TOUŽIT: to-užít a tou-žit; jaký je v tom rozdíl?

V sobotu jsem byla na semináři o feng-shui. Máme výbornou učitelku, krásně to tam plyne a hodně věcí se tam učíme. Protože jsem probírali téma dokonalosti (podívejte se na dokonalost jídla, které je na obrázku), tak jsem se dotkli tématu TOUHY. Chvíli jsme se bavili o tom, jak je důležité tou-žit ve smyslu lidské  touhy.. .a pro mě to dostalo i význam užívat si vše na sto procent v tom, co děláme, to-užívat.

Matthieu Ricard v Knize o štěstí napsal o touhách tohle....:"není bez zajímavosti, že podle provedených studií lidského mozku nejsou za pocity "potřeby" a "lásky" odpovědny tytéž mozkové oblasti a neurální okruhy. To vysvětluje, proč si nejdřív na určitou touhu můžeme zvyknout a posléze se stát na ní závislými. Potřeba jejího uspokojení totiž nemizí ani v případě, že vlastní prožitek nám již přestal být příjemný. Nakonec toužíme, aniž bychom milovali. Přitom bychom se od trýznivé posedlosti, která nás nutí toužit po něčem, co nás už dávno přestalo uspokojovat, rádi osvobodili. Ze stejných důvodů můžeme naopak někoho či něco milovat, aniž bychom pociťovali jakoukoli touhu.

Rozpor mezi potřebou a blahem dokresluje v nejkrajnější podobě způsob,  jakým Eskymáci loví vlky - zabodnou do sněhu nůž, aby z něj vyčnívala pouze špička. Když vlk začne lízat čepel, pořeže si jazyk a začne krvácet. Rozdrážděn krví líže ostří nože o to zuřivěji, prohlubuje své rány a nakonec zemře vykrvácením."

Tolik o touze, která má  v našem životě své výsadné místo. Je to ta lehkost bytí, kterou si můžeme v životě užít. Když jsou  slast a touha  natolik silné, že se stanou našimi závislostmi,  jsme na cestě pryč od lásky, pryč od sebe.

Krásné sny. Cantadora

Imaginace: příběh o vykoupení

V pohádkách a mýtech není neobvyklé, že lotr potrestaný za své hříchy není pohřben nebo je pohřben za městem, kam jsou vykázáni všichni hříšníci.  Hlavní hrdina příběhu, který putuje po světě s cílem splnit nějaký těžký úkol, se nad tou mrtvolou slituje. Za své poslední peníze ji nechá pohřbít se vší úctou a vážností. Pak pokračuje dál na své pouti za strastiplným úkolem, aby zachránil svoji rodinu, zemi anebo své království a lid a samozřejmě taky nevěstu. Po tomhle aktu soucitného činu nastává krásná a nadějná fáze příběhu, protože hrdinovi se začne dařit plnit úkoly.  I když je jeho úkol těžký a je v něm plno překážek a nástrah, on je zdolává s pomocí neviditelných pomocníků, kteří ho na jeho cestě chrání a radí mu. Na konci příběhu se ukáže, že tím pomocníkem a MOUDRÝM RÁDCEM je duch zemřelého, kterého mŕtvé tělo hlavní hrdina vykoupil. Tak se mu odměnil za to, že ho uchránil před úplným odvržením i po své smrti.
Je tomu tak i v našich životech. Všichni se dopouštíme  nějakých nepravostí, naštěstí náš hlavný hrdina (naše nejsilnější psychická energie) v nás má schopnost nás vykoupit před naprostým odvržením a izolací.
Tohle jsem pochopila při práci s imaginacemi. V imaginacích  jsem potkávala v hlubinných obrazech mnoho symbolů zavrženihodných lidí a nedůstojně pohřbené mrtvoly. Až po mnoholeté práci mi došlo, že z nich můžou vzejít moudří rádcové, protože vědí o životě z odvrácené strany víc, než si přeje naše EGO.
Vykoupení je proces, který znamená víc než odpuštění (něco pustit), znamená to aktivní čin, vykoupit něco, dát vlastní "krev" tomu, kdo v nás pochybil a důstojně to uložit na věčný spánek.
Ráda s vámi budu na tomto tématu pracovat v aktivních imaginacích. Je to cesta pro odvážné, na konci této cesty je setkání s vlastním rádcem... Dobrou noc. Cantadora

ze šuplíku: Láska matky

Další příspěvek, který jsem nedala včas na blog je o lásce, jedné z nejsilnějších. O lásce mateřské...  v neděli proběhl  Den matek.Vše nejlepší přeji všem matkám minulým, přítomným a budoucím.
Ráda bych citovala z knihy Symbióza a autonomie od Fratze Rupperta toto:
"Čím stabilnější je matka, čím lépe se cítí, tím lépe se dokáže její dítě samo o sebe postarat. Děti s "jistotou vazby" se snáze mohou otevírat okolnímu světu, protože nemusí věnovat tolik pozornosti stavu, v jakém je matka.Vědí, že matka je tu a právě v tísni a nouzi je tu pro ně. Když má dítě starosti, může jít za matkou, odbourat svůj stres a znovu se emocionálně nabít. Naproti tomu pro dítě s "nejistou emocionální vazbou" je podstatně těžší otevírat se okolnímu světu. Jeho pozornost se z větší části zaměřuje na matku, která není dost stabilní a spolehlivá, aby ji mohlo s klidem nechat delší dobu o samotě. Vlastní matka je pro takové dítě trvalým zdrojem stresu. Proto je samo dítě  konstantně ve stresu a nemůže se učit, jak upokojit nepříjemné pocity jako strach, vztek a smutek. Jestliže rodiče nejsou schopni adekvátně reagovat na touhu dítěte po vřelosti, ochraně, opoře, bezpečí, jistotě a především lásce, znamená to pro dítě nesmírnou duševní tíseň a nouzi." citát z knihy: Symbióza a autonomie od Fratze Rupperta.

