jednoduché někoho potkat a s někým být.... "
Kamarádka odpověděla: "Já už jsem sama byla, bylo to ze začátku těžké, ale pak osvobozujici, to máš pravdu, jen těžké jsou ty přechody. Už jsem si zvykla s někým být a člověk se špatně smiřuje s tim, že to končí."

 Je první adventní neděle. Kdo se schází v kruhu rodiny nebo přátel, společenství blízkých u adventního věnce, možná bude zapalovat svíčku a rozjímat. Kdo je teď sám, zapalte svíčku a rozjímejte. Všechno má svůj smysl. Být s někým i  být sám. 
ANO. Cantadora

resuscitace

Hezký večer. Tento týden jsem strávila s kamarádkou Terezkou úžasné chvíle. Přijela z Ostravy, pozvala mě na představení do divadla Kašpar. Hrála ve hře BLUESMENI. Je to klipovitá hra, rozdělená do krátkých příběhu a její sílu jsem začala cítit až druhý den. Na představení jsem na sebe nechala působit právě tu mnohoznačnost jednotlivých krátkých příběhů. Ta hra je přesně jako naše doba, všeho mnoho, vše důležité, ale v rychlém sledu a nic nestíháme vychutnat ve své hloubce.
Povídaly jsme si pak s Terezkou další den o životě; jak plyne, co mu dáváme my a co od něj dostáváme. Jak mizí lidskost, je nahrazovaná odstupem, prázdnotou a skepsí, cynizmem.. Tereza vyprávěla příběh záchranářů, kteří přijeli k bezdomovci. Byl už zmrzlý, bez známek života. Zachranáři se rozhodli bojovat o jeho život a po 90 minutách resuscitace se to POVEDLO. Radovala se, že se tohle děje, pro ni to byla dobrá zpráva v záplavě všednosti.
Postoj záchranářů je povzbuzující i pro mne. Profesionálně správně odhadli, že to není ztracený případ. A bojovali. Bojovali a nevzdávali to. Jiskřička života se znovu chytila. Princip života se prosadil, vždy se prosadí.  Naštěstí, jakkoli chceme život řídit, mít pod kontrolou, určovat jeho pravidla... dar života je nad všechny pravidla, kterými chceme spoutat to živé v nás.
P.S. Terezko, děkuji ti za obnovení radosti.
Dobrou noc. Cantadora

jak ne-šířit strach

Připravuji seminář o strachu, který mě baví. Zjišťuji že strach se dá využít jako inspirace a motivace k osobnímu růstu a nevyužívat strach na šíření paniky a manipulaci s lidskou potřebou bezpečí.
 Například dnes jsem četla na internetu článek, který níže cituji.

Ano, přečetla jsem si v článku o tom, jaké aktuální strachy ovládají lidi, aby byli poslušní a hodní a přistoupili na vše, co vláda nabídne jako záchranný kruh. Ale kde je recept na úzdravu lidské komunity ovládané strachy? Proč se nepíše o síle lidského ducha, který dokáže celá tisíciletí strachu čelit a to od strachů mamutem počínaje, přes hladomory, války, katastrofy až po současnost, která nám nabízí celou paletu toho, čeho se máme bát. Co můžu se svým strachem dělat? Dost věcí, protože jsme lidské bytosti, které mají energii, možnost volby a vnitřní sílu jak se postavit životu čelem.
P.S. Četli jste tu kampaň, podle které se údajně nejvíc těší z fotek dětí na internetu pedofilové? Kampaň založená na vzbuzování strachu je cesta dlážděná do pekla vlastního neurotického nitra - páni tvůrci všech projektů, založených na strašení lidí! Strachem se společnost nevyléčí.

Make love not war. S láskou Cantadora

a tady je ten článek:
„Naučíme je psát životopisy, vystoupit na přijímacím pohovoru, ale stejně už předem víme, že je to jen udržovací taktika. Například práce třeba na Ostravsku či v Mostě není, na jedno místo přijde na konkurs padesát i více uchazečů,“ řekla Právu pracovnice jedné z poraden.

Problém mají i psychologové – snažíme se udržet lidi aktivní, ale vyžívat se na opravách bytu nelze několik měsíců.
„Povšechné rady jsou za krize k ničemu,“ říká psycholožka Darie Bortová, „slouží jen k ukrácení času, když si je čtete u kadeřníka. Je třeba najít něco konkrétního, co se jim i kdysi dařilo, na co mohou navázat. Je ale pravda, že v době hrozby krize je efektivní rada a motivace složitá,“ dodává.

Často v noci nemohu spát, je to jak noční děsy.
 Očekávání lidí jsou podle agentury STEM nejpesimističtější za posledních 18 let. Polovina lidí má navíc za to, že se v příštích pěti letech jejich životní úroveň zhorší. Lidé se bojí zvyšování cen, toho, že ztratí práci či že již v době krize nenajdou novou, že nesplatí půjčky.

Ze strachu lidí mají stále větší obavy i ekonomové.

„Mám paniku z paniky,“ řekl Právu ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Vladimír Dlouhý. Nedůvěra, panika a obavy totiž ekonomice škodí možná více než propad na akciových trzích.

Lidé vystrašení obavami z budoucnosti totiž, i když mají stále slušný plat, práci, přestávají utrácet, odkládají investice do bytů, aut, chat. To jen zesílí problémy výrobců, prodejců, drobných řemeslníků a živnostníků.