Přemýšlím, jestli se dostatečně staráme o budoucí matky, jestli jim poskytujeme v dostatečné míře stabilitu a podporu. Aby pak mohla dávat dítěti právě symbiotickou vazbu, která pak lehce a jednoduše může vytvářet důvěru dítěte ve svět. Jsou ženy, které to umí a jsou úžasně nadané v tom spojit se s dítětem a dát mu slast už od začátku. Ale je celá armáda žen, matek, které mají v sobě chlad, necitlivost, tvrdost a nerozumí svému děťátku. Není jim dobře, mají velké množství problému od deprese, pocitů viny až po agresivní záchvaty, ale je těžké o tom pro ně s kýmkoliv mluvit. Je to pro společnost ohrožující a skoro tabu. Potkávám tyhle příběhy strašných matek ve snech snících i v reálném světě. Zaslouží si, aby byly vyslyšeny a okolí jim podalo pomocnou ruku. Stejně tak jako jejich děti potřebují lásku a vědomí toho, že jsou to milované bytosti schopné lásky. Důležité je  vidět, rozpoznat, pojmenovat a nezavírat před tím oči, když matka má problémy s tím být dost dobrou matkou. Je teď dost možností, jak s tím začít něco dělat. Přiznat si to a požádat o pomoc je začátek cesty k nápravě. Potom dospělí padesátníci u terapeutů nebudou muset marně hledat  odpověď na otázku: "Co jsem udělal/a špatně, že mě matka nemilovala?"
- "Nic děťátko nic, jsi nejúžasnější človíček na světě a maminka by tě ráda milovala jak to potřebuješ, ale neumí to."
Krásně a drahé ženy, pečujme o sebe a i o naší mateřskou část. Je silná, vyživuje nás všechny, dodává nám důvěru a naději v život.  V dnešní nejisté době je to možná to nejdůležitější, co můžeme dělat. Cantadora

Které myšlenky zůstali v šuplíku: Hekaté

Tenhle příspěvek jsem rozepsala před čarodějnicemi.... ale pak jsem šla s kamarádkou na Kampu do průvodu na pálení čarodějnic. Ukázalo se to jako čistá komerce. Rozhodně jsem nepřišla do kontaktu se svojimi odpornými a špinavými částmi, které bych pak mohla rituálně spálit. Zato bych tam mohla do sytosti pít pivo a jíst buřty ve stáncích na Kampě, které tam při této příležitosti vyrostli...  proto se vracím k článku o Hekaté, který mi je bližší než parodie na obřad pálení čarodějnic.
Hledala jsem na webu vše o Hekaté.  Je jednou z velkých ženských postav v souvislosti s čarodějnicemi. Tím jsem ji chtěla vzdát úctu jako Té z řady žen, která bude bezejnemmá a neoslavovaná , ale bez ní není života.
Michael Streeter
Božstva
"Patří mezi nejmocnější, nejuctívanější a samozřejmě nejobávanější. Je starší než řecká božstva, ale Řekové ji přijali za svou, v úctě ji choval i otec všech řeckých bohů Zeus. Byla současně bohyní plodnosti, Měsíce a podsvětí. Kromě toho též byla patronkou magie a čarodějnictví, kvůli tomu se na západě vyobrazuje jako pekelná bestie s červenýma očima, která v noci navštěvuje hřbitovy, nutí psy divoce výt, vyvolává noční můry a šílenství. Jedno z jejích dávných jmen zní Bezejmenná. Také se často zobrazuje se třemi hlavami a těly, čímž jednak zdůrazňuje její schopnost vidět do minulosti i do budoucnosti, jednak jde o symbol křižovatek, jejichž je patronkou, ty mají jak doslovný tak i symbolický význam: představují přechod či změnu směru, to v případě Hekaté znamenalo přechod ze zrození do smrti. Ve starověku však byli život a smrt, světlo a tma součástí jednoho celku Smrt nemůže být bez života a život bez smrti - nekonečný koloběh.
Hekaté bývá také spojována se zrozením a s porodními bábami, i ty byly někdy pronásledováni jako čarodějnice. Byla rovněž bohyní Měsíce a občas vystupovala ve spojení se Seléné a s Artemis, kdy představovala ubývající, temnou stránku Měsíce.
Symbolizuje moudrost, lidské podvědomí a vnitřní, skryté já - temnou stránku, kterou musí člověk uvést v soulad s vědomou myslí, aby v životě dosáhl jednoty."
 Čtěte to s takovou láskou a respektem jako já. Hezký den. Cantadora