„Mezi lidmi nejistota způsobuje skepsi – bojí se o zaměstnání. Spotřeba domácností je o tom, že potřebujete vidět do budoucnosti,“ dodává analytik Raiffeisenbank Aleš Michl.

Strach z oranžové vesty
„Nejvíce mne děsí,“ říká pětačtyřicetiletý inženýr, který je bez místa teprve čtrnáct dní, „že když rychle neseženu práci, budu možná muset obléci v rámci nových pravidel pro získání podpory v nezaměstnanosti oranžovou vestu a jít uklízet listí na veřejně prospěšné práce. Kdyby mne potkali známí, tak tu hanbu nepřežiji.“

„Často v noci nemohu spát, je to jak noční děsy. Manžel, živnostník, pracuje na stavbách, zakázek je ale měsíc od měsíce méně, stejně tak výrazně klesá jeho měsíční příjem, někdy nepřinese za měsíc nic. Máme rozestavěný domek, splácíme půl miliónu. Sama pracuji v organizaci, která je závislá na dotacích od státu, takže nevím, zda ještě v lednu budu mít kam nastoupit. Bojím se každé nemoci, každé horečky, protože když budu nemocná já, můžeme také zůstat některý měsíc bez peněz, z nemocenské totiž neutáhnu provoz domácnosti a dvě děti s manželem,“ vypočítala Právu svoje obavy čtyřicetiletá sociální pracovnice M. Š.
Domácnostem chybí finanční rezervy
Třetina českých domácností má už v současnosti finanční problémy. České rodiny navíc nemají velké finanční rezervy. Podle průzkumu, který zadalo ministerstvo financí, polovina domácností by nebyla schopná pokrýt při ztrátě příjmů svoje výdaje půl roku.

Jiří Vavroň, Právo

zabitý šarm

 Když jsem se rozhodla, že budu pořádat kurzy o emoční inteligenci, kam zařazuji svoje semináře o hněvu, strachu, smutku a radosti, tak jsem se rozhodla udělat jako bonus jeden seminář i pro osobní psycho hygienu. Tak jsem se pustila do vymýšlení semináře o šarmu. Šarm mně zajímá už dlouho, protože mi chybí na ulicích, v okolí a potřebuji ho k životu. Spojuji si ho s lehkostí bytí a to je to kouzlo, které každý člověk v sobě při narození má. Kam se ztratí? Proč si ho někdo uchová a jiný ne? Předávám na seminářích právě poselství, že i ztracený šarm lze obnovovat.
Chci se podělit o svoji osobní zkušenost. Seminář o hněvu nedělám sama, protože jsem se bála, že bych to nemusela ve velké skupině zvládnout a tak ho dělám spolu s kolegyní.
Na šarm jsem spoléhala na sebe. Na semináři o hněvu vše probíhá velmi jemně, zenovým způsobem. Na šarmu, nebo spíše po šarmu se pokaždé najde žena, která do toho vnese něco, čím šarm zkouší spoutat, zbavit lehkosti: "nestačí se starat o povrchní věci jako je krása, my jsme šarmantní i když zachraňujeme planetu.... jak to teda s tím šarmem je,  povídej teď hned a ne jenom na semináři ze peníze... " Zůstává mi z toho pocit smutku, copak jsem nemluvila jasně a srozumitelně? Neslyšela žena, že šarm je humor, nadšení, upřimnost, laskavost a něžnost? Proč se objevuje napadání našeho vlastního šarmu, tlak na výkon, dokazování toho, že máme hodnotu svojí užitečností. V rámci cvičení šarmu jsem tak naštvala neznámého cetujícího v metru, že jeho slova o tom, že jsem navoněná kobyla rozmáchaná, si pamatuji i teď. Ale ani na minutu mi nevzal moje nadšení a radost z toho, že šarm mám a nevzdám se své duše radostně rozmáchnuté.
Šarm má hodnotu v  bytí a ne v konání . 
Ženy, které mají zabitý šarm, potřebují snížit jeho hodnotu a existenci, potřebují popřít svůj SMUTEK z jeho ztráty.
Na své cestě ženy potkávají lidi, kteří jim ubližují. Jsou to lidi, události, okolnosti, které působí na ženu do té doby, až ONA pohřbí svoji radost, lehkost a kreativitu, vzdá se své síly.
Pořád ale nám ženám  ještě zbývá odpuštění. I to může zachránit kouzlo v nás lépe než hněv a pomsta, boj a věčné znehodnocování světa kolem sebe a v sobě. Objevme a udržujme svůj šarm navzdory všemu. A když nic nezabírá, ještě je tady Naděje.

Hezké sny. Cantadora

Památka zesnulých

Myslím dnes na své zesnulé rodiče a děkuji za to, co mě naučili. Už dlouho jsem sirotek, i když jsem zralá paní a tak slovo sirotek se ke mně už nevztahuje, nebo je nepatřičné?
Děkuji za čas, který jsme spolu strávili.
Každý máme svůj vyměřený čas, který můžeme žít a nějak s ním nakládáme. Život mi dal zatím nejsilnější poznání, že nejdůležitější je ho opravdu žít, ne jenom prožívat stranou a naštvaně. Mám radost, že můžu pomyslně znovu a znovu takhle na den zesnulých s nimi pobýt. V bytí jsou se mnou. Se šarmem jim vlastním. Cantadora